Hovory po zkoušce #1: Olda Krejčoves (Monkey Business)

Jako aktivní hudebník jsem vždycky rád koukal ostatním pod pokličku. Toužil jsem se zeptat známých muzikantů na spoustu věcí spojených s hudbou. Jak k muzice přistupují, jak to mají se cvičením, trémou, motivací nebo inspirací. Duše umělců bývá křehká – a v tomto seriálu se jí pokusím dostat co nejblíž. Jako prvního jsem vyzpovídal kytaristu, skladatele a zpěváka Oldu Krejčovse. Posledních dvacet let je nedílnou součástí Monkey Business, s kapelami Okrej a Potpalto se věnuje také autorské tvorbě. Předtím působil v kapelách Pan Pot, doprovázel Báru Basikovou, hrál v legendární opeře Jesus Christ Superstar nebo s Davidem Kollerem.

Oldo, poprvé jsem tě před lety zaregistroval v Kollerbandu. Jaká byla tvá hudební cesta úplně na začátku? Pro mě jsi především srostlý s kytarou, ale někde jsem četl, že jsi toho v dětství vystřídal víc. Kdy jsi vlastně kytaru vzal poprvé do ruky?

Myslím, že někdy kolem 10-11 let si mě kytara našla, ale cca od 5-6 jsem zkoušel flétnu, harmoniku foukačku... pak trubku a akordeon... To díky dědovi, kterej byl v minulosti lidovej muzicír – a všechny tyhle nástroje měl. Měl i housle, ale tomu jsem se vyhnul.

Pomáhala ti v cestě za muzikou tedy hodně rodina? Kdy sis uvědomil, že právě kytara je pro tebe nejlepším nástrojem?

Máma s tátou mě tolerovali. Asi jsem je dost s kytarou otravoval, ničil kotoučák, jejich nervy a spoustu filmů, u kterých jsem furt drndlal... Soused přes ulici hrál na španělu obstojně, tak jsem přes tátu vyloudil návštěvy, oni dávali lahváče a já akordy. Od 12 jsem opět přes tátovýho kamaráda Filipa vplul do elektrické kytary a ta mě totálně uhranula, tam byl asi ten pravej bod.

Když už jsme u té cesty, zeptám se samozřejmě na vzory – kapely, kytaristy a další muzikanty. Obdivoval jsi někoho a vydrželo ti to případně dodnes?

Jsem ročník 71, tak si asi dokážeš představit, co tu bylo za kytaristy. Obdivoval jsem Richarda Kybice, Petra Jandu, Slávka Jandu, Oldu Říhu a samosebou Michala Pavlíčka – a ten mi vydržel. No a právě cca kolem 11 jsem objevil na páskách našich The Sweet, Kiss, Stones a Beatles (Abbey Road), Sabbath a pár dalších diamantů... Taky jsem pravidelně poslouchal Větrník. Díky staršímu bráchovi mýho spolužáka, kterej byl Purplista a Zeppelinolog, měl stereo páskáč, jsem se dostal na uplný vrchol blaha a otevřel se pro mě vesmír. Dodnes je pro mě Blackmore bůh. Hltal jsem všechny. EVH nesmím zapomenout, zrovna tak SRV.

Nejintenzivněji člověk muziku vnímá většinou na střední. Byl jsi ten typ, co kytarou ohromuje holky v parku, nebo jsi spíš seděl doma a makal? Hrál jsi už v nějakých kapelách?

Na střední už jsem dávno hrál na elektrickou kytaru a měl rockpop kapelu PARALEX. No a ještě chvíli hrál v punkový kapele HAJ HOU a v metalový ELIZABETH, takže jsem spíš doma ládoval do sebe hudbu a cvičil... Holky byly na zkouškách, ale ne vždy. (smích)

Měl jsi od začátku nějaký svůj vysněný směr kudy v muzice jít, nebo jsi bral zkušenosti z kapel různých stylů, čím větší rozmanitost, tím líp?

Líbila se mi nová vlna, starej hard rock a novej metal. Věděl jsem, že nechci disco ani vidět, i když například kytaristi u Jacksona mě vždy přikovali.

Vzpomínáš si na situaci, kdy jsi pochopil, že nebudeš žádné béčko a že můžeš u muziky pomýšlet na vysoké cíle? Takový ten moment, kdy sám víš, že přerůstáš svoje vrstevníky z prvních amatérských kapel...

Ne, nikdy mě to nenapadlo. Kámoši z dětství jsou pořád stejný kámoši a to, že jsem jinde, nic nezměnilo. Vysoké cíle byly jen v tom přání, že chci dělat jen tohle. Mít kapelu a hrát pro lidi, ne ve sklepě a muziku, která mě baví. Všiml jsem si občas, že se jako dívaj, to je ten, co už je tam... ale já nevěděl co s tím, jako že bych si měl sám sebe víc vážit, nebo se nějak nadout a přezírat? To mě dodnes dost irituje, když občas někdo zahraje tuhle hru... Ten, kdo nandavá každý ráno masku a jde s ní spát, tak ten ksicht se vytvaruje do ní a pak je těžký sundavat léta lží.

Jak moc a intenzivně jsi v průběhu let cvičil, nebo cvičíš dneska? Baví tě cvičení, nebo to vnímáš jako nutné zlo? Cvičíš dneska třeba jinak než před dvaceti lety?

Za mlada jsem měl každý den úkol. Po prstovém cvičení a orientaci na krku (cca 20-40 minut) jsem se pouštěl do vod, který jsem neznal... třeba hammering, pickování, bottleneck atd., a zkoušel kopírovat beglajty a sóla. Tenkrát bylo jen ucho a kotoučák, kazeťák, takže jsme si to pěkně museli vyšlapat sami.

Dnes je to spíš o náladě a pocitu. Když mám nápad, vezmu kytaru. Když slyším něco zajímavýho, vezmu a hledám to. Když cítím, že mě to neposlouchá, tak cvičím... ale spíš držím takovou svojí laťku. Vím, kdy už je to ok – a odkládám. Když to nejde, tak koumám kudy.

Jsi trémista? Byl jsi v dětství? Pokud ano, jak jsi to překonával, nebo překonáváš?

Tréma mě svázala asi už na základce v pěveckým sboru, nebo když jsem musel před třídou recitovat, to bylo peklo. Nebyl jsem ten typ toho kluka, kterej se nestydí a sebevědomí mu razí cestu. Vzpomínám, že ve třídě takový byl, ale nějak to nevypadá, že to je nějaké předurčení, že je to ten, co to našel. Zmizel ve skafandru dějin. Pak se školní kapelou to bylo jiný, to jsme spíš prožívali jako jedno tělo, takže tréma se zředila.

Teď v pozici kytaristy je to ok, dívám se přes leadera do lidí, trému nemám. Se svou kapelou zpívám, tam to chvění, trocha trémstva je... ale po chvíli to zmizí.

Taky mě zajímá tvoje motivace. Máš třeba dnes ke hraní/cvičení jinou motivaci než v mládí? Jakou máš motivaci dnes, myslím dlouhodobou? Když je člověk mladý a má sny, tak to jde skoro samo. Jak to máš dneska? Jak se vybičuješ k tomu, aby ses dál rozvíjel a neustrnul, ráno vstal a šel cvičit?

Vím, co máš na mysli. Teď, ráno vstaneš a všechno už jsi slyšel atd. Kašlu na to, ráno vstanu a třeba mám v hlavě nějakou jednoduchou melodii s rytmem. Beru telefon, naláduju to do něj a třeba během dne se k tomu vrátim a když tu náladu chytnu z toho popěvku, tak jdu na to... najdu tempo, akordy, třeba groove a už to sázim do počítače. Pak si to druhý den poslechnu a... třeba nic. (smích) Jindy mě inspirují spoluhráči, to mě baví asi nejvíc – ta spletená pomlázka, ten strom košatej, jak sviští nápady, myšlenky kolem společný nálady. Jindy mě třeba inspiruje film, kapela, úzkost, radost, partnerka... dcera... no, dyť to má každý.

Docela mě zrovna včera překvapilo, když jsem se zakousl do podrobnějšího rozboru a životopisu Led Zeppelin (rok 68). Jak nahrávali, jak se soustředili, jak se nemuseli a jaký byly poměry v kapele, kde se nabíjeli a čím... hlavně práce ve studiu, až se mi ty písmenka rozmazávaly před očima... tohle je třeba ta správná chuť, kdy chci něco dělat. Připomnělo mi to chvíle, kdy jsem s Davidem Kollerem točil desky. To bylo do pásu, pěkně všechno pěšky, žádný undo, pár střihů a makej. Ve studiu se spalo a žilo... fajn léta.

Zajímá mě taky tvoje příprava na koncerty nebo nahrávání.

Pokud není vyloženě nějaký úkol, jako třeba nový song nebo unisono, tak si přehraju playlist v hlavě, třeba v autě. Hrajem, nebo hrávali jsme celkem často (koronáč), tak to nebylo toliko třeba. Jinak teda balit se na víkend mi dělá větší problémy – nabíječka, trsátka, struny, pasta a kleště na nehty...

Když už jsme u té přípravy, řekni nám něco o svém vybavení, které jsi u nás podrobně probíral už v Kytarové zbrojnici.

No tak skoro všechno už jsem měl – a to proto, abych zjistil, že toho tolik zase není třeba. Kombo nebo hlava a bedna, pár efektů a kytary. Dlouho používám Randal MTS, to jsou preamp moduly (upravuje Salva Anton), čistý zvuk přes comp (Ibanez CP9, Carl M comp/limit), modul.fx CS9, MXR EVH P90, Tombtone dynfilter, kvákadlo DOD FX17, Salvation Tonewheel a oktáver, MXR tremolo, Whammy, TC hall. V paralel smyčce delay Strymon. Vše ovládá lišta Glab GSC3. Kytary v Monkey Business Straty a v OKREJ ostatní holky.

Zkoušel jsi někdy učit, případně učíš? Nebo chtěl bys?

Učil jsem kluky 1. - 4. třída. Zkoušeli jsme rytmus a vůbec, jestli to spíš nebylo přání rodičů. Ale bylo to fajn, teda když neusnuli. Pak jsem měl v minulosti vrstevníky a starší; to bylo na kamarádské rovině, jen, co je zajímalo. V momentě, když už žák uměl dost a dokázal si najít sám, co potřebuje, jsme výuku ukončili. Bylo to docela zábavný a inspirativní, když vidíš, jak se jim um zvedá a pomalu rýsuje... v opačným gardu je to teda boj.

Co pro tebe v životě znamená muzika – koníček, živobytí, smysl bytí?

Muzika je pro mě svět bez přetvářky, bez hranic. Něco, co když není ono, třeba je to jen jako hra na něco, tak je to hned vidět, respektive slyšet. Je to prostor, který rozšiřuje život. S hudbou se dá procházet životem nějak plněji. Ale radši tohle nečtěte, blábolit se dá o tom dost. Je fakt, že někdy mě muzika dost sere...

Vím, že taky hodně skládáš. Měl jsem ostatně tu čest si s tebou tvoje písničky zahrát. Jak to máš s tvorbou? Je to tak, že cvičíš a najednou z tebe něco vyleze? Nebo potřebuješ dostat nějakou určitou náladu, kdy třeba víš, že „něco“ bude, stačí jen vzít kytaru do ruky? Taky mě zajímá, jak se rozhoduješ, jestli si nějakou písničku necháš pro sebe, nebo ji někomu věnuješ?

Už jsem to trochu popisoval. Písničky si dělám pro sebe, jak to přijde. Nemám touhu, aby po mě něco zbylo... není to podstatný. Texty to samý, občas mi někdo text věnuje, jinak občas napadne mě... převážně je hraju se svojí kapelou OKREJ. Taky se navštěvujem s Markem Žežulkou, projekt POTPALTO. V Monkey Business je nekompromisní skladatel Roman Holý. Pokavaď se někomu líbí moje tvorba, píseň, tak i dám.

Vždycky mě u oblíbených kapel a muzikantů zajímaly širší souvislosti – co tě třeba formovalo kromě muziky? Nějaká knížka, obraz nebo třeba film, co tě hodně poznamenal?

Určitě jo, filmy, knížky... možná i obrazy... ale teď mě nic nenapadá. V dnešní době se k představě a výsledku dostaneš rychle. Zmáčkneš komp a je to. Ale je to něco, co nese trochu hlubší hodnotu? Něco co má to, co nikde kolem neni. Těch blitek, co na nás chrlí masmedia je tolik, že hledáš menší zlo a si za něj rád... tak to ti ukáže jen bytí.

Nedávno jsem slyšel tvoji novou a skvělou písničku. Máš nějaké plány s vlastní tvorbou v dohledné budoucnosti?

To mě těší, mám jich rozdělaných asi osm. Převážně se zpěvačkou Kayou, která zpívá vokály a ve dvou kusech hlavní zpěv. Objevil se se zájmem i velmi talentovaný drummer Karel Říha, tak uvidíme, jak se najde basista. Koumám zvuk, různě míchám a učím se masterovat. Když máme příležitost, tak si je zahrajem... občas nějaké večírky atd. S kapelou máme v plánu si zahrát nějaký kluby a fesťáky. Uvidíme, jak to přijde. Momentálně bez složky manažerské.

A jak se mají Monkey Business? Hrajete po nucené virové pauze už zase naplno?

Zrovna byly dva koncerty na Moravě. Ostrava a Olomouc. A překvapivě to bylo fajn. Tak uvidíme, jak dál rozvolní panenská moč.

Je něco, na co jsem se nezeptal a chtěl bys lidem vzkázat?

Prosím vás, lidi, když už nemůžete, tak hlavně nepřidávejte...