Hybridní bubnování hrůzu nenahání: bubeníkem v 21. století
Co je vlastně hybridní bubnování? Zjednodušeně řečeno je to použití elektroniky a uměle vytvořených zvuků v rámci bicí soupravy. Ano je to tak, zkrátka pokrok nezastavíš a moderní doba i na nejstarší hudební nástroj (kromě lidského hlasu ) klade nové požadavky. V našem seriálu si povíme něco o použití elektroniky v rámci bubnování, její výhody a možnosti. Také se seznámíme s některými bubenickými osobnostmi různých stylů.
Každý bubeník má na začátku své kariéry na výběr. Buď může jít cestou konzervativní, to znamená jsem tu já, moje ruce, nohy a uši a vše co zahraju, vyrábím na klasické bicí soupravě rozezníváním blan, nebo činelů. V dnešní době ale daleko více převažuje trend pokroku, nebo-li užití samplů, přednatočených zvuků a dalších barev, kterými bubeník může ozvláštnit hudbu. Kapely jako Beatles byly sice geniální, ale hudba se za těch 50 let už posunula jinam. I když vlastně i tahle zprvu pouze kytarová kapela v pozdější tvorbě využívala různé industriální zvuky, vazby, pozpátku pouštěné nahrávky a další nezbednosti.
Problémem byla vždy interpretace těchto zvuků živě. Ještě na konci šedesátých let začaly firmy jako Roland vyvíjet klávesové syntezátory, pro možnost použití různých atmosférických a sci-fi zvuků přímo na koncertě v reálném čase. Též kytaristé měli a mají možnost díky různým krabičkám a efektům svůj nástroj rozeznít i jinak než jako klasickou kytaru. Bubeníci tyto možnosti dlouho neměli. Od 80. let tu však máme elektronické bicí soupravy (např legendární Simmonsy), kdy bubeník úderem paličky do gumového (později síťkového) padu rozeznívá zvukovou banku vybranými zvuky. Nebo prostřednictvím snímače či mikrofonu může upravovat zvuk svého bubnu – a tyto možnosti nám otvírají úplně nový svět.
My bubeníci máme od té doby možnost paličkami hrát kromě rytmů i tóny, akordy, melodie a nechat tak vyniknout hudebnímu talentu, pokud nějaký je. Hybridní bubnování nám přináší nekonečný svět zvuků, barev, rytmů,smyček atd. Vedle standardního hraní doprovodů, breaků, sól a rachotu všeho druhu můžeme v reálném čase například ze sampleru spouštět smyčky podehrávající kapelu. Pak je nutnost použití kliku do uší, aby se naše živé hraní nerozhádalo na koncertě s pouštěnou nahrávkou. Nebo můžeme hrát jednotlivé zvuky tzv. Teď a Tady. Díky rozvoji technologií lze přepínat, nebo hrát více zvuků či harmonií najednou, či bicí dozvučit, nebo-li k existujícím zvukům „živé“ soupravy dodat určité chybějící frekvence. V tu chvíli už bicí přestávají být doprovodným nástrojem, ale stávají se plnohodnotným hudebním nástrojem se vším všudy. Jako u všeho záleží na citu a již zmíněneném talentu. Bubeník dřevorubec tyto možností ne zcela docení, avšak bubeník muzikant (ano, existují) tak může třeba skládat hudbu u sebe doma v počítači a tu samou hudbu opravdu hrát (bubnovat) naživo.
Svůj článek bych rád zakončil pozvánkou k dalším dílům, kde si povíme více o konkrétním užití elektroniky a představíme pár opravdových hybridně bubnujících osobností.
V příštím díle nás čeká popový bubeník Joe Clegg, hrající např. s Ellie Goulding.
Tento text vyšel u příležitosti letos už 11. narozenin Frontmana, kdy se ohlížíme za inspirativními články magazínu. Poprvé byl zveřejněn 30. ledna 2020.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
