Hybridní bubnování hrůzu nenahání #2: Joe Clegg a popová hudba

Milí příznivci netradičního bubnování, vítejte u druhého dílu našeho seriálu. Minule jsme probírali zejména historii a možnosti užití elektroniky u tak klasického nástroje, jako je bicí souprava. Psal jsem o samplování, využívání zvuků ať už z vlastní kuchyně, připravených třeba při natáčení ve studiu, doma v počítači nebo z banky sampleru, bicího modulu atd. při živém hraní.

Hra na bicí díky využití moderní techniky získává naprosto netušené rozměry a možnosti. Jedním z takto pracujících bubeníků-hudebníků je Joe Clegg, který je asi nejvíc známý ze spolupráce s Ellie Goulding. Joeův životopis je samozřejmě delší, ale pro náš seriál bude zastávat typ popového bubeníka.

Moderní popová hudba je vlastně na špici pelotonu, co se týká využití elektroniky a tím pádem i hybridního bubnování. Přeci jen jazzová nebo přísná metalová hudba se řídí trochu jinými pravidly. I když tak úplně pravda to není, ale o tom si povíme v dalších dílech. Navíc hranice mezi hudebními styly, co je nové, co staré a co moderní, se v 21. století naprosto stírají. Spousta dnešní hudby nesnese škatulky a nemusí nutně jít o těžkou uměleckou záležitost. Pop, avantgarda, elektronika, industriál, vše co pomůže výsledku a záměru producenta je povoleno.

Umělci a kapely na prvních místech žebříčků často používají zpracované bicí zvuky. Představení s těmito zpracovanými zvuky je klíčové pro věrnou reprodukci původní nahrávky, což je pro bubeníky hrající pop a nepůvodní skladby naprosto zásadní.

Ale zpátky k Joeovi. Zrovna on je prototypem univerzálního muzikanta, bubeníka i producenta. Zkrátka člověka, kterého zajímá hudba v celkovém vyznění. Asi ho neuspokojí pouze bum-čvacht pohoda bigbít a pivo po koncertě.

Joeův koncertní set vypadá následovně. Základ je akustická souprava s činely. Bicí sampler Roland SPD SX s pady, na které je možno hrát zvuky z banky, nebo údery zastavit nebo nastartovat playback. Joe též používá nožní controllery, které mu umožňují přepínat, startovat a stopovat zvuky, třeba ve chvíli, kdy jsou ruce zaměstnány hraním nějakého breaku nebo fillu. Kromě sampleru Joe používá také přídavné pady s modulem, takže má možnost zapojovat další zvuky do hry po celé soupravě, po pravé i levé ruce. Jak už bývá údělem bubeníků odstartovat novou píseň nebo track, i Joe toto dělá. A proto má pady i controllery umístěny pohodlně tak, aby na ně dosáhl při hře bez potíží.

Joe též používá triggery na malém bubnu. Tyto mu snímají signál zvuku bubnu po úderu paličkou. To je skvělé v tom, že buben může do lidí znít jakýmkoliv připraveným zvukem. Ať už upraveným akustickým zvukem, kdy se třeba přidají nebo uberou nějaké frekvence a buben dostane úplně jiný charakter, barvu a nebo může jít o úplně umělé zvuky. Výhodou je, že bubeník stále hraje na svou soupravu a zůstává mu pocit „doma“. Úder, odskok, feel, všechno je stejné. Některým bubeníkům totiž může pocitově vadit např. hra na pady, protože mají jiný odskok a tím se mění pocit ze hry. Joe kombinací hry na gumové pady i akustické bubny dokazuje, že jde jen o zvyk.

Trigger má ještě tu výhodu, že například při hře na stejný buben se stejným odskokem může změnit zvuk malého bubnu do sloky nebo refrénu, což je v popové hudbě hodně užívaný aranžérský prvek. Bubeník tak může naživo zkopírovat zvuky z nahrávky tak, aby platící divák dostal to, na co se těšil. „Je to moje práce, musím při ní být naprosto soustředěný,“ říká Joe.

A jaké má Joe tipy pro bubeníky koketující s využitím elektroniky? Pořiďte si sampler SPD SX. Najdete tam spousty okamžitě použitelných zvuků a nebojte se experimentovat.

Joeovým motivačním výrokem bych rád uzavřel tento článek. V příštím díle nás čeká Charlie Benante, skutečná legenda metalu!