Hovory po zkoušce #18: Peter Boška

Jako aktivní hudebník jsem vždycky rád koukal ostatním pod pokličku. Toužil jsem se zeptat známých a zajímavých muzikantů na spoustu věcí spojených s hudbou. Jak k muzice přistupují, jak to mají se cvičením, trémou, motivací nebo inspirací. Duše umělců bývá křehká a v tomto seriálu se jí pokouším dostat co nejblíž. Mým dalším hostem byl skvělý kytarista Peter Boška. Znát ho můžete z Krucipüsku, od Ivy Frühlingové, z Kreysonu, Cocotte Minutte nebo legendárních King Size. Hrál s Ivanem Myslikovjanem, Martou Jandovou, Mikolasem Josefem a dalšími. Peter je v muzice opravdu aktivní, pokusili jsme alespoň některé hudební jeho zářezy probrat.

Petře, pojďme to vzít od začátku. Jak jsi potkal hudbu?

Od první třídy jsem hrál na piano – asi tři roky. Ale pak přišel ještě do cesty hokej, u kterého jsem zůstal až do 13 let. Pak jsem uviděl u nás před panelákem starší kluky, jak hrají Iron Maiden na akustiky – a to mě teda chytlo.

Začal jsi tedy hrát na kytaru, proč zrovna na ni?

To, jak ti kluci (Juraj Dovala a Marian Prekopp) hráli, ve mně okamžitě probudilo euforii z toho zvuku jako takového. Prostě jsem to „musel“ umět zahrát taky. Pak k tomu asi přispěly i další věci jako parta, společné zkoušky, humor…

Trochu se porýpeme ve tvém původu. Pocházíš ze Slovenska, odkud?

Žiar nad Hronom. Stredné Slovensko. Kotlina mezi Kremnickými a Štiavnickými vrchy.

No a do Prahy ses dostal jak?

Ako my hovoríme „čuduj sa svete“. Měli jsme pension na jezeře Počúvadlo na Štiavnicku – mimochodem nádherný kraj, kde měl chatu i Maťo Mišík (ex Tata Bojs, Gingerhead a další). Povídali jsme si neustále o hudbě. Pak mi řekl, že chodí v Praze k bezvadnému učiteli Markovi Šimůnkovi na kytaru. Tak jsem tam nakonec jezdil za nimi a Marek mi tenkrát dal pár lekcí zdarma, což mi otevřelo nový svět, jak ke hraní přistupovat.

Jako s naším adoptovaným slovenským bratem s tebou musím probrat jedno téma, které souvisí s hudbou, respektive hudebním sluchem. Tím je tvoje čeština. Ty totiž nemáš absolutně žádný přízvuk, mluvíš dokonale česky, nebo „pražsky“. Tys na tom nějak hodně pracoval? Máš talent na jazyky? A nebo myslíš, že je za tím hudební sluch?

Děkuji (smích). Mluvil jsem asi 6 let slovensky. Pak mě teda začalo štvát v krámě všem opakovat například zemiaky. No ale v roce 2000 jsem potkal přítelkyni, která se v Praze narodila, tak jsem přepnul na češtinu. V té době mi spolužačka říkala po prázdninách…„ty jsi normálně plynule přepnul na češtinu a bez přízvuku“. Jazyky mě baví.

Pojďme k muzice. První kapela, ve které jsem tě zaregistroval, byli legendární King Size. Vzpomínám si, že už ve škole jste byli s bubeníkem Romanem Lomtadzem jako dvojčata. Jak na tu dobu vzpomínáš? King Size byli kapela plná neobyčejných lidí.

Při jednom z mých výletů do Prahy se mi Maťo Mišík zmínil, že King Size dělají konkurz na kytaristu. Domluvili jsme to, přišel jsem do zkušebny, kde byli Lukáš Doksanský, Richard Scheufler, Milan Steigerwald a Pavla Forest = muzikanti extra třída, načež Doxa říká kapelní vtip…„Tak co sis připravil?“ (smích). No mně se kapku roztřepala kolena, ale prý mi to při jamu hezky „šaflovalo“, takže jsem byl přijat. Zároveň jsem v té době začal studovat kytaru na KJJ. Po nějakém čase vystřídal Lukáše za bicími Roman Lomtadze. Skamarádili jsme se a bydleli jsme spolu a ještě dalšími lidmi během studií na konzervatoři. Doteď je to jeden z mých blízkých kámošů.

Vedle King Size jsi začal hrát s Petrem Rajchertem, který odešel z Chinaski na sólovou dráhu. To ale netrvalo moc dlouho, že?

Ano, s Petrem spolupráce nebyla moc dlouhá, ale stihli se natočit dvě desky a při interview jsem potkal svoji ženu, se kterou jsem dodnes. Navíc tam hráli opět skvělí muzikanti a super parta.

Musíme zmínit nějaké tvoje hvězdné záskoky. Například Krucipüsk, ale o tom bude ještě řeč. Teď bych se rád zeptal na tvoje hraní s Annou K.

Kvůli hraní s Annou K mě kontaktoval kamarád Roman Helcl, za kterého jsem zaskakoval. Moc pěkné období a hraní s úžasňáky jako Guma Kulhánek, Jirka Janouch, Jarda Drápala.

Když jsme u těch žen, dlouho jsi hrál v doprovodné kapele Ivy Frühlingové. Mimochodem, hraje Iva ještě?

S Ivou jsem hrál docela dlouho. Byla to doba popových festivalů, VIPek, ale i televizních pořadů, jako např. Show Jana Krause, Noc s Andělem a další… Iva měla hudební pauzu, ale právě vydala nový singl.

My dva jsme se spolu, kromě jiných kapel, potkali v Mindway. Byla to naše společná kapela snů. Jak na to krátké, leč velmi intenzivní období vzpomínáš?

Mindway byla prostě srdcovka, taková ta opravdová kapela, kdy tomu všichni věří a jdou do toho po hlavě. Myslím, že to opravdu mělo koule a díky za to – natáčení singlů, pořad Na Kloboučku, plus hraní na festivalech. Mimochodem to je doba, kdy jsem odmítl nabídku hrát v Krucipusk po desce Druide. Měl jsem tenkrát důležitý projekt – M.I.N.D.W.A.Y!!!

Jak tě tak ty roky pozoruju, troufnu si říct, že nejvíc tě baví tvrdá muzika. Posledních deset let drtíš struny v samých nářezových kapelách. Rád bych zmínil Kreyson Ládi Křížka a pár let v Cocotte Minute. Lidi s věkem spíš měknou, ty ne?

Já miluji hudbu, ten sound. Je mi jedno jestli je to věc hraná na loutnu od J. S. Bacha nebo americká country-pop věc nebo Limp Bizkit. Kreyson byl skvělý v tom, že jsem musel vystoupit z komfortní zóny, jít si stoupnout dopředu a dát sólo pro všechny, pro které ta kapela je už několik desetiletí kult. To člověka hodně naučí. Navíc opět úžasná parta a skvělí muzikanti – Ladislav Křížek, Radek Reddy Kroc, Luděk Adámek, Michal Kolouch Daněk a na pár záskoků tam byl i Martin Boky Bock. Desku Návrat krále jsme natočili ve Švédsku pod taktovkou Andyho La Rocqueho z King Diamond.

A Cocotti?

Czendu z Cocotte minute jsem potkal ještě jako spolužáka na Konzervatoři. Sháněli kytaristu na léto a nakonec jsem s nimi odehrál tuším dvě komplet sezóny.

Ještě bych rád zmínil tvoje hraní na bicí. Když jsem tě slyšel kdysi ve studiu, spadla mi brada. Jak ses na ně naučil?

To jsou asi ty časy s Romanem Lomtadzem. Jezdil jsem za ním na konzervatoř do Pálfyho Paláce a občas tam mlátil do bubnů s muzikou. Jen mě to prostě hodně baví. Navíc pro mě je groove strašně důležitý i jako pro kytaristu. Doporučuji si za soupravu sednout každému kytaristovi. Je to ten správný pohled na frázování atd.

No a nakonec si necháme tvoje nynější působiště a sice Krucipüsku. Tys tam vždycky chtěl tak trochu hrát, nemám pravdu? Bereš to jako splněný sen? Jaká je tam parta?

Jak už jsem ti říkal předtím. Již jednou jsem nabídku na hraní s Krucipüsk odmítl a to po jedné z nejlepších desek! Nicméně těch pár koncertů s nimi v té době mě přesvědčilo, že to je styl, který mi perfektně sedí. Je tam hodně svobody v rámci jedné kytary a v podstatě skoro žádný nápad se nevyhodí. Tím chci říct, že je to stylově hodně otevřené a s nadhledem. Současná parta je fakt skvělá. Už se opravdu doplňujeme a skladby vznikají hodně spontánně. Všechno se jakoby samo daří při tvorbě, protože všichni naslouchají a pracují pro celek. Texty strejdy Tomáše to pak ještě posunou o level výš. Takže ano, dá se to nazvat splněným snem (smích).

Protože jsme magazín hlavně pro muzikanty, musím se tě zeptat na tvůj současný gear. Na co teď hraješ?

Gibson Les Paul Studio 94, Fender Telecaster Performer, Preampy Salvation Audio a repro Coffee Custom Cabs a Janicek Picks.

Poslední dobou není příliš mnoho důvodů k radosti z hudby, nicméně pojďme to zakončit optimisticky. Co chystáš, můžeme se těšit na nějakou novou hudbu?

Zrovna jsme dotočili s Krucipüsk nové dva singly a 1. 4. 2021 dáme ven první z nich. Jmenuje se Chiméry. Chceme sobě i lidem udělat v této zakonzervované době radost.