Hudba není věda #10: absolutní talent

Studie (Ericsson) z roku 1993 pomohla zpopularizovat myšlenku, že každý z nás se může pouhým cílevědomým cvičením stát mistrem ve hře na tubu, pokud ho něco tak pošetilého napadne. Vědci ve studii tvrdili, že všichni virtuózní hudebníci do dvaceti let věku strávili v průměru cca 10 000 hodin cvičením na nástroj. Dospěli tak k závěru, že rozdíly v dovednostech nejsou způsobeny vrozeným talentem, ale počtem hodin strávených s nástrojem v ruce. Malcolm Gladwell pak dodal této myšlence další váhu ve své knize Outliers z roku 2008, kde píše o pravidlu 10 000 hodin jako o hlavním klíči k úspěchu v libovolném oboru, od hudebníků po softwarové inženýry.

Přání je otcem myšlenky a určitě bychom si všichni přáli, abychom hudební talent redukovali na počet hodin, píli a na pečlivé přehrávání stupnic. Nicméně je k tomu potřeba daleko víc. Jak dokázaly další vědecké studie, určitá kombinace genů a genotypů dává některým dětem vlastnosti, které je vedou k tomu, aby se zavřely ve sklepě a na úkor zdravého rozumu, trpělivosti a financí své rodiny si pěstovaly tinnitus při hře na hlasitou bicí soupravu, trápily své ještě přiliš malé prsty kytarovými arpeggii či si pěstovaly mozoly při hraní na baskytaru. Vlastnosti jako hudební nadání, radost z hudby a motivace jsou do velké míry předepsány v komplexní kombinaci DNA, prostředí, ve kterém vyrůstáte a míry podpory okolí, kterého se vám dostává.

Nejenže geneticky podmíněné vlastnosti přispívají k tomu, zda lidé budou pravděpodobně cvičit, ale vědecká data ukazují, že genetický vliv na hudební úspěch byl mnohem větší u těch, kteří cvičili více. Obecná představa o vrozeném talentu je, že pomůže na začátku (máte geneticky danou výhodu pro určitou činnost), ale že dovednosti získané pravidelným cvičením mohou nakonec překonat jakékoli genetické předpoklady. Ano, cvičit se musí a nikdo z vědců nezpochybňuje důležitost dlouhých hodin strávených s nástrojem, nicméně ti, kteří mají genetickou výhodu vrozených schopností, budou prostě vždy o krok dál oproti méně talentovaným jedincům.

Chápu, že je někdy těžké přijmout karty, které nám byly rozdány při narození. Obzvláště v dnešní době, kdy se rozdávají medaile za účast a na každém rohu číhá nekonečně optimistický guru, který vám řekne, že můžete naplnit všechny své sny. Stačí si jen přát... V případě hudebního talentu bohužel pořád platí, že se můžete velmi, velmi zlepšit ve svých schopnostech, ale pokud tam nemáte ono „něco navíc“, dosáhnout záblesků geniality či virtuózního ovládnutí nástroje se vám nepodaří.

Vědci po mnoha studiích a analýzách předchozích teorií nyní předpokládají, že téměř všechny naše schopnosti a kognitivní vlastnosti jsou alespoň částečně ovlivněny příslušnými řetězci nukleotidů (organické molekuly, která tvoří nukleové kyseliny, jako jsou DNA a RNA). Komplexní činnosti, ať už tvůrčí nebo technické, zahrnují ohromné komunikační předivo v oblasti celého mozku (na rozdíl od příliš zjednodušené a populární teze levý mozek/pravý mozek pro analytické vs. tvůrčí typy). Tyto struktury a obecné synapse mozku jsou v průběhu vývoje utvářeny naším genetickým kódem. Geny také kódují proteiny, které řídí naše těla a mozek, přičemž spousta údajů spojuje specifické genetické profily s různými kognitivními schopnostmi.

Pojďme teď ale udělat odbočku ze světa hudebních géniů a virtuózů. Co třeba Taylor Swift nebo Coldplay? I přesto, že se Swift umístila na překvapivé osmé příčce v jedné anketě ohledně nejlepších kytaristů světa (ehm, všichni víme, že tyto ankety jsou spíše o popularitě daných hudebníků než o jejich technických schopnostech na daný nástroj), těžko o ní někdo prohlásí, že je geniální kytaristkou – nebo zpěvačkou, skladatelkou či textařkou, což jsou přeci jenom její domény oproti hraní na kytaru. Nicméně, její hudba zasáhla srdce miliónů lidí po celém světě. Něco podobného lze říci i o Coldplay, Imagine Dragons, populárních raperech či country hvězdách. Jejich hudba evidentně v lidech rezonuje, ale o jejich tvůrcích nebudeme prohlašovat, že jsou géniové.  

Nemusíte přijmout svou hru osudu nebo genetickou determinaci. Pro mnohé to bude nestravitelný fakt, který se budou snažit popřít buď silou vůle a odhodláním, nebo ezoterickou vírou v nadpozemské síly. Myslím si, že je zdravé si připustit své limity v určitém oboru/činnosti a zároveň hledat své silné stránky a na těch pracovat. Ušetříte si tak mnohá zklamání a slepé uličky.

A ještě malá poznámka na závěr k populární „teorii 10 000 cvičebních hodin“. Když ve svém zaměstnání budete pracovat čtyřicet hodin týdně po dobu peti let (což je 10 000 hodin), pak byste měli být mistry svého oboru. Ale jak víme ze zkušenosti, tato rovnice rozhodně neplatí. Jde o kvalitu času, kdy intenzivně vykonáváte nějakou činnost s cílem nejlepšího výkonu, máte k dispozici odborné vedení a neustále se krok za krokem zlepšujete. Být výjimečný v hudbě, vědě či v byznysu je komplexní záležitostí, která vyžaduje ohromné množství času, odhodlání a trpělivosti.

Zdroje: 

https://www.scientificamerican.com/article/what-do-great-musicians-have…

https://www.psychologytoday.com/us/blog/live-in-concert/202102/what-it-…

https://theconversation.com/excelling-as-a-musician-takes-practice-and-…

https://www.psychologytoday.com/us/blog/twofold/201710/musical-talent-m…