Hejty HH: Dejte pokoj lidem dobré vůle!

Vyhlášení konspirační teoretici, Ilona Csáková a Roman Horký, nazpívali duet, herci z Modrého kódu vánoční píseň pro skutečné zdravotníky. Nezdá se to, ale obě skupiny mají dost společného. Žijí mimo realitu, hrají na city a spoléhají, že teď před svátky je bude hodně slyšet.

„Tyjo, dvakrát se málem podařilo zastavit covid, ale dvakrát do toho vstoupily entity, nad kterými nemá lidstvo nadvládu: letní dovolený a vánoční nákupy,“ poznamenal na facebooku sociolog a novinář Lukáš Senft. Upřesním – letošní svátky rozhodně budou jiné, a někteří budou dost kopat kolem sebe, aby nebyly, viz Ilona Csáková a Roman Horký z Kamelotu. Využili, že teď před Vánoci je větší šance, že lidé budou vnímavější a vyslechnou si poselství, které jim přijde dost závažné.

„Do této písně jsme vložili naše srdce a nevymyté mozky. Věříme, že si k ní najdete cestu a bude vám dlouho svítit jak malá baterka v temnotách páchnoucích bažin a močálů navzdory mocným, kteří se rozhodli uchopit a svázat náš společný osud.“ (Ilona Csáková, super.cz)

„Co víš, je nebezpečné pro nepřítele. Co si myslíš, zase pro tebe.“ (mistr Tříska, Želvy Ninja)

Je mi líto, pokud skutečně – jak naznačuje klip V dlouhém zatmění – od zákazu koncertů Csáková dělá recepční a Horký skončil na dlažbě (kterou teď opravuje). Mrzí mě, že vláda teď nezaměstnává nikoho, kdo by jim i dalším, kterým tvrdé lekce udílel především život, uměl reálně pomoct a podat středoškolskou matematiku. Ale nedojmou mě, pokud pateticky zpívají, že Covid-19 je spiknutí globálních elit. S takovým přístupem podle mého názoru totiž patří do stejné sorty jako Basiková, Fanánek a další, kteří nevědomky ohrožují spousty lidí. Jejich zdravý selský rozum totiž nepobírá, že brzdit pandemii je jako pilotovat sondu Voyager: každý pohyb se projeví až s velkým zpožděním.

„Díky vám, že se o nás staráte / díky vám, že se nikdy nevzdáte / díky všem doktorům a sestřičkám / díky všem při vánočních svíčkách“ (Sestřičky, Díky vám)

Víc mě vytočil už jen štáb Modrého kódu. Beru, že málokterá disciplína je tak svázaná konvencemi jako sborová vánoční píseň. Chápu, že se chtějí revanšovat zdravotníkům, kteří by je jinak učili, jak se správně masíruje srdce nebo píchá injekce. Zamyslel se ale někdo, jak si takovou poctu asi tak přeberou, když jednoduše nemůžou nechat tolik lidí na holičkách? Co třeba tak, že se teď hroutí a nasazují krk, aby pár herců v Praze mělo hezké svátky? A proč si u všech všudy od zpravodajské redakce nepůjčili pár ilustráků z „covidária“? Že by podobné záběry byly až moc zneklidňující?

„A láska tě ponouká, aby ses staral / o lidi nad propastí / a taky, abys změnil, / jak se staráš o sebe / Tohle je náš poslední tanec / Takoví jsme my“ (Queen & Bowie, Under Pressure)

Jde to s větší empatií. Třeba jindy temperamentním thrasherům s filipínskými kořeny se povedla krásně aktualizace Under Pressure. Do klasiky od Queenů a Bowieho naládovali, co se do ní vešlo – shodou okolností všechno, co Csáková, Horký i Modrý kód naznačují: že jsme všichni pod tlakem, někteří až k smrti vyděšení ze všeho, co se kolem nás děje, názorově rozděleni i napříč rodinami a že vláda je spíš součástí problému než jeho řešení. A také, že tohle všechno můžeme překonat, budeme-li mít všichni dobrou vůli. To je ta baterka, o které mluví Ilona Csáková, a dost možná i naděje, kterou kdysi šířil typ, který prý celý ten vánoční humbuk začal.

„Jestli nejdřív nezměníš ducha, to, co je uvnitř, pak jen nahradíš Římany někým jiným, a nic se tím nezmění. I když vyhraješ, pořád budeš plný jedu. Musíš přerušit ten koloběh zla. Láskou.“ (Martin Scorsese, Poslední pokušení Krista)