Tokhi: I koštětem je muzikant živ?

Dnešní díl bude zvláštní. Respektive, chtěl bych napsat takový mini report události, která pro mě měla zásadní význam, a to hned z několika důvodů. Další díl deníku bude prostě a jednoduše o mém (ne)úspěchu v řadách světového fenoménu STOMP. Víte co to je, že jo? Všichni by měli vědět, co to je. Osobně jsem třeba trávil sledováním DVD Stomp Out Loud asi tolik hodin, kolik prosedí třeba Tomáš Rosický na marodce Arsenalu…

Mám takovou super vlastnost, podobně jako různá bojová plemena psů. Když mám jasný cíl, nehodlám se ho jen tak vzdát. Jak se do něčeho zakousnu, špatně to opouštím. Součástí mých workshopů a team buildingů je mimo Boomwhackers, perkusí a bubnů, nebo třeba cajonů, i dost zásadní čas věnovaný warm upu a body percussion. To jsou nejrůznější techniky, kdy bubeníci hrají groove a různé rytmy na části svého těla. Dupou, tleskají, luskají atd.

Docela mě to baví, protože i z lidí, co to nikdy nezažili a vůbec netuší, že je něco takového možné, poskládáte slušně fungující „nástroj“. STOMP podobné techniky, a mnoho dalšího, jednoduše dovedli k dokonalosti. V jejich provedení je navíc i zametání zábavou pro davy a nezúčastněné pozorovatele.

Na základě toho, že se rád účastním jakýchkoliv seminářů a lekcí, které mě v mém oboru můžou posunout dál, byl jsem na hodinách vedených přímo jedním ze členů STOMP. Pak vás mají úplně jednoduše v databázi a je od nich moc fajn, že dají vědět o dalších auditions, které se chystají. Pošlete pár videí, fotek, a rázem máte registraci a přednostní audition slot. Prošli jste jakýmsi předvýběrem, to člověka docela nakopne.

Po intenzivním dvoutýdenním tréninku (od vyhlášení konkurzu do odletu) jsem se tedy vypravil do Londýna, kde mají tihle dupací frajeři své divadlo a scénu, ze které vyráží evropská divize (stejně tak mají týmy pro USA a Asii). Byl jsem totálně ready a počítal se vším, co by po mně mohli chtít. Paradoxem je, že pokud člověk uspěje, vůbec nebude používat stovky nástrojů, kterých má plné sklady, nebo nejdražší conga, které se kdy vyrobily. Stačí vám prostě pár těžkých bot (holit hlavu si nemusíte) a nějaké ty krámy, jako jsou košťata a různé hračky ze smeťáku.

Nicméně, na místě je to fakt fofr, stompík něco předvede a musíte hned, modelem monkey see, monkey do, opakovat třeba i čtyřtaktovou frázi, což pro nerozcvičený mozek a tak trochu vyplašené davy vůbec nemusí být jednoduchou záležitostí. Následně přichází na řadu opět body percussion sóla, máte prostě další 4 takty freestyle.

To všechno jsem věděl. Sóla jsem se naučil dopředu, abych pak na místě jen vybral nejvhodnější, a základní stomp feet jsem uměl z filmu. Na rozdíl od ostatních, kteří se rozmýšleli až uprostřed kruhu a často v zápalu nedopočítali ani ty 4 takty, jsem na tom byl víc než slušně.

Ale na to se vlastně nehraje. STOMP je v podstatě funkční divadelní představení, kde musíte typově zapadnout do role, stejně jako na castingu na hlavní roli Supermana. Nikdo vlastně neví, co režie hledá. Je tam např. Comedy Guy, ze kterého si všichni dělají legraci, mega černoch, co ho neustále šikanuje, bláznivá holka, která ho trošku chrání atd… Pokud se nehodíte, vezmou i horšího – s tím, že ho to doučí. Ta akademie z vás během každodenního desetihodinového tréninku stompíka prostě udělá. To si jako piš.

Zkušenost to byla ohromná, tréninkem jsem se posunul zas o míle dopředu, co se body percussion a jejich vnímání rytmu týče, a Londýn je moc fajn město. Viděl jsem stadion Chelsea, nástupiště 9 a ¾, nebo muzeum plné hýbacích se dinosaurů. A uvědomil si, že mám spoustu práce doma. Hned po návratu jsem odehrál 6 velkých akcí za sebou.

Člověk se cítí hned o dost líp, když vidí, že s trochou tréninku by frajerům stačil a že na svých workshopech používá stejné techniky a rytmické hry jako elita perkusistů z celého světa. Shodou okolností i k Boomwhackers, mým oblíbeným hračkám, mají víc než blízko.

Mrkněte na video (cca od 4. minuty dál). Nabízí se tedy otázka, kdo byl první – vejce, nebo slepice? Aneb, najdi 8 rozdílů…