Hejty HH: Landovo právo na pivko a posilku

Moc se válí chodníku tam, kde jsou pohozené roušky, stačí ji jen sebrat. Ví to strany, které minulý týden odmítly prodloužit nouzový stav. Ústavní soud škrtl z ústavy klauzuli, která znevýhodňovala malé strany. Dvě z nich, Piráti a STAN, teď podle agentury Kantar CZ sahají po vítězství ve volbách. Totéž si o sobě myslí také popírači pandemie v čele s Landou.

„Nejdřív tě budou ignorovat. Pak se ti budou smát. Pak proti tobě budou bojovat. Potom zvítězíš.“ (Mahátma Gándhí)

Ignoraci i výsměch už někdejší nácek zažil. Osobní kouzlo Žita 44 účinkovalo jen tu noc, co se předávali Slavíci za rok 2012. Jestli někdo nevěděl, co má dělat, nebyl to moderátor Ondřej Brzobohatý, který se na to ptal režie, ale Landovi fanoušci. Už už byli nažhavení na pořádnou národní očistu, ale nepobrali, co jim Žito říká, a proto se ani žádná nekonala. Humorné dějství se pak odehrálo minulé léto. Landa o husovském výročí sezval na Vyšehrad velmi různorodé hosty, kamaráda Fanánka, guru Duška a jeho žáka Tomáše Kluse. Přečetl jim Blanický manifest, nechal jim ho podepsat, a pak pózovali, jak si u piva vyměňují „alternativní informace“, které média zamlčují, abychom pandemii brali vážně. A před měsícem, jakmile na koronu „chcípl i pes“, se celý humbuk přelil na parlamentní půdu a do ulic.

V jednom má Landa pravdu. Vláda promrhala obří kapitál důvěry z března 2020 a pomoc v nouzi předvádí jenom do chvíle, než (televizní) štáb neřekne stop. V praxi je nejvíc solidární sama se sebou – anebo jejími kamarády a kamarády kamarádů. Naneštěstí se Landa v lednu při veřejném slyšení v parlamentu trochu zapomněl. Slova „Vytváříte nové disidenty, vyrábíte zoufalce a donutíte je zachovat se zoufale,“ totiž lze vztáhnout na Agrofert i Blanický manifest a iniciativu Chcípl PES, za níž Landa mluvil. Že je třeba „rozumně rozvolňovat“, jsou jen líbivé řeči. V důvodech lidského zoufalství má sklony spíš vidět způsoby, jak co největší výsek veřejnosti nebo alespoň abonenty svých muzikálů u voleb přeměnit na svoje voliče.

„Kráčel obklopen sluncem / Říkal všem, co chtěli slyšet / Přišel odnikud a šel nikam / a nemusel ani křičet / Našel, co tolik hledal, našel cíl své cesty / Hltali jeho slova, a tak jim nalhal štěstí“ (Cocotte Minute, Travič vody)

Proto se za charismatickým nacionalistou shlukují charaktery, které by snad měly ještě křivější páteř než ti, co jsou aktuálně u vesla, kdyby měly tu možnost. Nejsou to jen bývalí, současní a budoucí neonacisté jako Zdeněk Pernica ze Slušných lidí (v podmínce), kterým lze závidět jen optimismus, že ten pořádek-nepořádek na světě vážně někdo řídí. Klaus starší už se těší na křeslo, které mu už druhé období zahřívá kolega z „Jakešovy věštírny“ (tedy Prognostického ústavu čs. akademie věd). Epidemiolog Jiří Beran a proděkan národohospodářské fakulty VŠE Miroslav Ševčík by zase byli rádi v „odborném think-tanku“, ve které první bude ordinovat na Covid nepoužitelný Isoprinosine a druhý zase pandemii přinejlepším zlehčovat.

Jak to souvisí s muzikou? Landa letos patrně jako jediný odehrál živý koncert, v neděli 10. ledna o demonstraci Otevřeme Česko. A taky mu zřejmě jako prvnímu hudebníkovi Babiš chtěl udělit audienci, kterou na poslední chvíli odvolal.

Údajné naléhavé jednání s opozicí premiéra zachránilo před pořádným kiksem. Blaničtí rytíři i Psohlavci už párkrát vesměs beztrestně demonstrovali bez roušek a rozestupů. Kdyby ještě jednali s vládou, byli by slyšet ještě víc. Další těžké případy nákazy, nedejbože ranění, kteří jsou ochotní se prát za jejich práva na pivko a posilku, jsou přitom ti poslední, o které teď utahaní zdravotníci stojí.

I tak se odvolaná schůzka neobejde bez následků. Ať už premiér hrál, že ho Landa zajímá, a Landa na oplátku, že něco prosadí, obešly by Českou obec hudební, která profesionály v hudbě zastupuje. Babiš, který ze současných ztrát české kultury vyzdvihl tak Ladislava Štaidla, tím dal najevo, na jakou kulturu asi nejvíc myslí. Nepřekvapivě muzikály, na které by se dříve do pražských divadel sjížděly masy z regionů, a jejichž tvůrci se umí zalichotit místním politickým bossům. A taky nám premiér zaznačil, že víc než přehledy šílené situace v kultuře ho stále víc lákají šťavnaté posty.

Pochybuji také, že by mu po tolika kopancích bylo druhé mocichtivé individuum nějak nápomocné, i když volební maraton letos začal brzo, poněvadž Zeman zjevně hraje pro Babišův PR tým. Spíš bych se před Landou měl na pozoru, a pokud bych s ním napříště musel jednat, pak jedině jako Vito Corleone: „Přátele si drž u těla. Nepřátele ještě blíž.“

Landova autorita by snad mohla zklidnit horké hlavy, pokud by ji někdo šikovně zpracoval, taková možnost ale, obávám se, nepadá v úvahu. Všem nám pandemie leze ušima a Babiš je bohužel tak obratný politik jako je Landa dobrý herec. Jestliže ten druhý opakuje, aby lidé vzali moc do svých rukou, může si být celkem jistý, že mu ji jeho skalní fanoušci rádi propůjčí. S takovou by nám reálně hrozilo, že by se česká adaptace útoku na Kapitol odehrála dřív ve Strakově akademii než Divadle Kalich. A dost možná i v jiné než Landově režii.