Hudební klenot geniálních outsiderů slaví 125 let

„Musel jsem využít služeb tvý konkurence,“ dí Tim Robbins ve filmu Vykoupení z věznice Shawshank, když daruje Morganu Freemanovi v malé papírové krabičce foukací harmoniku zvanou Marine band, načež ji hrdina slavného vězeňského dramatu sevře zálibně v prstech. Do prachu padá mladý ztýraný chlapec, z úst mu vypadne Marine bandka za smutného zvonění umíráčku a vzápětí umírá na improvizované šibenici starší bratr hlavního hrdiny v legendárním westernu Tenkrát na západě. Joe Seneca otevírá bránu k zázraku jménem Blues prostřednictvím Marine bandky Ralphu Macchiovi ve filmu Křižovatky z roku 1986. Mimochodem, snímek se skvělou hudbou Ry Coodera oslovil tehdy mladičkého Joe Filiska natolik, že si koupil Marine bandku a vypracoval se na jednoho z nejlepších a nejoblíbenějších současných amerických foukačkářů. Ona malá věcička s českou stopou, která se stala jedním z pilířů americké hudební kultury, tento rok slaví jedno a čtvrt století od svého vzniku.

Roku 1896 spatřil světlo světa nejmenší hudební nástroj na světě, jehož cesta byla strastiplná a okořeněná o řádné dobrodružství. Desetikanálková diatonická foukací harmonika s tak zvaným „Richterovým“ laděním, pojmenovaném po svém českém vynálezci Josefu Richterovi, se do Spojených států dostala na samotném konci devatenáctého století a stala se v tehdejší době stejnou senzací jako o sto let později první mobilní telefony. Hudební nástroj obsahující v sobě tři různé stupnice, jenž se dokázal vlézt do kapsy u kalhot a obrazně řečeno, hrál jako celá námořní kapela; odtud pramení i obchodní název, právem vyvolal naprostou senzaci. Tehdy pro dělnické vrstvy a námezdní farmářské síly byly hudební nástroje jako banjo, housle, klarinet či kytara co se týče financí těžce dostupné a nezbývalo mnohdy nic jiného než hvízdat na pusu, či na stéblo trávy. Foukací harmonika Marine band to navždy změnila. Nástroj cenově dostupný i pro sběrače bavlny se stal prostředníkem počátků slávy afroamerické hudební kultury. V rukách dělníků Blues jako byl první mistr foukací diatonické harmoniky Jaybird Coleman, který se mimochodem narodil v roce vzniku onoho nástroje, se harmonika stala symbolem nespoutanosti, svobody a kulturního sebeurčení.

„Je opravdu snadné se naučit hrát, ale o to těžší je to zvládnout.“

Slavný výrok životem těžce zkoušeného Sonnyho Terryho, legendárního otce specifického stylu hraní včetně napodobování parního vlaku na foukačce, dokonale definuje přístup průkopníků bluesové harmoniky. Marine bandka přišla do Spojených států totiž bez jakékoliv instruktáže či předešlé zkušenosti odpovídající americkému pohledu. Tudíž vývoj hry na tento nástroj započal zcela z ničeho a bluesovým pionýrem zdánlivě slepé uličky se stal John Lee Curtis známější pod pseudonymem Sonny Boy Williamson, jenž v podstatě nástroj původně určený pro hraní lidových písní svým géniem transformoval do jednoho z pilířů Blues. Fenomenální hráč zemřel ve čtyřiatřiceti letech v Chicagu prvního července roku 1948 coby oběť loupežného přepadení těsně po koncertu před klubem The Plantation. Jeho poslední slova před smrtí byla: „Bože, buď ke mně milostivý.“

„Já si harmoniku nevybral. To ona si vybrala mně.“

Progresivní bělošský bluesrockový geniální harmonikář Paul Butterfield byl jedním z těch, díky nimž se deseti kanálkový zázrak dostal hluboko pod kůži všem milovníkům kultury šedesátých a sedmdesátých let. Divoch hudby i života zemřel v důsledku nespoutaného životního stylu aniž by se dožil padesátky.

Bob Dyllan před několika lety odpověděl v jednom rozhovoru na otázku, co by doporučil začátečníkům ve hře na foukačku: „Poslouchejte Little Waltera, Wayna Raneyho a Jimmyho Reeda!“ Legenda amerického folku vzdala hold legendám foukačkářské školy. Marine bandka je zkrátka fascinujícím nástrojem i z důvodu spojování srdcí a vytváření přátelství.

Z vyprahlých bavlníkových plantáží a z nesnadných začátků se Marine bandka právem zapsala navždy do duše všech těch, kteří, jak prohlásil Jaco Pastorius, mluví řečí Bohů, totiž hudbou.

 V rámci 125. výročí foukačky bude v průběhu několika týdnů či měsíců následovat šest rozhovorů s šesti nejvýznamnějšími českými a slovenskými foukačkáři.