Hanspaulské blues ztratilo svého krále

V hudebních kruzích bylo a ještě stále je hned několik muzikantů, kteří bývají označováni za bluesové krále. Také naše malá zemička jednoho měla – a byl to král, jakého byste ve světě jen těžko pohledali. Bohužel nám už nezbývá, než o něm mluvit v čase minulém. Zemřel Petar Introvič.

Zpěvák, kytarista, hráč na foukací harmoniku, vynikající textař, studnice dobré nálady a životního optimismu – Petar Introvič, byl skutečným králem hanspaulského blues. Jedinečné a specifické formy tohoto hudebního pražánru. Každý národ, každý muzikant se bluesové formy zhostí tak nějak po svém, ale troufám si tvrdit, že hanspaulské blues bylo a stále je (i bez svého krále) skutečně originální a ryzí formou, jakou ve světě nikde jinde nenajdete. A Petar Introvič byl jedním z těch, kdo tuto specifickou odnož definovali a vdechli jí život.

Nemá přiliš smysl zde vypisovat Petarovu uměleckou dráhu a s kým vším hrál, protože kdo zná hanspaulskou hudební scénu, ten jistě dobře ví, jak je členitá a provázaná a jak má spousta kapel hned několik variant obsazení (ve stylu KMČ – Kdo Má Čas) – a to už vůbec nemluvím o pohostinsky zaskakujících členech, když náhodou nikdo nemá čas. S jednou kapelou byl ale Petar spjat takřka životně – a tou jsou bezesporu Bluesberry. Kdo alespoň jednou zažil kterýkoliv koncert této bluesové legendy, jistě mi dá za pravdu, že energie, která lezla z pódia byla obrovská a obrovsky nakažlivá. I když jste měli těžký, nebo vyloženě blbý den, Petar a jeho parta z vás to břímě po pár písních sejmuli a dostali vás na svou vlnu. Ačkoliv má mnoho lidí představu, že blues je v podstatě velmi smutné a rozesmutňující, není tomu tak ani zdaleka vždy a blues může být naopak naplněno nadějí, radostí a optimismem. A to hanspaulské bylo vždy z velké části o radosti. O radosti z běžných věcí, ze života či prostě jen o radosti z muziky samotné.

Zažil jsem Petara hrát s kýlou (doslova pár dní před operací), zažil jsem jeho koncerty doslova pro pár lidí i pro plné sály a vždycky jel na plný plyn, nikdy koncert neošidil a na tváři mu hrál jeho typický úsměv. Petar blues nehrál, Petar ho žil, žil pro muziku a na pódiu nechával duši. V červnu loňského roku se vážně zranil při své další vášni, jízdě na kole a byl uveden do umělého spánku. Ve čtvrtek 9. ledna 2020 na následky tohoto zranění zemřel.

Vlastně ne, nezemřel... králové neumírají, odebral se do bluesového nebe. A čeká tam na něj vskutku vybraná společnost. A konečně jim Petar bude moct předvést, jak se hraje to jejich blues „po našem“.