Honza Plášil z Basáren: Základní životní potřeba je asi deset bas

Honza Plášil je zapálený muzikant, absolvent Konzervatoře Jaroslava Ježka a pro nás hlavně člověk, který je poslední dva roky zodpovědný za nabídku bas, aparátů, efektů a vůbec všeho basového v portfoliu kytar.cz. A díky pořadu Basárny také hvězda youtube. Pokud pořad neznáte, varujeme vás. V rozhovoru padají sprostá slova a probírají se v něm basárny. Krom basáků by ho tedy neměl nikdo číst. Možná ani oni ne.

Kdy jsi začal pracovat v Kytarách a jak ses dostal k šéfování basový sekce?

V Kytarách jsem čtvrtým rokem. Nejdřív jsem se flákal u světel, kde se nedalo nic zkurvit, a když to vypadalo, že jsem to naučil, dali mi něco většího.

Poslední rok do nabídky zařazuješ i „butikový“ nástroje. Můžeš popsat proces výběru?

Začínáš tím, co zajímá tebe samotnýho a na co by sis sám chtěl zahrát. To je pro začátek slušnej filtr. Pak to sháníš po veletrzích a vono z toho něco nakonec dopadne. Pak je druhá rovina a to je ta vnitřní povinnost nabízet český výrobce. Většina z nich to dělá skvěle, takže je z čeho vybírat. Tím jsem začal. A ty butikový nástroje mě zajímaj samotnýho, a když je ta příležitost, tak po tom jdeš! Zakousneš a nepustíš! (smích)

Co máš takhle nového?

V poslední době se povedl Sadowsky. Z toho mám obrovskou radost, protože to jsou super nástroje, prostě pecka. V kontextu toho, co jsem říkal je zajímavý, že třeba basy Aleše Vychodila, které máme taky v nabídce, snesou přímý srovnání. Obě mají něco svého, jasně, buď si kupuješ Vychodila nebo Sadowskyho, a co si budeme povídat, nikdo neobjevil Ameriku, ten základ před šedesáti lety přinesl Leo Fender a další výrobci se ho snaží nějak zdokonalit. Ale já mám radost, že nemusíš mít krabičku z USA, můžeš ji mít klidně z Moravy a budeš mít super nástroj.

Zpátky k výběru těch značek, je to teda o tom, co je pro tebe první na ráně?

Fabrik, co se těší světovýmu renomé, není zase tolik. Budeme se bavit o americkým Spectoru, budeme se bavit o Laklandu, o Sadowskym a o Fodeře a pak… Jestli je to Mike Lull, Xotic nebo někdo další, bývá to podobný. A pak jsou všichni ti – teď to přeženu – kopírovači Fodery: Vypadat strašně všelijak jinak, používat všechny možný materiály, jen ať to není olše nebo jasan.

Je nějaká značka v kytarovým portfoliu, která od zákazníků nedostává dostatečnou pozornost? Čeho by si měli lidi víc všímat?

Já třeba nevím, proč jsem tak zatíženej na Aleše Vychodila. Mám dvě jeho basy a tím si to trochu odůvodňuju, ale tam se potkala moje nátura, jeho nátura a shodli jsme se na tom, kde hledáme zvuk basy. A mně teď přijde, že tady jsou od něj čtyři nástroje a já bych řekl, že tři z nich jsou bez debat lepší, než produkt ve srovnatelný cenový kategorii od kohokoliv jinýho. A ta čtvrtá? Tam je to jenom věc diskuze. A přitom je to jen ten tradiční koncept jazz nebo precision. A paradoxně mi dává za pravdu zahraničí, protože světový hvězdy, co na to hrajou, používají Alešova pětistrunnýho precisiona a to je prostě pecka. Ta ergonomie je udělaná trochu jinak a tím je to zajímavější, hratelnější, protože já se třeba na klasickým „preclu“ strašně nadřu, a proto na něj nerad hraju. A tady je to jinak!

Víme, že máš dva Vychodily, ale co další basy? Dáš to dohromady?

Chceš z tohohle udělat celej jeden článek? (smích) Já razím, že profesionální basista by měl mít určitou plejádu základních zvuků, stejně jako malíř musí mít základní sadu štětců a barev. Potřebuješ MusicMan Stingray zvuk, potřebuješ Precision, musíš mít JazzBass, a pak potřebuješ nějakou moderní úchylárnu, ať už je to Yamaha, Ibanez nebo něco takovýho. Určitě musíš kombinovat olši, javor, jasan a palisandr a eben… Takže ten základní set je asi deset bas. Já to ještě nemám kompletní, z těch základních nedostatků mi chybí javorovej hmatník na to „shiny“ hraní a nějakej lepší bezpražec.

Máš rád modifikace?

To záleží, když respektuješ ten originál, tak ho neměníš. Ale třeba když jdeš na zkoušku s kapelou a nevíš, co po tobě budou chtít, tak je dobrý mít něco z těch novějších konceptů, co dělaj basu univerzální. A o tom je třeba ten můj druhej Vychodil. Kombinace jasanovýho těla a palisandrovýho hmatníku je něco, s čím Fender přišel až v 70. letech. Mě na to přivedl můj MusicMan. Líbí se mi, že to má takovej pevnej tón a basa snese víc dynamiky, víc ataku. Pak je tam aktiv, kterej primárně nepoužívám, ale je v záloze, a primárně používám JazzBassový zapojení snímačů, ale mám tam tu možnost sepnout humbucker u kobylky, takže z toho můžu udělat MusicMana nebo nějakej Sandbergovskej model. Vlastně to vychází z konceptu Sandberg nebo Lakland. Nakonec třeba zjistím, že na druhou zkoušku si vezmu Jazz nebo Precision, ale na tu první si vezmu univerzál.

Jak to máš s aparátama?

To je úplně ten samej boj. A hlavně je to skoro filosofická rovina. Potřebuje v dnešní době basista ještě aparát? To musíš za farářem a hledat odpověď v bibli!

Ale ty když hraješ, tak přes apec, ne?

No jasně! Já jsem v Liberci… No, možná bychom to zúžili… Na pár ulicích v Liberci jsem vyhlášenej jako nejhlasitější basista, takže já bych jen s preampem na kšeft nepřišel. To ne, to je pod mojí důstojnost. Když už mám toho kombíka, tak přece nepojedu naprázdno!

Jakej máš aparát teď?

Moje poslední zjištění je Ampeg SVT, na což za těch padesát let výroby přišlo daleko víc lidí, ale taková ta lenost a samozřejmě cena mě doteď držely zpátky. Ale teď jsem tomu propadl a asi budu muset něco prodat, nebo půjdu někam na brigádu. Protože nejen, že je to klasika, ale je to prostě basovej zvuk. Stejnej basovej standard jako Jazz Bass nebo Precision. Takže se teď překlápím do toho Ampegu, koupil jsem si PN410, což není moc známá řada Ampeg reproboxů a teď jsem k tomu zkoušel připojit patnáctku a ta kombinace mi vyhovuje moc. Doteď to krmím Edenem WT800, kterej je do jistý míry standard. Není tak barevnej jako to SVT, je trochu neutrálnější. Prostě klasickej hybrid, flaška v preampu. Pak jsem si ze srandy a ze zájmu koupil Trace Elfa, ale to má svý limity.

Tak je to maličký.

Jo, ve vyšších hlasitostech to nemá dynamiku, protože hodně komprimuje, což mě štve. Pak mám Mesu patnáctku bednu a dvě SounDeliria dvanáctky bedny, což je dobré. Je to takovej rovnej zvuk, má to takovej hifi, nebo možná referenční zvuk.

Krabičky – jsou tam?

Jsou tam. Zásadní krabička v basovým pedalboardu je asi kompresor. Dlouho jsem na to neslyšel, ale kompresor kromě toho, že sníží dynamickej rozptyl hraní, tak na druhý straně zvuk i nakopne, nebo ho rozšíří. Ony některý špatný jen „kradou pocit pod prstama“, ale jsou krabice, který zvuk udělaj plnější. Já jsem v tom hledání na začátku, takže teď zatím vím, co nechci. A to je věc, to nepoznáš na prvním hraní. Tím míň ve zkušebně a už vůbec ne doma sám. Potřebuješ si na to zahrát pár kšeftů, ideálně se dvěma různejma partama, abys zjistil, jestli to dělá, co to má dělat. A tak je to u všeho, to je moudrost, kterou jsem přinesl.

A jakej kompresor máš teď?

Teď momentálně sháním Cali 76 od Origin Effects. Ten jsem si zkusil tak, že tady byl zákazník, kterej na tu krabičku hledal pedalboard a já ho poprosil, jestli by mi ho nepůjčil a on mě obsloužil tady v našem obchodě. A tam jsme zjistili, že to potřebuju.

Propadl jsi kouzlu DarkGlass?

Mám Microtubes x7 a z těch distorsion zvuků, pokud potřebuješ fakt zabijáckej zvuk, tak to umí jen DarkGlass. Ještě jsem teda na tenhle zvuk slyšel skvělou věc od KHDK, ale tu jsem si sám ještě nezkusil. Akorát u DarkGlass nejsem úplně přesvědčenej o jejich čistým kanále a menších zkresleních.

S kým teď hraješ?

S kapelou Scoffers, liberecká grungeová kapela. To mě baví, zase jsem objevil kouzlo trsátka, dlouhýho řemenu a rozpuštěnejch vlasů. Vrchol muziky pro basáka je podle mě jazz, protože se tam projevuje jistá instrumentálnost a když zvládneš hrát jazz, máš pocit, že už zahraješ všechno. Ale hovno!
Drhneš ten jeden tón osminkama dva takty a musíš svý ego přesvědčit, že tam nemáš hodit jinej, protože ta hudba to nesnese, to mě vrátilo zpátky na zem. Pak mám Superhero Killers, což je taková funková všehochuť, James Brown, Christina Aguilera, Bruno Mars, Stevie Wonder a Michael Jackson, tak to je hodně basový hraní a to mi zase přijde, že je to vrchol basovýho doprovodu. A pak kdo zavolá.

Jak vznikly Basárny?

Basárny vznikly jako potřeba prezentovat nový produkty kytar.cz, akorát jsme se ve studiu potkali s jistým Honzou Krčmářem a zjistili, že tohle nebude koncept, kterej by se potkal s náma. Můžu prásknout, že máme první díl, kterej youtube zakázal. Je to teda kvůli autorskejm právům na melodii kolotoče. Což, když si vezmeš, že mi tam Honza močí do úst a losujeme z jednoho otvoru nafukovací panny... Ale to nebyl důvod k zákazu, autorský právo je daleko silnější, než nějaká morální rovina.

Bude třetí řada, nebo stačily dvě?

Honza se vrátil po šesti tejdnech z Ameriky a tak jsme se zrovna bavili, o čem budou příští basárny!