Hrajete skladby měsíc nebo tři roky? Až studio z vás vybičuje maximum

Loňský rok se chýlil ke konci a s ním nastal i čas předsevzetí a plánů na nový rok. S naší kapelou Saca jsme měli jasno: vypravíme se do studia a natočíme co nejvíce materiálu. Některé skladby hrajeme už tři roky, jiné jsme před nahráváním otestovali jen párkrát.

Rozhodli jsme se hrubý základ natočit ve studiu v domovské Ostravě, finální stopy si dodělat sami v pohodlí zkušebny/domova a nakonec vše poslat na mix a mastering producentovi, se kterým jsme se během natáčení prvního alba dopracovali k vlastnímu zvuku.

Proč takový postup? Někteří z nás bohužel neměli zkraje roku možnost se na několik pracovních dnů „trhnout“ a společně nahrát skladby opět ve Vídni jako pár let předtím. Zvolili jsme tedy tuto kombinovanou variantu (což se poté, co v březnu udeřila v Evropě pandemie, ukázalo jako šťastná volba).

V polovině ledna jsme tedy s basákem Kubou sbalili bicí a baskytaru a vypravili se do studia Mouseville, nenápadně schovaného v suterénu průmyslového areálu. Se zvukařem Michalem Ruckým (u něhož zpěvák Matěj a já natáčíme se svými ostatními projekty) jsme se dohodli, že u něj „naflákáme“ co nejvíce hrubých stop a nebudeme se moc zdržovat jejich editací. Večer jsme měli hotovou basu a bicí do pěti skladeb.

Michal i já používáme nahrávací software Cubase, takže jsem na flashce dostal zkopírované kompletní projekty. Doma jsem si je vzal do parády – vybral nejlepší „tejky“ a opravil nepřesnosti. Pokud základ basa-bicí drží pořádně při sobě, tak ostatní nástroje (v našem případě kytary) si mohou dovolit být trochu rozvolněnější a skladba i přesto působí dost pevně.

Na následujících dvou sessions v Mousevillu přišla řada na kytary a zpěvy. Kytary jsme nahráli na profilovací zesilovač Kemper Profiler, což nám umožnilo uložit si přesný zvuk kytarového komba do zvukové banky a kdykoliv si jej zpátky načíst (například když kytarista Roman po týdenní pauze přetočil kytarové sólo).

Doma jsem opět vytvořil z hrubě nahraných stop finální materiál – mimo jiné jsem si v klidu vybral ze svých backvokálů ty, které se mi nejvíc líbily. Matěj natočil svoje kytarové party a zpěvové linky většinou na první nebo druhý pokus, čímž mi výběr dost usnadnil. Ve zkušebně jsem na kapelní kondenzátorový mikrofon dohrál perkuse a finální verze skladeb byly na světě. Jako poslední se dostal ke slovu Alex Lausch, který už dobře věděl, jaké jsou naše představy o výsledném zvuku.

Zjistil jsem, že u naší kapely nezáleží na tom, jak dlouho naše písničky před návštěvou studia hrajeme. Některé z hotových skladeb už jsou součástí playlistů přes tři roky a tu nejmladší z nich jsme naopak na pódiu otestovali jen čtyřikrát. Ať tak či onak, je to právě tvorba studiové nahrávky, která nás donutí tu píseň dodělat na 100 %.

Třeba v našem nejnovějším singlu Second One jsem roky pořádně nevěděl co hrát v mezipasáži a finální variantu jsem pořád odkládal. Teprve dráty vedoucí do Michalova Cubase mě nakoply k novým nápadům a výsledek je konečně dotažený, úplný. Second One urazila dlouhou cestu lemovanou desítkami zkoušek, mnoha koncerty a třemi počítači, ale nakonec dorazila do cíle – k posluchačům. Další budou brzy následovat.

Jak jste svou desku nahrávali vy? Podělte se s námi a napište nám na redakce@frontman.cz.