Hudba není věda #9: dvě zásadní chyby začínajících hudebníků
Když hrajete na nástroj mnoho let, zjistíte, že jednou z největších výzev je zůstat motivovaný pro vývoj a učení se nových věci. Musíte cíleně pracovat na vnitřní motivaci, která vás nutí vystupovat z komfortní zóny a posouvat možnosti naší osobnosti. V tomto ohledu mi ohromně pomáhají moji studenti s studentky. Díky jejich otázkám a osobitému přístupu k hraní na baskytaru se neustále i já učím a pracuji na nových technikách, poznávám nové kapely a hudební styly, hledám nové podněty a inspiraci pro lekce. Během let se mi podařilo identifikovat pár opakujících se předsudků ohledně hudebního vzdělávání. Pojďme se dnes společně podívat na dvě zásadní chyby, které brzdí vývoj nejen začínajících baskytaristů a baskytaristek, ale v podstatě všech lidí aspirujících na hudební řemeslo.
My lidé máme neuvěřitelnou schopnost nalézat ve všem zkratky a usnadňovat si práci všude, kde to jenom jde. Naše moderní společnost nás rozmazluje jídlem až do domu, online servisem na všechno a pouhým stiskem tlačítka spustíte roztodivné stroje, které za vás udělají první poslední. Tohle všudypřítomné pohodlí s servis se ale odráží na našem psychickém a fyzickém zdraví. Není tedy od věci si pro začátek projít nejčastější brzdy našeho pokroku, když začínáme hrát na nějaký nástroj nebo třeba i zpívat.
Nedostatek disciplíny
Prvním na seznamu je nedostatek disciplíny, který vyplývá z vlažného postoje k počtu hodin strávených s nástrojem v ruce nebo tréninkem často dost nudných hlasových cvičení (pokud máte ambici zpívat). Je to stejné jako u novoročních předsevzetí ohledně většího množství pohybu a lepšího stravování. V lednu jsou fitka narvaná k praknutí všemi těmi náhle transfromovanými pojídači vyvážené stravy bohaté na proteiny. V únoru už je vše při starém a vaše oblíbené stanoviště s jednoručkama zeje obvyklou prázdnotou.
Entuziasmus je krásný, ale shoří stejně rychle jako svíčka z diskontu. Potřebujete totiž nekonečné moře lásky, abyste to po pár týdnech nezačali flákat nebo prostě nevzdali. Disciplína bez motivace nikdy nevydrží a vaším úkolem je hrát každý den, minimálně šestkrát týdně. Není důležité jak dlouho, ale jak často. Naučíte se tak konzistenci a s ní vždy přichází výsledky.
Dělám, že dělám
Další oblíbenou prokrastinační činností je předstírání činnosti. Aktivní včelka, která nevyprodukuje ani kapku medu. Ehm, neznáte někoho podobného například u vás v práci? Poletují, pobíhají, věčně spěchají, ale nějak nikdo neví, co vlastně konkrétního vykonali. Podobným případem je mnoho hráčů, kteří sledují stovky instruktážních videí či poslouchají dlouhé hodiny podcasty s vírou, že tohle je skvěle strávený studijní čas. Omyl! Jedná se o bohapustou zábavu a vyplnění vašeho volného času, nikoliv o produktivní učení se na nástroj.
Pusťte si denně jednu skladbu a naučte se jí zahrát (ať je to basová linka, doprovodná kytary, bubenický part či text a melodie zpěvu). To je produktivně strávený čas. Vždy s nástrojem v ruce, vždy aktivně hrajete, vždy se soutředíte na jednu danou věc, ať je to stahování skladby, cvičení stupnice, techniky a tak dále.
A než se pustíme do našich dvou hlavních témat, nelze nezmínit ohromná pokušení moderních technologií, která vás často nutí si pokládat otázky po smyslu vašeho snažení. Má ve věku AI vůbec smysl se učit hrát na nástroj? Zde je dobré si ujasnit, proč se tím chcete zabývat. Pro mě osobně je prožitek procesu. Přestal jsem řešit cíl (tedy slávu, peníze a úspěch) a zaměřil jsem se pouze na cestu (čili svůj zážitek, když hraju na baskytaru, ať již ve formě domácího cvičení, hraní s ostatními hudebníky nebo synergii s publikem na koncertech).
Můžete to brát i čistě vědecky a pragmaticky, protože praktikování hudby je nejkomplexnější činnost, kterou můžete zaměstnat obě své mozkové hemisféry a třeba tak oddálit riziko Alzheimera nebo ztrátu kognitivních schopností v pozdějším věku.
1. Zpívám falešně, tak radši budu jenom hrát
Léta letoucí jsem vyhýbal nejenom zpěvu, ale jakékoliv vokalizaci toho, co hraju. Vězelo za tím trauma z dětství, kdy nejenom rodiče, ale i učitelé hudební výchovy a v podstatě všichni v mém okolí dávali výrazně najevo, že můj vokální projev je falešný a neposlouchatelný. Nabyl jsem tak dojmu, že nemám hudební talent. Když jsem pak začal hrát na baskytaru, vyhýbal jsem se zpěvu a vokalizaci za každou cenu.
Nicméně, o to víc jsem se soutředil na rytmus a mojí doménou byly hudební styly, které stojí na rytmu – funk, hip hop či rockové a metalové riffy. Byl jsem tak schopný hrát komplexní rytmické patterny, ale v momentě, kdy byste mi dali odposlouchat jednoduchou melodii, trápil bych se s ní dlouhé hodiny.
Tento handicap jsem musel dlouhá léta odbourávat a až když jsem konečně opustil dětské trauma, začal vokalizovat a také regulérně zpívat, tak se moje melodické a harmonické cítění dramaticky zlepšilo. Konečně jsem se mohl považovat za kompletního hráče na baskytaru. Ale mohlo se tak stát mnohem, mnohem dříve, kdybych už od začátku vokalizoval vše, co jsem cvičil.
Druhou stranou mince je fyzické vyjádření rytmu. Pokud hrajete na nástroj, podupávejte si nohou, hýbejte tělem či hlavou. Prostě vyjádřete pulz daného metra svým tělem. Získáte tak neuvěřitelnou jistotu ve frázování a nikdy nevypadnete z tempa.
Čím dříve se přestanete ostýchat kvůli nedokonalostí nebo limitací svého hlasového fondu a zapojíte ho do své cvičební rutiny, tím dříve získáte přirozený tón, frázování a uvolněnost při hře. Staňte se nejdříve hudebníkem, a až potom kytaristou, basákem či bubeníkem.
2. Noty jsou jenom pro profíky
Nebojte, nebudu do vás hustit nutnost hraní z not. Ta volba je vždy na vás. Pokud nemáte profesionální ambice, tak nemusíte být „listařem“, tedy hráčem, který v reálném čase zahraje skladbu z notového záznamu. Nicméně, pochopit intervaly, vztah stupnic a akordů, módy pentatoniky či logiku symetrických stupnic vám pomůže jedna super schopnost všech brilantních hráčů – vizualizace hmatníku (nebo kláves). Nejenom, že budete vědět, co zahrát do G dur, ale budete to i vidět.
Praktická hudební teorie může nabýt různé podoby v konkrétních herních situacích – například kytaristé znají názvy akordů, které hrají a dokáží je variovat v podobě jejich obratů. Basisté vědí, jaké tóny hrát do daných akordů a které tóny budou znít nejlépe pro melodické propojení harmonie. A bubeníci chápou strukturu skladby, podle které vkusně aranžují své party.
Zlepší se vám také komunikace v kapele či libovolném ansámblu, kde spolu hraje více lidí. Když řeknete, co hrajete nebo co si představujete, aby zahrál druhý, v univerzálních termínech hudební teorie, máte vyřešenou situaci v řádu sekund. Pokud budete komunikovat pomocí citoslovcí, ezoterických popisů emocí nebo expresivní znakovou řečí, můžete několik hodin řešit úplnou banalitu.
Pokud jste na začátku své hudební cesty, začněte praktikovat jak vokalizaci, tak podupávání nohou během hraní s tím, že velmi dobře víte, co vlastně hrajete. Vizualizujte si hmatník a pořeště si všechna jména tónů. Vnímejte, v jakých intervalech jsou tóny vašich oblíbených melodií, a naučte se hrát akordy ve všech možných permutacích a obratech. Uvidíte, že vaše hudební produkce bude najednou přitahovat pozornost a možná i nějaké to slovo uznání.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
