Helmet jsou věrni svým disonantním kořenům

Pokaždé, když Helmet natočí novou desku, nevyhnou se srovnání se svými nejslavnějšími díly Meantime nebo Betty. Newyorská hardcoreová scéna, ale ani post grunge nebo nu metal by bez těchto legendárních zářezů možná zněly jinak. Page Hamilton, mozek Helmet a jediný zakládající člen kapely, uhranul další generace disonantním zvukem, štěkavým vokálem a valící se rytmikou a i přes krátkou pauzu kapely (1999–2003) je věrný svému odkazu, který je hmatatelně slyšet i na Left.

Povědomě zní riffy hned v úvodní skladbě Holiday, přestože Hamilton zpívá na první dobrou melodičtěji, aby se hnedle pustil do urážlivě žlučovitého vokálu, který neopustí asi v neostřejší písni Gun Fluf. Bestiální tempo je patrné i v následující NYC Tough Guy s jazzově pojatým kytarovým sólem, naopak zajímavý vokální výkon předvádí frontman v pomalejší Make Up.

Garážovou hardcoreovou špinavost s nakažlivým groovem nasadí kapela v naštvané skladbě Big Shot; Hamilton zní cynicky a sžíravě zároveň, přičemž robustní tóny doplňuje i ječivé disonantní kytarové sólo. Závěr desky zní jak z jiného světa. Countryová grungeová balada Tell Me Again ukazuje druhou tvář Helmet, stejně tak finální instrumentální píseň Resolution, naplněná jazzovými kytarovými kudrlinkami s podmanivými vibracemi.

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Kytarista Page Hamilton je pravým virtuosem ve svém oboru. Oprašuje minulost Helmet s poctivým svědomím, nepouští se do křečovitých kreativních poloh, byť jeho láska k jazzu promlouvá na Left zcela viditelně. Nevšedně používá různé efekty pro dosažení velkolepých disonancí, jazzové improvizace ctí školu Milese Davise, bluesové prvky pak zase odkaz Jimiho Hendrixe. Tematické melodie se nebojí netradičních zvukových tvarů včetně jeho vlastní techniky Super Chops. Helmet za léta neztratili nic ze svého dekadentního půvabu; jejich mix zvukové nasranosti, jazzové komplikovanosti a disonantní hysterie jen tak nezestárne.

Hemlet – Left

Sonic Tours, 00:31:20

post hardcore

70 %