Hudební revoluce 2019? Tichá streamingová mánie nás může nakopnout

Rok 2018 přinesl jeden zásadní obrat v hudebním průmyslu: lidé si masově oblíbili streamingové služby a poslouchání hudby přes internet se stalo přirozenou cestou, jak si zpestřit hudební rozhled. Nemám pochyby o tom, že tenhle trend bude pokračovat dál. Jak na to reagují umělci doma i ve světě?

Zapomeňme na torrenty, Uložto, YouTube a další, z dnešního pohledu zastaralé platformy, které umožňovaly uživatelům, jak zdarma a nejrychleji přijít k novým singlům nebo deskám. Stejně jako film zachvátila mánie produkce Netflixu, kde uživatel za pár kaček měsíčně sleduje nabídku luxusních seriálů a může se vykašlat na nabídku „oranžových Ulic“ českých kanálů, i v hudbě si konečně můžeme vyslechnout v nejlepší kvalitě oblíbené skladby. Aplikace Spotify, Tidal, Deezer nebo SoundCloud zná již každý a nahrazuje jimi pirátské servery s mrzkou kvalitou.

Zmiňované služby totiž přinesly vysokou technickou kvalitu poslechu, prakticky totožnou s kvalitou hudebního CD, a chtějí v tomhle trendu nadále pokračovat. Pro hudebního fajnšmekra jen a jen dobrá zpráva. Např. služba Tidal Masters nabízí v rozlišení 96 kHz / 24 bit okolo 50 miliónů skladeb, které lze poslouchat pomocí chytrého telefonu prakticky kdekoliv. Spotify je v Česku nejrozšířenější streamingová služba, která na konkurenční Tidal reaguje poněkud pozvolna, co se týká kvality reprodukce, nicméně globální čísla rostou závratnou rychlostí – atakují hranici 170 miliónů uživatelů. Již nyní se vážně spekuluje, že obrovský nárůst streamingu přinese opravdovou digitální revoluci, která by mohla připomenout boom CD na přelomu 80. a 90. let minulého století.

Reprodukční revoluce by mohla nastat i u nás, což připustil i David Koller na Festiwallu 2018: „Technologie jsou takový, jaký jsou, a hrajou celkem dobře. Myslím ale, že co se přetavilo do mp3, se vrátí zase nazpět. Rychlost se zvyšuje a časem budeme hledat čtyřiadvacetibitové nahrávky. Když se nahrává na 192 kHz, systém, co používám nejvíc, je to fakt precizní dynamickej zvuk a přehrávače na něj nestačí. Vím, že Neil Young má server, kam dává vysokorychlostní nahrávky, a podle mě mají budoucnost.“

Na rostoucí zájem o lepší poslech reagují i samotní umělci – služba Tidal je dítětem rappera Jay-Z. Pro Spotify nahrávají prvoligové i druholigové hvězdy nové skladby, které streamují okamžitě do světa. Přestože se zdá, že vysoce výnosné to není – za jedno přehrání se pohybuje autorský honorář v řádech haléřů – největší stars si nemůžou stěžovat. Pokud Rihanna měla v roce 2015 miliardu streamů, vydělala na tom 8 milionů dolarů.

Streamingové služby můžou zapříčinit ale i další trendy, které by mohly být vítanou změnou na české alternativní scéně. V nárůstu homogenizovaných playlistů by mohli umělci mimo hlavní proud jen vydělat na své „anonymitě“, povzbuzovat se ve své streamingové subkultuře a sdílet hudbu s fanoušky právě hlubšími a recipročními způsoby. Nezávislí hudebníci mají šanci využít technologii k tomu, aby svoji vizi a vášeň zprostředkovali skrze ambiciózní projekty. A co víc, nejen v českých hudebních luzích a hájích, ale i za hranicemi. Typickou ukázkou je např. elektronická hudba – streamingové hvězdy se vynořují ze Sibiře, Soulu, Kapského města. Svou streamingovou slávu takhle získalo např. duo Bedouin se svým desert soundem a spousta dalších.

Tato tichá předzvěst revoluce by zkrátka mohla uspět u hudebních tvůrců DIY.