Hořkosladké písně Neila Younga o lásce jsou opředeny melancholií
Na prahu sedmdesátky rekapituluje písničkář Neil Young s nadhledem svůj život. Album Barn s deseti písněmi o lásce, nedávné minulosti i nejasné budoucnosti je plné emocí a jemné kytarové techniky.
Směle se dá říct, že na 41. studiové desce zní Youngovy písničky stejně autenticky a svěže jako před čtyřiceti lety, kdy držel španělu v podpaží a s kloboukem na hlavě hulil na nádraží trávu, čekaje na vlak, který ho odveze do největšího arizonského zapadákova. Nová deska Barn (Stodola) ukazuje americký venkov v jeho drsné podstatě, opěvuje jeho krásu a s nadějí vyhlíží do budoucna. Stárnoucí hippies legenda se svých hodnot míru a lásky ale nijak křečovitě nedrží. O přírodě zpívá Neil Young jako o jediné esenci dodávající energie i přes veškeré ekologické dopady, a je jedno, jestli mlátí do akustiky nebo grungově káže o našem pokolení jako ve skladbě Human Race.
Vzpomínky na dětský věk tu nerozehrávají nostalgickou notu; rozvíjejí jen další motivy a témata, v nichž vrcholem lidského soužití je reflexe partnerské lásky. Naštvaná a emotivní skladba Canerikan je obžalobou Ameriky a Kanady, autorovou zpovědí o tom, jakou roli obě země v jeho životě sehrály. Naopak křehká píseň Tumblin' Thru The Years je plná romantiky, jemného klavírního doprovodu a bigbítových aranží v duchu The Rolling Stones. Vrcholem desky je skladba They Might Be Lost; vratké tříakordové schéma tu s pomocí foukací harmoniky zní zcela náhodile, odhaluje zároveň Youngovu psychiku s pokřivenou grimasou, kdy muzikant zpytuje vlastní svědomí a bojí se definitivního rozsudku, který jednou určitě přijde.
Co na desce oceníte jako muzikanti?
V doprovodné kapele Crazy Horse vystřídal dlouholetého Youngova spoluhráče Franka „Poncho“ Sampedra kytarový mág Nils Lofgren, který s ním hrál na začátku 70. let, než se stal později pilířem Springsteenova E Street Bandu. Lofgrenova hra tu je klíčová. „Swingman“ tu promyšleně využívá lap steelu, pedal steel kytar i bottlenecku. Tříakordové postupy jsou osekané zvukově na dřeň; hymnicky se zařezávají do ušních bubínků bez ohledu na to, jestli kytary zrovna akusticky promlouvají, nebo se špinavě vlní v podladěném módu. Zní přesně tak, aby duchaplně zapadaly do Youngova písničkářství.
Neil Young – Barn
Reprise, 42:47
Country/psychedelic rock
70 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
