Přejít k hlavnímu obsahu
Na nic si nehraje, vystačí si s jednoduchým nástrojovým obsazením, se svým „obyčejným“ Telecasterem a vytříbenými texty. | Foto: Alex Marshall
Na nic si nehraje, vystačí si s jednoduchým nástrojovým obsazením, se svým „obyčejným“ Telecasterem a vytříbenými texty. | Foto: Alex Marshall
Petr Adamík -

Hugh Cornwell na nové desce zůstává svůj

Jsou to už více než tři dekády, co Hugh Cornwell opustil svou domovskou kapelu The Stranglers a vydal se na sólovou dráhu. Jeho novinka Moments Of Madness je již desátým sólovým počinem. Cornwell na něm připravil desítku autorských skladeb, k nimž opět přistoupil svým osobitým způsobem.

Stejně jako u předchozí desky Monster vzal produkci čistě do vlastních rukou a sám si také natočil kompletně všechny nástroje, tedy s výjimkou dvou hostů, jimiž jsou Phil Andrews (perkuse, programování bicích) a John Dominic (harmonika). Tento přístup ale nemusí být vždy výhodou, někdy je pro dosažení větší pestrosti přeci jen lepší do procesu zapojit více osob.

Albu Moments Of Madness nechybí Cornwellův rukopis, stejně tak zpěvákům nezaměnitelný šarm a hlas, chybí ale výraznější moment překvapení a neuškodil by ani bohatější zvuk. 

Hned z první skladby Coming Out of the Wilderness je však zřejmé, že Cornwell po bohatém, modernějším zvuku ani netoužil a chtěl se spíše přiblížit šedesátkové jednoduchosti. To ostatně v úvodní písni a dalších podobně laděných kompozicích funguje stoprocentně. Jednoduchost sluší i následující Red Rose, která v sobě má cosi ze starých Velvet Underground, ale například refrén v jinak skvělé skladbě Looking For You působí až příliš stroze a zasloužil by si bohatější aranže.

Další věc je, že Cornwell není zrovna nejlepší bubeník, a tak zde bicí mají spíše jen doplňkovou funkci, než aby nějak vynikaly. Naštěstí pozitiva převažují a hlavní je, že skladby jsou samy o sobě dobré. Pozitivní a chytlavá je When I Was a Young Man, nesoucí se v duchu Cornwellových raných let s The Stranglers. Pobaví i reggae Moments of Madness zpestřená harmonikou nebo italsko-mexická legrácka Lasagna s Bo Diddleyovským rytmem. Temnější stránku nabídne Beware The Dolls s krásně čistým zvukem kytary.

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Moments Of Madness je dobré album se skvělými momenty, které by však s lepší produkcí mohlo být ještě o třídu výš. Je to vlastně ale Cornwell v takové podobě, jak jej fanoušci mají rádi. Na nic si nehraje, vystačí si s jednoduchým nástrojovým obsazením, se svým „obyčejným“ Telecasterem a vytříbenými texty, v nichž se dokáže dotknout i aktuálních témat – jako například ve skladbě Too Much Trash, v níž se zabývá problémem přebytku odpadků vyprodukovaných naší společností. V tomto případě se tedy zmíněné nedostatky dají odpustit.

Hugh Cornwell - Moments Of Madness

Hugh Cornwell – Moment Of Madness

HIS Records, 35:52

65 %

Tagy Hugh Cornwell The Stranglers Recenze alb

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Petr Adamík
V roce 1999 jsem spoluzakládal punk'n'rollovou kapelu Degradace, se kterou to táhnu dodnes. Již několik let pracuji v hudebninách Hudební Svět a před nějakým časem jsem se ke všemu rozhodl, že bych chtěl o muzice i psát (Rock…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY