Hudba je umění, které sahá nad rámec zvuku a textu

Myslím si, že jestli je jedno pravidlo, kterým se při tvorbě čehokoli řídíme, tak je to to, že hudba je především umění. Základem našich večerních konverzací nebývá otázka, jak bude tento song znít, nebo jaký do toho dáme text. Zaměřujeme se na momenty a zážitky, které chceme zaznamenat. Z naší hudby tvoříme narativ, působící jako filmový snímek všeho, co prožíváme. Na této filozofii stavíme veškerou naší práci. Hudbou se sice dá konstatovat nějaká situace, ale my se zaměřujeme na všechny pravdy a lži okolo ní. Tak jako je fotografie loajální své předloze a zřídka dokáže klamat, může obraz vyjádřit daleko víc, protože není limitován na rámec reality.

Dalo by se vlastně říct, že naše kapela Older vznikla celkem dvakrát. Vždy v září. Všichni se známe z hudebního tábora, který končí těsně před začátkem školního roku. Poprvé, když jsme si společně zahráli v neúplné sestavě v Pragovce, jsme byli naplněni nesmírnou energií a společným nadšením. Věděli jsme, že z toho musí něco vzejít. V průběhu roku jsme se však časem věnovali jiným aktivitám a vyprchala setrvačnost, které jsme na začátku roku měli na rozdávání. Poté opět přišel tábor, kde jsme doslova natahali ty nejvíce spřízněné duše do zkušebny a děla se vůle boží. Celé jsem to vnímala jako puzzlíky, co jsme konečně dokončili.

Hned v zápětí jsme se nasáčkovali do studia, kam nás pozval Lukáš Kostka (frontman kapely Sergeant Jammer), a za dva dny vznikl náš první debutový singl – Telephonebooth – song, který vznikl o rok dříve, v úplně jiné sestavě, s úplně jinými nástroji, ale s tou stejnou energií a nadšením.

V ten moment jsem o kapele začala přemýšlet jako o dost komplexním celku. Pro kapelu mimo zpěvu dělám i veškeré vizuály a grafiku, je pro mne naprosto přirozené vidět hudbu a slyšet umění. Většinu materiálu skládáme ve dvou: já a Tomáš, který v kapele hraje na synťáky. Zrovna u Telephonebooth tohle nebylo pravidlem, tenhle song vznikl úplně organicky a i relativně rychle. Ale teď je častým námětem konverzace to, aby zahrál něco, co zní víc modře, míň třpytivě, víc jako by byl pátek. Vždycky si ale rozumíme.

Oba jsme se naučili fungovat v úplném souladu a uvědomili si, že když inspirace není, tak práce nepůjde. Další snad ještě důležitější poznatek z našeho workflow je fakt, že nic není definitivní, že song se může ještě milionkrát změnit a proškrtat a přepsat. Sama jsem si vždy říkala, že když vymyslím text, tak na něj musím vymyslet hudbu. Když vymyslím hudbu, tak na ní musím vymyslet text. Jedno na úkor druhého. Spolu jsme přišli na to, že je úplně v pořádku přijít s textem, co má tři sloky, refrén a bridge, z něj vyškrtat úplně vše, až na jeden řádek textu, co opravdu něco znamená, a ten použít. A tohle i naopak, Tomáš přijde s dlouhou skladbou, co má nespočet částí, a nakonec z ní použijeme čtyři akordy, ze kterých je nejvíce cítit, co chceme předat.