Honza Křížek: Trojky bývají zlomové

Co tě vedlo k nové desce? Co bylo to tvoje puzení, co muselo ven?

Po prvním albu, které bylo rockově melodické, a druhé crossoverové desce Revoluce, která naopak melodie postrádala, jsem cítil obrovské pnutí a potřebu udělat album, kde bych oba dva světy spojil. Třetí alba bývají v životě kapel a zpěváků klíčová, někdy i zlomová, proto mi bylo jasný, že do toho budu muset dát veškerou energii a schopnosti, které jsem doposud posbíral. Taky jsem se chtěl posunout textově a obsahově, a proto jsem se rozhodl spojit s kamarádem a textařem Jirkou Bílým, kterého jsem znal z jeho bývalého působení v kapele Kurtizány z 25. Avenue i z jeho pozdější písničkářské tvorby.

Japonský výraz „kokoro“, tvoje první skladba z desky III, má mnoho významů. Který zrovna tebe oslovil, že se z toho stal klíč k desce?

S tím se pojí zajímavá historka. Minulý rok jsme s kapelou hráli na festivalu japonských bojových umění, kam se na náš set přišel podívat starší japonský muž. Během celého koncertu se na mě upřeně díval, usmíval se a já měl pocit, že jsme se spolu naladili na stejnou vlnovou frekvenci. Po koncertě mi ho přišel pořadatel představit jako mistra bojových umění, opravdového japonského samuraje, jednoho z nejvýše postavených mistrů ve svém oboru, kterým je bojové umění tasení meče.

Slovo dalo slovo a já se s ním domluvil, že by mi mohl na mou desku namluvit intro, protože jsem podvědomě cítil, že jsme propojeni. Slovo „kokoro“ v Japonsku zahrnuje více významů, jako jsou srdce, láska, duše, nebo pokora – a mně se líbí všechny. Proto jsem se rozhodl tak pojmenovat první skladbu, která album otevírá.

Celá deska, jak je u tebe zvykem, je velmi kompaktní? Co jsou ony jednotící prvky za všemi songy?

Jsou to rockové a energické skladby, silné vokální melodie a kytarové riffy. Je to kombinace rockové hudby s lehkou elektronikou. A taky texty, které se tématicky dotýkají temných stránek, které v sobě všichni máme a našeho vnitřního boje s nimi. Záleží na každém z nás, jestli se rozhodneme v sobě živit špatné nebo dobré zvíře. O tom všem je nová deska.

Vím, že jsi fanda do synthů. Umíš jimi skvěle kořenit kytarovou muziku, ta deska to říká jasně a krásně. Co tě v tomhle inspiruje?

Touha po spojování zdánlivě nespojitelného. Největší inspirací mi v tom byli Faith No More, taky Prince, David Bowie, Sting, určitě The Beatles nebo Devin Townsend a spousta dalších kapel a hudebníků. Miluju i přímočaré kapely, jakými jsou AC/DC nebo Motörhead a Slayer, které se drží toho svého a neuhnou, ale vždycky mě vzrušovalo a přitahovalo propojování hudebních světů.

Mám silný vztah ke klavíru, na který jsem hrál od první třídy, kytara a bubny přišly do mého života o něco později. Proto je pro mě přirozené používat v rockové hudbě klávesové nástroje, baví mě kombinace tvrdšího rockového zvuku a elektronické klávesové hudby.

Líbí se mi obraz v songu Světlem do tmy o dnu láhve vína. Co je vlastně na tom tvém „dně“?

Každý máme svoje démony a temnější stránky, záleží na tom, zda chceme vidět to dobré nebo to zlé a jakou cestou se rozhodneme vydat. Propady a těžké životní situace můžeme řešit různě. Někdo sáhne po alkoholu, práškách a drogách, ale po téhle cestě jsem jít nechtěl. Jak už řekl někdo přede mnou, dno je dobré na to, abychom si ho prohlédli a mohli se od něj odrazit směrem vzhůru.

Hodně práce na svých deskách odvádíš „na Prince“ – zastaneš řadu nástrojů sám. Jak to bylo tentokrát? 

Protože aktivně hraju na všechny nástroje, které se na mých deskách objevují, je pro mě přirozené si je nahrávat sám. A tak to bylo i tentokrát. Ať jsou to kytary, basa, klávesy nebo bubny, všechny nástroje a jejich party slyším v hlavě tak, jak by měly znít, už když hudbu skládám. Pak samozřejmě přijdou další úpravy a vychytávky, ale ten základ je nejdřív v hlavě, až potom ho jdu vysypat do nahrávky. Je to tak pro mě přirozené.

Jaká byla produkce téhle desky? S kým jsi dělal a proč? A jak to desku posunulo? 

Hudební produkci obstaral můj dlouholetý kamarád, kytarista a producent Martin Volák. Když jsem ho oslovil, okamžitě mi odepsal, že se mu líbí, co dělám, a že ví přesně, jak by moje nová deska měla znít. Prvním velkým úkolem, který jsem mu svěřil, bylo vybrat z přibližně čtyřiceti demosnímků skladby, které půjdou na desku. Osobně jsem byl ve skládání natolik namočený, že už jsem ztrácel potřebný nadhled.

Kromě běžných funkcí producenta, jakými jsou aranžování a stavba písniček, se Martin zapojil i autorsky. Takřka u poloviny skladeb z desky navrhl změnu hlavní melodické zpěvní linky, protože se mu písničky líbily, ale měl pocit, že by šlo mnohem víc využít jejich potenciál. Všechny melodie, které Martin na album přinesl, jsem doslova sežral na první dobrou. Má v tomhle ohledu obrovský talent. Především mě ale jako producent přesvědčil zapálením pro věc a svou nezlomnou vírou ve společný výsledek. Pomohl mi taky v tom, abych přestal pochybovat a začal víc věřit tomu, co dělám.

Prošel jsi mnoha excelentními kapelami a dost inspirativních umělců jsi zpovídal před časem i ve své Garráži. Jak sis postavil svou vlastní kapelu? Co musí mít kluci a holky, abys je vzal do kapely? 

Samozřejmě musí ovládat hru na svůj nástroj, ale to není až tak důležité jako zapálení a víra ve společnou věc. Projeví se to hlavně během koncertů a já věřím tomu, že posluchač pozná, jestli jsou na pódiu nájemný muzikanti, nebo opravdový srdcaři a parta kamarádů. Proto jsem kapelu stavěl poměrně dlouho a jsem strašně rád, že v ní mám ty svoje srdcaře. Jsme jako rodina a jen tak s námi něco nehne.

Pověz něco o druhém singlu Tekutý písky. O čem je?

Písnička Tekutý písky je o pomíjivosti času. O tom, že když si procházíme těžkým obdobím, není dobré tomu příliš dlouho vzdorovat. Řešením je přiznat si, že nějaký problém máme a smířit se s tím. To může zafungovat jako první krok a první pomoc z nejhoršího, možnost se zastavit a nadechnout a pak pokračovat krok za krokem dál. Hlavně to v sobě netutlat a neuzavřít se vůči okolnímu světu. Je dobré být otevřený a uvědomit si, že všechno má nějaké řešení. To nastavení mysli je podle mě strašně moc důležité a polovina veškerého úspěchu. Můj děda to říkal o dost jednodušeji, než já: „Když nejde o život, tak jde o h*vno.“

Jaké máš s deskou plány?

Hned po jejím vydání vyrážíme na letní open air koncerty, čekají nás festivaly, městské slavnosti a spousta koncertů po celé republice, které vyvrcholí třemi křty nového alba. Ty se odehrají 20. 9. v klubu Kotelna v Litomyšli, 28. 9 v klubu Žlutý pes v Pardubicích a hlavní křest bude 16. 10. v klubu Malostranská Beseda v Praze. Doufám, že se deska dostane k lidem. Netoužím po tom, aby se zalíbila všem, ale od srdce si přeju, aby si našla svoje posluchače a svoje místo na slunci.