Hovory po zkoušce #15: Tomáš Konůpka

Jako aktivní hudebník jsem vždycky rád koukal ostatním pod pokličku. Toužil jsem se zeptat známých a zajímavých muzikantů na spoustu věcí spojených s hudbou. Jak k muzice přistupují, jak to mají se cvičením, trémou, motivací nebo inspirací. Duše umělců bývá křehká a v tomto seriálu se jí pokouším dostat co nejblíž. Mým dalším hostem je Tomáš Konůpka, skvělý bubeník, producent, skladatel, DJ, učitel... a dokonce, jak jsem se dozvěděl z našeho rozhovoru, i zpěvák. Tomáš je opravdu činorodý člověk, jen výčet těch kapel – Mikiho Pupík, Slut, South Paw, Navigators, Android Asteroid, Mydy, 7krát3 a další, o kterých bude ještě řeč.

Tomáši, vezmeme to od začátku. Jak jsi potkal hudbu? Máš v rodině muzikanty?

Táta hrál na saxofon a klarinet v dixielandové kapele Steamboat Stompers. Děda Vilém hrál na mandolínu a děda František na „držky“, neboli akordeon. Já zhruba v sedmi letech viděl film HELP! od Beatles. Na bubny Ringo, byly perleťové blýskavé, měl zlaté činely, světovou slávu, to jsem chtěl taky!

Část dětství jsi prožil v Iráku. Jak ses tam proboha dostal?

Táta za komunistů pracoval ve Strojexportu a jednoho dne ho prostě poslali do Iráku. To byla v té době válečná zóna, šlo o územní boj (takže o ropu) s Íránem. Mělo to i svoje výhody, třeba tam, jako v tehdejším Československu, nebyla zakázaná západní hudba nebo filmy.

Hrál jsi, nebo učil ses na nějaký nástroj ještě kromě bicích, nebo před nimi?

A jak to bylo s bicíma? Klasická Liduška?

Ne. To jsem nezažil. Můj první učitel byl Jarek Ožana z Prototypu Dalibora Jandy. Všichni známe jeho signifikantní breaky na elektrické bubny Simmons. TRA TUM! TRA TU TUM! Pak jsem chodil k Zelímu (Jiří Zelenka, bubeník ETC Vladimíra Mišíka, Žlutý Pes, Michal Pavlíček, Energit a další, pozn. aut.), nejlepší chlap, bubeník a vůbec. Jeho první věta? Tys necvičil? Tak to ale nebudem kamarádi. – Takže jsem začal dřít. Pak jsem šel k p. Kymplovi na přípravku. Moc fajn chlap a skvělý učitel.

Pak jsi tedy šel bubny studovat na konzervatoř. Jak na ta léta vzpomínáš?

Právě s p. Kymplem jsme byli dohodnutí, že budu na Ježkárně chodit k němu, jenže si mě vybral Vladimír Žižka. Měl jsem ho rád, povídal fajn historky a byl hodný a férový. Byl to skvělý bigbandový hráč. Talent od boha. Tihle lidi ale většinou všechno umí sami, takže se to nemuseli učit. Proto často sami neví, jak to předat. Čekají, že jsou všichni ostatní taky takoví talenti. Jenže já byl vždycky takové kopyto, že jsem zjistil, že neumím nic a musím začít chodit k někomu, kdo bude vědět, jak na mě. Všichni nejlepší bubeníci chodili k prof. Veselému.

S tím souvisí moje další otázka. Několik let jsi tedy soukromě chodil k Miloši Veselému, ostatně od něj se známe. Jak na tuto legendu vzpomínáš? Co ti studium u něj dalo?

Ano, ale brzo jsem zjistil, že abych se uživil jenom bubnama, musel bych brát všechno. A na to jsem nikdy neměl náturu. Nechci, aby to vyznělo špatně. Obdivuju lidi, kteří tu náturu mají. Pro mě jsou to lidi v zenu a s obrovskou pokorou.

Většina muzikantů, i neprofesionálů, tuší, co znamená termín holič. Je to ten člověk, co bere hru na nástroj především jako řemeslo k vydělávání peněz. Na tom samozřejmě není nic špatného. Ty jsi mi vždycky přišel právě jako takový neholič. Kapely ve kterých jsi hrál jsi buď zakládal, nebo nějak producentsky vedl a pomáhal jim růst. Kde se vzala ta touha pořád dělat něco nového a energii do věcí spíš vkládat, než z toho těžit?

Dobrá otázka. Mám to tak v sobě. Kde se to vzalo nevím. Asi rád lidem rozkazuju. (smích!)

Jak už jsme nakousli v předešlé otázce – kromě bubnování jsi také skladatel, producent, troufám si říct i mentor. Kromě jiných skvělých projektů bych rád zmínil tři. První je kapela Navigators. To byla špičková funk, jazz, pop, hip-hop a jánevímco parta. Zněli jste hodně „západně“ a na podiu vypadali sebevědomě. Koncerty byly plné euforie a skvělé muziky. Řekni nám něco o téhle kapele a tvojí roli v ní.

Děkuju. Kapelu jsem založil v roce 2003, to mi Míla Veselý řekl: Založ si kapelu, která bude hrát ten černošský groove, co máš v sobě. V jiné kapele hrát nemůžeš. A budeš kapelník, tak tě nemůže nikdo vyhodit!

Chtěl jsem, aby to produkoval Roman Holý, ale nezvedal mi telefon, tak jsem se to musel naučit sám. (smích!) Hned prvním singlem jsme se dostali na MTV Europe do áčkové rotace, začali jsme jezdit ven, vyprodávat koncerty, hrát velké festivaly… Bohužel jsem neměl v té době dost zkušeností, tak se mi nepodařilo kapelu udržet, především z lidských důvodů. V kapele totiž NESMÍ být demokracie.

Druhou kapelou, o které se chci bavit, jsou Android Asteroid. Chápu dobře, že jsou to takoví alternativnější pohrobci Navigators?

Android Asteroid vznikli vlastně už během působení Navigators, dělali jsme totiž s Honzou Pospíšilem muziku, která se pro Navigators nehodila. Když se pak Navi rozpadli, rozjeli jsme AA naplno. Obklopili jsme se těmi nejlepšími muzikanty a lidmi, které jsme během éry Navi potkali, a složili jsme si dream band. S ním jsme pak podnikli cestu do Abbey Road, nejslavnějšího studia na světě, a natočili tam část desky. Vše je zdokumentováno ve filmu Android Asteroid – Mission To Abbey Road, který je i na Youtube.

Třetím projektem, který bych rád vyzdvihnul, je kapela Mydy (dříve Mydy Rabycad). Fúze elektroniky, popu, zpočátku electroswingu atd. Jak se stalo, že to partička středoškoláků, s velkou pomocí tebe a manažera Kužela, dotáhne s nekomerční muzikou až do vyprodaného Fóra Karlín, k headline setům na festivalech, narvané kluby...?

Jsem prý hrozně přísný a když něco cítím, že to tak má být, jdu za tím jak pes. Očividně to nese ovoce, ale pro ostatní to není žádný med. Občas řvu. Snažím se ale i všechny kolem sebe motivovat. Všichni musí makat, a já nejvíc. Podle mě, když chceš něčeho dosáhnout, na jakémkoliv poli, musíš tomu obětovat víc než ostatní. A být připravený. Protože když ten moment přijde, a ty jsi nepřipravený, přijdeš o to.

Mydy během pár let navštívili několik světadílů, zahráli na opravdu velkých áčkových festivalech. Musím zmínit Glastonbury, festival festivalů, legendární místo. A vy jste tam hráli na jedné z největších stagí. Jak se to povedlo a jaké to na tobě nechalo dojmy?

Makali jsme jak šrouby a lidi o nás začali mluvit. Na Glasto to přišlo ze tří různých míst. Slyšeli jste o těch Mydy? Tak nás zkusili. A tam za námi přišel Mel, Američan. Chcete příští rok do USA a Kanady? Tak makejte a na léto nic neberte. Bože, kolik my toho ten rok odmítli, bez žádné záruky, že to vyjde. A makali jsme jak nikdy. A vyšlo to. V USA jsme hráli dokonce dva roky po sobě, podruhé už v roli headlinerů na festivalu v Lafayette u New Orleans pro 300 tisíc lidí.

Pojdme se ještě zastavit u tvé producentské činosti. Co tě na tom vlastně baví? Co ti to dává, pracovat s lidmi na jejich nápadech?

Mě to ale nebaví, já to dělám, protože musim. (smích) Ne, teď vážně. Rád sekýruju lidi, a tahle práce je přesně o tom. Dobře, tak teď už fakt vážně: Já se díky tomu sám všechno učím. Mít ve studiu Martu Minárika na basu, Vildu Béreše na piano, Lukáše Martinka na kytaru, DJ Vadima na gramce a rapperku Yarah Bravo, nebo teď nedávno Adama Krofiána… to jsou lidi, ke kterým chceš chodit na lekce. A já je tam mám zadarmo a ještě za to beru peníze!

Ještě musíme zmínit kapelu 7krát3, což je celkem čerstvá záležitost, nicméně u publika už sbírá body. O co vlastně jde? Jak ty se na tom podílíš?

Štěpán je tady můj nejoblíbenější zpěvák, a tak jsme spolu postavili živou kapelu, protože on zas má rád mou bývalou kapelu Android Asteroid. No a teď mu kapelničím. Máme super partu, na basu tam hraje Petr Bidlo a na kytaru Igor Ochepovsky. Kapela snů tomu říkám. A zase jsem kapelník! Takže mě nemůžou vyhodit, hahaha! Sorry boys. To jste nedomysleli.

Obloukem bych se rád zase trochu vrátil k bicím. Vím, že jsi už docela dlouho firemním hráčem Mapexu a Anatolianu. Nicméně, představ nám svůj bubenický gear.

Základ jsou černé Black Widow. Tenkostěnný javor, 22 10 12 14 16. Virbl mám Wraith, což je Matt Halpern model. Super snare v současné výrobě. Doporučuju všema deseti. Pak mám různé speciality, třeba starý tepaný Mapex Black Panther snare, který už se dlouho nevyrábí, ale je to snare světové extratřídy. Činely mám hlavně Diamondy a Passion, teď jsem si oblíbil řadu Mystic.

Hodně používám elektroniku. Pro moderního hráče je to dnes už základ. Hlavně se toho nebát, všechno jsou to jen takové kalkulačky… Nejlepší poměr cena výkon je Roland SPD-Sx. Devět padů, sampler, možnost připojit kick i hihat. Na ten hraju se 7krát3. Pak mám 2box, elektrickou soupravu. Korg Wavedrum. Drum mašiny od TE Pocket Operators. Maschine MK3 od Native Instruments. Roland TR-09. A pak pár obskurností ze sedmdesátých a osmdesátých let.

Ještě sbírám staré vintage bubny. Mám soupravu Ludwig Vistalite z roku 1974. A Gretsch Maple Jasper Shells z přelomu 70. a 80. let. To jsou nejnahrávanější bubny v dějinách pop music.

Ještě bych se rád zastavil u jednoho tématu – a tím je výuka bicích. Na ZUŠ učíš už dlouho a spousta tvých bývalých žáků se dál hudbě věnuje. Ať už zustali u bicích, nebo dál studují hudbu či zvuk na vysokých školách. Lidi, co tě jako učitele znají, se shodnou na tom, že máš hodně neortodoxní metodiku. Přiblížíš nám ji?

Díky za tuhle otázku. Dřív jsem měl i pár jiných učitelů, které nechci jmenovat, a ti mi nevědomky ukázali cestu. Jako malé dítě nechceš přece dva roky cvičit jen etudy na virbl z not. Chceš umět hrát s kapelou. Tak učím kluky hrát písničky. Poslechem z nahrávky vyextrahovat, co to tam ten bubeník hraje, a tak se to naučit. Tím, že se učíš od top bubeníků z top kapel, nejenom že získáš stejnou techniku jako z etud v notách, ale umíš ji i použít v praxi. Zároveň umíš rovnou i groovy a breaky. Chápeš, jak a proč funguje hudební forma. Umíš pracovat s dynamikou soupravy v kapele. Vytváříš si svůj vlastní styl tím, že si bereš to nejlepší z toho nejlepšího. A hlavně tě to baví! A mě taky. Ale používám i klasickou metodiku z učebnic Míly Veselého. Chceš se tomu věnovat naplno? – Ok, začneme dělat noty. Chceš jít na konzervatoř? – Ok, Tuzar. Ale na začátku musí být vždycky písnička a kapela.

Žáky si vybírám podle toho, jak na mě působí. Jestli někdo má nebo nemá talent stejně nezjistíš hned. A jen o talentu to taky není. Píli a osobnost řadím mnohem výš. Hlavně se tomu snažím nestát v cestě. Moji žáci pravidelně vyhrávali bubenický soutěžě na ZUŠkách, i když mi o to nikdy nešlo. Jde mi hlavně o zábavu a o muzikálnost. Můžeš mít techniku jak bůh, ale když hraješ v písničce kraviny, je ti to k ničemu.

Rok 2020 hudbě ani kultuře moc nepřál. Zatím se nezdá, že by ten letošní vypadal o mnoho nadějněji. Pojďme to aloe zakončit pozitivně. Co letos chystáš, na čem pracuješ? Můžeme se těšit na nějakou novou muziku?

Před Covidem jsem vybudoval studio a kvůli Covidu se v něm zavřel s lidmi, se kterými teď začneme vydávat spoustu nové muziky. Pomáhám s novou deskou Mig 21. S Orionem (PSH), Lubanem a Giuliem máme partu Gruppo Salsiccia, která už teď vydává první singly. Se 7krát3 děláme na nových písničkách. S Lubanem máme nový projekt KONAN, instrumentální nu-disco francouzského střihu. No a v neposlední řadě jsem začal po hoooodně dlouhé době zase zpívat a dělám na svých vlastních věcech. Do toho jsem teď složil komplet hudbu pro reklamní kampaň Jeep Grand Cherokee v USA. No, nenudím se.