Hlody z hudebky #1

Lekce hudby jsou občas náročnou zatěžkávací zkouškou pro všechny zúčastněné. Během boje s jemnou motorikou, pamětí i strachem z neprobádaných hudebních vod má učitel i žák občas chuť zoufale tlouci hlavou o zeď nebo za hlasitého jekotu opustit třídu. Čas strávený s hudbou ale naštěstí přináší i veselé chvilky – jak ukazuje následující výběr vtipných výroků klavírních žáků. Speciálně teď, když se s žáky nemůžu osobně scházet, na některé hlášky moc ráda vzpomínám.

Žák (9) si má vybrat z nabízených skladeb:

• Vyučující: Tak co, líbí se ti tahle písnička?
• Žák: Mmmmmm, líbí. Ale hrát bych to nechtěl.

• Vyučující: Ty ses na tu dynamiku úplně vykašlal, vid?
• Žák (9): Jo, já jsem se na ni vykašlal, abych to zahrál aspoň trochu dobře.

• Vyučující: Prosím tě, proč s sebou nosíš v deskách úplně všechny noty a úkoly, co jsme kdy dělali?
• Žák (9) /zcela vážně/: To je naschvál, aby to hraní mělo nějakou váhu.

• Vyučující: Narovnej se, máš vyhrbený záda jako dinosaurus.
• Žákyně (7): Eee...?
• Vyučující: Ty nevíš, co jsou dinosauři? To byly takový pravěký zvířata, větší než sloni.
• Žákyně /s vykulenýma očima/: A větší než TY?!

Žákyně (7) leze pro zapadlé noty do škvíry za pianino:

• Vyučující: Bacha, viš jak to říká kocour Modroočko – kam se ti nevejdou uši, tam můžeš uvíznout. A to bys tam zůstala a museli bychom ti házet jídlo.
• Žákyně /hlási zpoza piana/: To je dobrý, tady už leží bonbón!

• Vyučující: Ty tam z těch prstů pleteš vánočku. Nechceš si ten prstoklad nějak zjednodušit?
• Žákyně (7): Ale dyť lidi na koncertě seděj daleko a neuviděj to.

• Vyučující: Co kdybys tu koledu zkusila hrát už zpaměti?
• Žákyně (9): Mně už se do paměti nic nevejde. Mám tam tři třídy základky a celej svět.

• Vyučující /pokus o filozofické okénko/: Muzika, to nejsou jen noty. To jsou i ty myšlenky a lidi okolo, chápeš?
• Žák (9): Jo. Třeba ty debilové, který stojej okolo klavíru a pokládaj si na něj skleničky!

• Vyučující: Podíval ses na tu novou skladbu?
• Žák (10): Jo, podíval. Ale vůbec mi to nešlo.
• Vyučující: A co přesně ti nešlo?
• Žák /vyplašeně/: To nevím, hrát jsem to nezkoušel.

• Vyučující: Hrozně se u toho klavíru vztekáš.
• Žákyně (8): Já vím, ach jo. Jsem asi spíš jako kluk.
• Vyučující: Ale ne, i holky se můžou vztekat. Seš holka... Eee, nebo bys byla radši kluk?
• Žákyně /zcela vážně se zamyslí/: Hmmmmm. Já chci bejt jednorožec.

• Vyučující: Jaký máš ještě kroužky kromě klavíru?
• Žákyně (7) /malá holčička s culíkama a v sukýnce/: Chodím na judo.
• Vyučující: A umíš třeba skolit protivníka?
• Žákyně: Jó, to je jednoduchý. To mu takhle zahákneš nohu, pak s ním jakoby trhneš a je to. Ale musíš u toho mít na sobě kimono!

• Vyučující: Zkus doma drbat tady ten kousíček pořád dokola. Bohužel neexistuje jinej způsob, jak to nacvičit.
• Žák (9): Ale existuje! Jenom na to lidi ještě nepřišli.

• Žákyně (6) /plačtivě/: Babička mě nutí hrát půl hodiny denně. Ale když člověk hraje půl hodiny, tak to všechno spíš zapomene.

• Žák (9): Dneska jsem si zapomněl noty a jsem z toho nadšen, protože chci hrát jenom Let It Be.

• Žákyně (5) na první hodině: A paní učitelko, kdy už budeme hrát jakoby... takhle... /hraje baletními pohyby rukou náhodné shluky tónů/... krááááásně?

• Vyučující: Sedni si rovně, jako bys spolkla pravítko.
• Žákyně (8): Ale to nejde, spolknout pravítko.
• Vyučující: Ok, tak si představ, že máš to pravítko zašitý vzadu ve svetru.
• Žákyně: Ale to taky nejde, ten svetr je pučenej.

• Žákyně (6): Babička říká, že až vyrostu, budu slavná jako Móóózart. Ale já nechci bejt tóó... slavnej... KLAVISTA.
• Vyučující: A co chceš být?
• Žákyně: Kačenka.

• Vyučující: Jak budeme hrát ty dlouhý basový noty?
• Žákyně (7): Nó, asi to PORNAMENTO?

• Žák (9) /rázuje po třídě/: Tahle učebna je úplně jiná, než jsem si představoval. Já jsem si vždycky myslel, že učebna klavíru musí být kruhová, uprostřed stojí to velký piáno a dokola jsou všude skříně s notama.

Tatínek osmiletého žáka mi šeptá na chodbě:

• Já jsem mu v jedný slabý chvilce slíbil, že když to Pro Elišku nacvičí, že mu koupím kočku. Prosím vás, nemohla byste ten proces nějak zbrzdit?

Žák pak na hodině mydlí Elišku a už to má skoro hotové:

• Představte si, táta mi chce koupit kočku, když to zvládnu nacvičit. Já bych teda radši morče... Ale víte co /mávne shovívavě rukou/, já už jsem se s tou kočkou smířil.

Vyučujete hudbu? Máte v hodinách taky veselo? Podělte se o vtipné momenty v diskusi.