Hagstrom: podpisovka Grohlova pobočníka Pata Smeara

Máte-li trochu povědomí o Foo Fighters, znáte i Pata Smeara a jeho úlohu v kapele. Méně ale zřejmě už víte o švédské firmě Hagstrom, přestože na poli hudebních nástrojů patří k špičkám. Důkazem budiž model kytary Hagstrom Pat Smear Signature.

Jak to vypadá?

Na první pohled kytara lehce vychází z legendárního modelu Gibson SG, ale povětšinou je zde vše přizpůsobeno konkrétním představám a požadavkům zmiňovaného Pata Smeara. Kytara je ve své podstatě hybrid dvou modelů Hagstrom: klasického modelu z roku 1970 H-IIN-OT a moderního F-200. Tudíž zde nechybí ani prvky pro značku Hagstrom již typické: elegantně zdobená hlava a neobvykle členité ladící kolíky.

Tělo kytary je vyrobeno z masivního mahagonu, na kterém je nalepena bombírovaná vrchní deska z javoru. Lepený krk je rovněž z mahagonu. Specialitkou nejen této kytary, ale i několika dalších modelů kytar Hagstrom, je hmatník z dřevěného kompozitu, který výrobce označuje jako Resinator. Svými vlastnostmi zaručuje tón podobný ebenu, ale navíc díky své vysoké homogenitě a stabilitě zbavuje kytaru hluchých tónů či tzv. vlků.

Hmatník nese 21 pražců a orientační značky ve tvaru bloků. Další zajímavostí této kytary je výztuž krku, označovaná jako H-Expander, která je uložena po celé délce krku – a zajišťuje tak rovnoměrné napětí na obou jeho koncích. Tato výztuž se při zachování nízké hmotnosti vyznačuje velkou pevností a zároveň umožňuje extra přesné nastavení krku, prakticky pro jakékoliv struny a ladění, a tím i možnost nastavení velmi nízkého dohmatu. Není asi třeba dodávat, že na takový krk se hraje velmi pohodlně.

Celá kytara je vyvedena ve vysoce lesklém, černém provedení v kombinaci s prvky z umělé perleti – perloidu (lemování, orientační značky na hmatníku, logo na hlavě apod.), což kytaře dává skutečně luxusní vzhled. Veškerý hardware je v lesklém stříbrném chromu. Kytara je osazena dvěma humbuckery Hagstrom Custom 58, které jsou ovládány třípolohovým přepínačem a potenciometry Volume a Tone pro každý snímač zvlášť.

Struny jsou na jedné straně uchyceny ve firemních ladících mechanikách typu die-cast a na straně druhé vedou přes kobylku Long Travel Tune-O-Matic do struníku Hagstrom Stop Tail. Nultý pražec je dnes velmi oblíbený kompozitní Graph Tech Black Tusq XL, který zaručuje dlouhý přirozený sustain a ideální přenos vibrací. Celková menzura kytary činí 628mm. Vše velmi pečlivě zpracované a bezchybně funkční, z továrny jsou na kytaře natažené solidní D´Addaria 0.10, tak můžeme rovnou hrábnout do strun...

Jak to hraje?

Použitá konfigurace snímačů dává tušit, kterým směrem se zvuk této kytary asi bude ubírat. Ostatně, kdo někdy slyšel hrát Pata Smeara, ať už coby člena Foo Fighters, či v roli koncertního sidemana v megaslavné Nirvaně, ví, v jakých zvukových vodách se tento hráč nejraději pohybuje. Nasucho zní kytara (díky bombírované vrchní desce) celkem hlasitě, s temným, kovovým a konkrétním tónem, se slušným sustainem. Po zapojení se vše ještě vylepší. Kobylkový humbucker se spolehlivě postará o nadrajvované riffy s kovově punkovou příchutí a bez problémů si porozumí i s klasickým rockovým zkreslením. Naopak humbucker u krku mi přišel ideální na použití čistých zvuků či lehkého crunche. Tam byl tento snímač opravdu jako ryba ve vodě a Patovy riffy vám jdou pod ruku úplně samy.

Oba snímače nabízí otevřený a harmonicky plný, barevný tón s hezkými výškami, díky čemuž se nabízí široká paleta nastavení a zvuků. Co mě hodně potěšilo, byl skutečně až neuvěřitelný sustain této kytary. Naopak lehký problém mi činilo zvyknout si na netypické umístění třípolohového přepínače. Ten se totiž nachází v levém dolním rohu zvednutého pickguardu a tudíž není problém o něj při divočejší hře zavadit rukou. Ale je to asi jen otázka zvyku. Jinak se na kytaru hraje velice příjemně a ladění drží díky kvalitním mechanikám a speciální konstrukci struníku naprosto spolehlivě. Narozdíl od klasického "esgéčka" má kytara horní roh lehce protaženější, díky čemuž (alespoň mě) lépe sedí na těle a nikam se nepřevažuje.

Závěr

Ačkoliv to zprvu vypadalo jen jako jeden z mnoha klonů kytary SG, okořeněný pouze o přání a představy Pata Smeara, jedná se ve výsledku o velice zajímavý nástroj, který vás sice nepřirazí ke zdi svým originálním zvukem či designem, ale zapůsobí na vás svou úžasnou hratelností a lehkostí, s jakou se na něm tvoří krásně barevné tóny.

Tahle kytara prostě působí dojmem spolehlivého "pracanta", který vás nenechá ve štychu, ať už chcete hrát lehce nakreslené rockové plochy či naopak do toho punkově říznout. S obojím si umí poradit a nebál bych se ani některých lehčích metalových odnoží.

Sympatická je i skromnost samotného Pata Smeara, který svůj podpis nestaví na odiv někde na co nejviditelnějším místě kytary, ale naopak jej najdete nenápadně na zadní straně hlavy nástroje. A sympatická je bezesporu i cena za tento poctivý a kvalitní kousek, která činí aktuálně se čtvrtinovou slevou necelých 14 tisíc korun.