I kdyby sis připadal jako trapnosti král, musíš hrát dál!

Když jsem před devíti lety pro starší dceru hledal nějaké podnětné dětské písničky, sahal jsem po Plíhalovi, Dědečkovi, Schmitzerovi nebo kompilačce Havěť všelijaká. Jinak toho vlastně až tolik nebylo. „Díru na trhu“ naštěstí zavnímala i řada šikovných muzikantů.

Uběhlo jen pár let a mé mladší děti už i ve školce sjížděly Kašpárka v rohlíku, doma navíc Bombarďáka, Loutky v nemocnici, dětská alba Karolíny Kamberské nebo Amálky K. Třebické a další. Pitomé odrhovačky Maxim Turbulenc, které na naší školkové scéně produkoval zejména někdejší vedoucí tanečního kroužku, ustoupily do pozadí. Posledním hitem je u nás teď jednoznačně Krev není voda.

Hudbu k tomuto znamenitému divadelnímu představení Tanečního studia Light připravili Ondřej Galuška a Milan Cais – a nedávno vyšla také na desce. Aranžérsky pestrá muzika má základ v bicích Milana Caise a baskytaře Richarda Fialy, Ondřej Galuška nahrál kromě kytar a pozounů i například vibrafon a banjo. Kromě sboru složeného převážně z vlastních dětí hudebníků a vokálu Milana Caise album oživují hlasy herců Davida Novotného a Richarda Fialy.

V divadle i na desce potěší už úvodní kousek Král trapnosti. Když zaznělo: „Tohle je přehlídka otců, když jdou do školky, když jdou do školy, když jdou k večeři... i kdyby sis nastokrát připadal jako veškerý trapnosti král... musíš hrát dál,“ byl jsem okamžitě i já, navíc se svým vlastním otcem na pozadí, vtažen do děje. Nic naplat, druhýho tátu prostě nenajdeš. Slovy Ondřeje Galušky: „Má doživotní funkci, které ho nezbaví ani sám prezident.“

Mám radost z každé dobré, pozitivní energie. Tím víc, když do toho tvůrci jdou tímto způsobem – zgruntu osobně. Dnešní doba takovou energii a hlavně dobrý příklad potřebuje. Vidět na place šest tatínků se svými dětmi má prostě sílu, zejména když tohle všechno zažíváte s vlastními dětmi. Udělali jste už nějakou hudbu pro děti i vy? Pochlubte se.