Hovory po zkoušce #37: Petr Kalfus

Petře, díky žes přijal pozvání. Na úvod se tě zeptám: co ty a hudba, jak jste se potkali?

Já jsem byl hudbou obklopen doma už od útlého dětství. Moje máma byla jazzová zpěvačka, takže jsem neměl na vybranou! (smích)

Klasické chození do ZUŠky proběhlo?

Proběhlo, nejdříve jsem asi dva cykly odchodil na piano, poté jsem v patnácti letech přešel na saxofon.

Proč vlastně saxofon? Co tě na něm tak baví?

Jelikož jsem byl odmalička obklopen hudbou a převážně jazzem a klasikou, vybudoval jsem si k tomuto nástroji kladný vztah. Zlomový moment pro mě tehdy byl koncert Lincoln Jazz Orchestra v pražské Lucerně. Myslím, že to tehdy pořádal Pragokoncert. Tam jsem slyšel Teda Nashe na alt saxofon a bylo jasno!

Ty jsi vlastně studoval i nějak v Polsku, je to tak?

Po absolvování jazzové VOŠ při Konzervatoři Jaroslava Ježka jsem se dostal na bakalářské studium do polských Katowic, spolu s Lubošem Soukupem a Honzou Jiruchou. Poté jsem si magistra dodělal na pražské HAMU.

Vím o tobě, že hraješ ve spoustě projektů a kapel. Pojďme aspoň některé probrat. Například je známá tvoje spolupráce s Edem Partykou. Jak bys popsal hraní s tímhle úžasným muzikantem?

S Edem jsme se potkali právě v Katowicích, kde vedl školní bigband a učil aranžování. Po nějaké době jsme se potkali v Praze. Přišel na koncert Infinite quintetu do Jazzdocku a oslovil mě, abych se připojil k jeho orchestru na jedno turné. Spolupráce trvala několik dalších let a natočil jsem s Ed Partyka Jazz Orchestra desku Hits. Naposledy jsem s ním hrál myslím v roce 2016 na festivalu v Lodži. Pak ještě párkrát s Concept Art Orchestra, který vede Štěpánka Balcarová.

Tvoje velmi zásadní působiště je Jazz Dock Orchestra, bigband s vlastním repertoárem, což se hned tak nevidí. Ty tam máš kromě hraní i nějakou roli manažera, pokud se nepletu. Je to tak?

Je to přesně tak. Starám se o chod kapely a domlouvám spolu s Jakubem Zitkem, dramaturgem Jazzdocku, vedle našich běžných koncertů i různé zahraniční hosty. Letos se nám podařilo domluvit několik velice zajímavých spoluprací. Vedle koncertu s Kurtem Ellingem, který proběhl před pár měsíci, máme v březnu naplánovaný koncert s vídeňským bubeníkem a aranžérem Reinholdem Schmoelzerem, v květnu koncert s úžasnou americkou zpěvačkou Lizz Wright a nebo v červnu tři koncerty s Richardem Bonou, mimo jiné. V červnu budeme premierovat melodram Emila Viklického na Smetanově Litomyšli, v září pak budeme spolupracovat s britskou skladatelkou a pianistkou Nikki Illes.

Na to hraní s Kurtem Ellingem jsem se chtěl právě zeptat. Pro někoho to může být něco jako splněný sen.

Pro nás to byl velký zážitek a myslím, že se koncert velice vydařil. Byla to skvělá spolupráce. Management Kurta Ellinga poslal noty dopředu, kapela se sešla na jednu zkoušku dopoledne, poté odpoledne přišel Kurt Elling a zkoušeli jsme dohromady. Dokázal už na zkoušce strhnout kapelu obrovskou energií. Zpíval s obrovským nasazením. Další den byl koncert. Odzpíval s námi celý večer a bylo úplně narváno!

O Concept Art Orchestra, vedeném skladatelkou a trumpetistkou Štěpánkou Balcarovou, už jsi mluvil. Přiblížíš nám fungování tohoto zajímavého hudebního tělesa?

S CAO v současné době moc koncertů nemám, Štěpánka pracuje s tímto tělesem spíše projektově, v různých menších obsazeních. Jinak máme za sebou krásné koncerty se skvělými hosty. Například s Guilermo Kleinem, Edem Partykou nebo Malgorzatou Hutek. CAO také ve spolupráci s Českým rozhlasem pravidelně pořádá skladatelskou soutěž. Poslední ročník byl velice kvalitní a plný skvělých zahraničních skladatelů.

Pojďme se chvíli bavit o tvé autroské hudbě. S Petr Kalfus Sextetem jste vydali například velmi zajímavé CD Night Talks. Řekneš nám k tomu něco?

Tento sextet již není mezi živými! Natočili jsme tuto desku a pak se naše cesty rozdělily. Nicméně na tuto kapelu moc rád vzpomínám. Skladby jsem nepsal pouze já, ale například i Kuba Doležal, Honza Jirucha nebo Jirka Neužil.

Před nedávnem jsem ale založil s Honzou Andrem a Tomášem Hobzekem trio s hammondama. Tak postupně tvoříme a připravujeme repertoir pro toto obsazení. Dále se autorsky podílím na repertoiru v Andy Schofield sextetu, v kvintetu s Richardem Šandou, nebo v kapele Limbo Pavla Hrubého.

Petře, proč vlastně jazz? Je to tak, že jsi chtěl hrát jazz, a proto jsi začal hrát na saxofon, nebo to bylo obráceně?

Nevím jak se to událo, nicméně jak už jsem zmiňoval, díky tomu, v jakém prostředí jsem vyrostl, byl ten proces vlastně přirozený. Jezdil jsem jako malý kluk s mojí maminkou po výchovných koncertech s Classic Jazz Collegiem, sledoval jsem všechny koncerty jako divák sedící v publiku nebo schovaný za podiem a hltal jsem každou notu. Pak už se to všechno událo ráz naráz!

Vím ale, že si rád zahraješ i rockovou muziku.

Občas jsem měl tu možnost zaskočit za svého kolegu Kubu Doležala. Ať to bylo s kapelou Benedikta nebo Pink Floyd Tribute Band. A párkrát jsem si zahrál s Hudbou Praha.

Když jsme u těch odboček od jazzu, musíme zmínit Davida Bowieho a jeho muzikál Lazarus. Nedávno jsem se na tohle dílo ptal Ondry Rumla, který tam zpívá. Jak tenhle kus, který je na programu v divadle Komedie, působí na tebe?

Tam se také střídáme s Kubou. Je to skvěle udělané představení v režii Mariana Amslera. Hudbu Davida Bowieho miluju odmalička prozměnu díky mému otci, který doma poslouchal jeho desky. Lazara hrajeme tuším třetím rokem plus mínus covid. (smích) Je to stále čerstvé dílo, které nás všechny ohromě baví.

Protože jsme oba muzikanti, zeptám se na nějaká specifika tvého nástroje. Třeba mě zajímá, jak řešíš dechovou indispozici? Já jako bubeník se nadopuju Paraleny a nějak odehraju. Ale dechař s kašlem, to musíš asi zrušit koncert, ne? Nebo to dokážeš nějak ovlivnit?

No, musím říct, že jsem měl zatím štěstí... Nevybavuji si koncert, který bych například kvůli kašli nezvládl odehrát. Paralen a Ibalgin funguje za všech okolností. Jinak saxofonistů je v Čechách naštěstí dost, takže vždy pomůže někdo z mých kolegů, když už není zbytí.

Ještě mě zajímá cvičení. Já s bicíma mám jasno, ale saxofon taky není úplně tichý nástroj třeba do paneláku.

Mám obrovské štěstí na majitele domu, ve kterém bydlím. Spolu se mnou jsou v domě ještě pianista Jakub Zomer a kytarista Adam Tvrdý, takže sousedi jsou na cvičení na nástroje zvyklí a nebo také velice tolerantní. Majitelka nám v tomto ohledu vychází vstříc. Zároveň mám možnost cvičit na konzervatoři.

Když jsme u toho cvičení, na KJJ učíš mladé hráče, je to tak? Jací jsou mladí nadějní saxofonisté v roce 2022?

To je těžká otázka. Mají z mého pohledu v něčem těžší výchozí pozici, než jsme měli my před dvaceti lety. Díky platformám jako YouTube, Spotify nebo Apple Music mají přístup v podstatě úplně ke všemu, a tím pádem je těžší selektovat. Zároveň mám pocit, že jim občas chybí soustředění. My jsme měli jednu nebo dvě kazety, které jsme poslechem sedřeli z kůže. Znali jsme je nazpaměť. Dnes mám pocit, že se u studentů soustředěný poslech trochu vytrácí. Existují obrovská kvanta skvělých nahrávek a výukových materiálů. Podle mého je snadné se ztratit. Člověk neví co dřív. Doufejme, že se nám pedagogům na konzervatoři daří alespoň trochu je usměrňovat a navádět tím správným směrem.

Naše čtenáře samozřejmě bude zajímat tvoje vybavení. Na co vlastně hraješ?