Hejty HH: Nevidím to moc růžově

Provalila se drogová závislost Víti Starého z Mandrage. Dokonce o ní napsal svůj nejosobnější text, ten však komerční a programově dětinské kapele spíš ublíží. Skalní odradí, nové nenaláká.

„Wake in a sweat again / Another day's been laid to waste / In my disgrace / Stuck in my head again / Feels like I'll never leave this place / There's no escape / I'm my own worst enemy“ (Linkin Park, Given Up)

Teprve když se Chester Bennington ve své kalifornské haciendě oběsil, kritici Drinků v parku (načas) oněměli. Texty plné úzkosti a bezvýchodnosti, které oslovovaly hlavně puberťáky, najednou nabyly věrohodnosti. Něco podobného se teď děje s písní Apolinář od Mandrage, jen tak nějak víc po česku. Víťa Starý se léčí ze závislosti na drogách. Kapela proto od března až do odvolání nekoncertuje.

„Náš zpěvák Víťa teď prochází těžším obdobím a bude potřebovat nějaký čas a pomoc, aby ho zvládl. Jako kapela tak v tuto chvíli nejsme schopni nikomu nic slíbit. Můžeme však slíbit Víťovi, že ho neopustíme a uděláme vše pro to, aby mu bylo lépe.“ (facebook Mandrage)

Na diplomatickou nótu z ČTK se okamžitě slétli supové. Podle Extra.cz už kapela jednu Víťovu odvykací kúru zatloukla jako „léčbu cukrovky“, Martin Kocián z Luneticu Víťovi zase v souladu s letitou hlavní zásadou šoubyznysu „úspěch všemu navzdory“ přes sociálky udílel dobře míněné rady, jak fetování zamaskovat. Shodně přitom své parazitování omlouvali poukazováním na Starého talent.

Mandrage vždycky šli cestou nejmenšího odporu. Po vzoru Linkin Park, kteří obdobně naložili s vlivy Faith No More a Nine Inch Nails, bigbít vykostili, aby byl stravitelný pro české teenagery, kteří z nějakého důvodu nemají účet na Spotify. Změnil se ale kontext – a dost možná právě proto i tento důkladně sterilizovaný rádiový rock najednou chytil daleko temnější odstíny. K umění má pořád stejně daleko, ale o to zde koneckonců nejde a nikdo si na něj ani nehraje.

Drogová závislost je s to zničit jakoukoliv kapelu, zejména ty s komerčním úspěchem. Chlebodárci ještě mohou přivřít oči nad nejrůznějšími excesy a sem tam nějaký šikovně přihrát bulváru. Zdaleka nejvíc ale trpí kumšt.

Starý v Apolináři zachycuje drogová muka a nepřímo připouští, že svou popularitu neustál, aniž by upustil od jazyka své cílové skupiny. Bez viny nejsou ale ani jeho lehkovážní spoluhráči. Po hitu sáhli a přivřeli oči nad okolnostmi, za jakých vznikl, i tím, že Starého démonům jednou budou muset čelit. I tak jim přeji, aby prekérní situaci ustáli, protože ten nejtěžší boj je teprve čeká. Čelit přitom nebudou jen Víťově závislosti – v boji s ní ho mohou podpořit nanejvýš morálně – ale také pokušení na jeho mizérii něco trhnout.