Hejty HH: Šest bodů, jak dělat muziku a přežít

Na Music Radaru se objevil žebříček šesti chyb, kterých se muzikanti dopouštějí při hospodaření s penězi, autor Matt Parker ale hledá řešení na nepravém místě. Přitom dost dobře můžete být zodpovědní a nenechat se náročnou současností paralyzovat. Vydržte až do konce textu, tam to všechno je.

Hudební publicista Matt Parker z Liverpoolu rozjel web Creative Money. S deseti lety praxe na Total Guitar radí muzikantům, jak nakládat s penězi. Než si pomyslíme něco o supovi, který se snáší na mršinu, raději se ujistěme, jestli je jeho šest přikázání z Music Radaru pravdivých.

Pomiňme klikaře, kteří hrávali rekreačně v pátek a po víkendech, a teď se živí tím, že doma něco pro korporaci mastí na kompu. Trefná je už výchozí teze. Ať první hodí kamenem, kdo se neošíval, když si měl říct o peníze za svou hudbu. Hrát lidem je přece taky zábava – i když kvůli ní odnosíte a odjedete totéž co kurýr z pépéelky.

Skvělou hudbu tradičně tvoří skromní outsideři. Svět by se ale o nich těžko dozvěděl, kdyby dál sedm dní v týdnu dvanáct a více hodin markovali zboží, obraceli burgery, piglovali kanceláře a kmitali po velkoskladech. Krutě pragmatická současnost zkrátka i největší snílky přinutila zabývat se skutečnou hodnotou své tvorby.

Dál už Parker učí plavat červy v sádce pro pstruhy. Že „většinou jsme to my sami, kdo je naším největším nepřítelem“, se v různých podáních dozvíte od kohokoliv, kdo se jen otřel o osobní rozvoj, oborové veličiny nevyjímaje. Stejně dobře ale může tvrdá práce a odříkání nepoměrně většímu množství lidí zkrátit cestu na dlažbu nebo do blázince.

Na přenosech z prázdných klubů zatím ještě nikdo nezbohatl a muzikanty bez renomé hází přes palubu i Spotify. Výrok ředitele a dost kontroverzního technokrata Daniela Eka, že „nestačí se spokojit s tím, že vydáte každé tři, čtyři roky album“, už zlidověl. Spousta vytočených muzikantů na twitteru přehlédla dodatek, že „to celé je teď o nějakém dialogu, soustavném kontaktu s fanoušky, práci s nimi a příbězích“, ale není se čemu divit. Digitální platforma prozatím uspokojivě nevyvrátila, že prosadit se na ní není ani tak známkou pronikavého talentu jako spíš velkého kapitálu.

Už vyloženě úsměvné jsou Parkerovy nápady finančně se zahojit v podnájmu u rodičů, ale ne proto, že mamá hotel je skvělý trenažér ponorky v dodávce. Anebo se nezadlužovat, škrtit honoráře, co to jde, aby kapela na společném účtě vždycky něco měla, kupovat levný gear, anebo si ho v nejhorším vypůjčit od kámošů. Tátové od rodin s hypotékou na krku, natož samoživitelky nemají čím si nacpat finanční polštář.

Mám důvod se skrývat / a pláchnout děj se co děj / každý má dojemně pitomou story / o tu moji se nestarej / Tebe jsem si vybral, abych tě využil / Jaký je se houpat chvilku dýl? / Někdo prostě chce opuštěnej / Jó jó, houpu tě a přetěžuju / a teď vidím, že jsi pryč / pendluju městem křížem krážem / ale je fakt těžký tě najít / Něco mě pálí / nedokážu to dost dobře popsat / Tragédie se na mě lepí / Co nadělám?

Parker možná učí přežít ve světě, jaký je, ale to, jak si vymoct férovější podmínky, i když člověku zrovna není kolem dvaceti, se zjevně nenamáhal si ani představit. Ze všeho, i současné krize se dá vybřednout, kupodivu také v šesti bodech, ale jinak, než jak tvrdí Parker – pomalu, postupně, se skromnými, ale jistějšími bez rizika přepracování.

1. Nejednejte mechanicky ani impulzivně. Dobře zvažujte, co, pro koho a proč děláte.

2. Nemá cenu se snažit vyhovět nárokům hudebního trhu a nechat si soutěživost a perfekcionismus stoupnout do hlavy, nebo si je nechat přes ni přerůst. Jestli netušíte, co bude, pak lidé, kteří lpějí na koncertech jako pilíři jejich byznysu, teprve ne.

3. Určitě ale můžete dělat krásné a smysluplný věci, aniž byste sami sebe ve výsledku obětovali na oltáři úspěchu. Nemusíte vyhovovat žádné estetice. Tvořte svou vlastní.

4. I dokonalý stroj je jako tělo a porouchá se. Můžete-li, odpočívejte, když stávkuje. Nic s ním nesvedete, když ho necháte makat přesčas, aby vám někdo zatleskal.

5. Spíš se ptejte, kde se ve vás ta strašná touha po uznání bere. A odnaučte se na sebe pohlížet jako na produkt, který je potřeba dotáhnout k dokonalosti, aby ho ostatní brali. Vážně chcete svůj příběh takhle brutálně osekat?

6. Žádná práce, ani na placení složenek, není špatná, jedině pracovní podmínky, náplň nebo vztah, který k práci my nebo společnost máme. Organizujte se, spolupracujte, bavte se spolu a zvažte členství třeba ve Svazu autorů a interpretů. Už teď zpřehlednili, odkud čerpat jakou podporu, a počítají každého, kdo jim zlepší pozici při vyjednávání.

Že se stejně raději spolehnete na sebe a poradíte si sami? No dobře, ale komu tím prospějete? Sobě?