Hejty HH: Numetal 2.0

Nejnenáviděnější žánr, který prý není zas tak špatný, jak si lidé myslí, žebříček watchmojo.com pohřbil jako všichni ostatní velmi předčasně. Uběhlo sice dvacet let, které bídné roky zcela běžně mění na staré dobré časy, jenže přeplácaný metal pro vidláky se nevrátil. Nikam neodešel.

„Numetal je na hovno, proto chcípá. Lidi jsou připravení na naštvanější muziku a něco skutečného a ne I did it all for the noookie (výraz pro pohlavní styk, taky jeden z hitů Limp Bizkit).“ (zpěvák Lamb of God Randy Blythe, rok 2004)

Numetal celou dobu ovládal kulturní i společenskou periférii, z níž na začátku 90. let vzešel, viz kauza diskutéři vs. Rob Flynn. Na sítích Machine Head strhali za Do or Die. Novinka prý až moc připomíná Die Motherfucker Die od Dope. Flynnovi se argument: „Kdo dneska do pr__le poslouchá Dope?“ vrátil jako bumerang. Na Spotify totiž víc lidí poslouchá Dope než jeho.

K numetalu se také občas někdo jako Linkin Park na Hunting Party vrátil jako ke svým kořenům, nebo žánrová pravidla ohýbal po svém, např. Vein nebo DVSR. Do zorného pole hudebních nerdů se numetal vrátil paradoxně až úplně nakonec a opět vlivem běžného provozu na sociálních sítích. Vyhledávající algoritmy jim ho jednoduše omlátily o hlavu.

Streamovací služby si ho oblíbily hned z několika důvodů. Organická směs (tj. humus) elektroniky, funky, hardcoru, metalu a rapu skvěle zapadá do fádní, podle nálad tříděné monokultury algoritmů. Navíc nejpopovější metal ji před více než patnácti lety pomáhal zakládat. Kromě toho se toto guilty pleasure nacpe všude a štěpí posluchače na dva nesmiřitelné tábory, čímž udržuje cvrkot, tedy cashflow (o algoritmech podrobněji Kovy).

Dost možná se právě touto cestou mezi deset letošních senzací podle Loudwiru protlačili hipsteři Tallah, kteří jen „drinky v Parku“ a Korny nakopli kanonádou blastbeatů. Algoritmus vytáhl nahoru také Fever 333. Už po dvou letech hraní přišli k nominaci na Grammy. Slyšet je basák Tim Commerford, jehož svého času znechutila jiná, „Rage Against the Machine inspirovaná hovadina“ Limp Bizkit, dost možná by změnil názor. Pokud kolaborace .letlive a The Chariot měla být poctou RATM, tak okleštěná od radikálně levicového zázemí.

Vysmívanému žánru tedy konec permanentní renesance zatím nehrozí. Hudební průmysl, úzce provázaný se streamingovými službami, maximálně ekologicky recykluje starší trendy. Proto numetal upadne v zapomnění jedině v jednotvárné hmotě ze všech ostatních metalových odnoží.

À propos, jak si představujete hudbu budoucnosti? Věříte, že i přes jisté evoluční výhody žánrového hybridu ve streamu má pořád smysl nerecyklovat? Ring je volný.