I v akustické podobě jsou Silent Stream Of Godless Elegy na desce Jiná výjimeční

Už od začátku svého fungování moravští Silent Stream Of Godless Elegy vybočovali z řady. Ať už svými doomovými sklony, nebo výrazným přijetím folklórních, domácích vlivů, které přinesly dvě alba Relic Dances a Návaz stvořené v úzké kooperaci s Tomášem Kočkem. Není divu, že kapela získala dvě Ceny Anděl a své album v roce 2011 vypustila do světa skrze renomované vydavatelství Season Of Mist. I přesto byla činnost skupiny vždy pro Radka Hajdu a spol. zájmovou činností. Není divu, že ve třetí dekádě fungování intenzita fungování septeta upadla. To ale neznamená, že když se přihlásí ke slovu, nepřijde s něčím výjimečným. To platí i o letošní albové novince Jiná, které, jak už název napovídá, vybočuje z řady.

Smrsknout informaci o kolekci do sousloví „akustický výběr“ by bylo hrubé zjednodušení skutečnosti. Ano, na desce najdeme devět už dříve vydaných skladeb, ty si ale vzala do aranžérské péče mladá ostravská hudebnice Michaela Niké Vopálecká, která v současné době studuje na prestižní Berklee College of Music v americkém Bostonu. Ta pojala materiál posledních dvou desek Návaz a Smutnice (plus skladbu I Would Dance z Relic Dances a novinku Pod Babíma horama) po svém, a několik z nich poměrně výrazným způsobem překopala. Kapela při této příležitosti navázala spolupráci hned s řadou dalších zajímavých muzikantů a producentsky se svěřila do rukou žánrově přeci jen více mainstreamově zaměřeného Borise Carloffa. Výsledek i tak nese výsostné znaky Silent Stream Of Godless Elegy, jen s částečně přeházeným pořadím jejich důležitosti, což odpovídá věčnému hledačství kapely, která v příštím roce oslaví třicet let fungování.

Co vás na desce jako muzikanty zaujme?

Melancholie a ještě větší důraz na folklórní prvky. Takové byly mé první dojmy z poslechu padesátiminutové kolekce Jiná. Alba, které je sice výrazně akustičtější, přesto o něm nemůžeme mluvit jako o unplugged nahrávce. Na albu dominují akustické kytary, rytmika ale zůstala beze změn, pouze baskytarista Stanislav Pavlík a bubeník Michal Milták tolik netlačí na pilu. Výrazný prostor se díky ztišení otevřel jak pro vokály (které ve studiu podpořili hosté Katka Eichlerová a Tomáš Bečka), tak pro smyčce. Došlo také k začlenění nástroje, který si kapela už léta vysnila do soundu SSOGE zakomponovat – akordeonu. Pro tuto příležitost si pozvala mistra z nejpovolanějších – běloruského mága Alexandra Yasinského. A je nutno přiznat, že jeho příspěvky ve třech skladbách jsou na hony vzdálené tradičnímu pojetí nástrojového doprovodu. Především neustále proměnlivá hra ve skladbě Ptakoprav je jedním z vrcholů celé desky. Trochu méně výrazné, ale stejně důležité jsou příspěvky dalších dvou hostů – jazzového klavíristy Jana Andra a kytaristy Jiřího Kučerovského (Animé, Tomáš Klus).

Do překopaného staršího  materiálu přirozeně zapadá jediná novinka alba, hlucká sedlácká lidovka Pod Babíma horama, ke které kapela natočila jednoduchý, ale o to výraznější „taneční“ videoklip. Přesto Jiná není dalším folklórně rockovým albem v duchu Tomáše Kočka nebo Vlasty Redla. Deska nemá problém odbočit až někam ke gospelu (Malověrná) nebo se vydat orientálním směrem (Skryj hlavu do dlaní nebo Ten, který ukoval Slunce). Výraznější propojení vokálů a smyčců pak dává nahrávce tu a tam soundtrackovější podobu. I přes tyto odbočky ale kapela zůstává věrná především sama sobě. Pokud bych měl použít příměr, tak odložila většinu metalových propriet a navlékla na sebe vzdušnější, slavnostnější oblečení, které ale není kopií moravských krojů (i když z nich tu a tam nějaké prvky využívá). Každopádně, i letošním albovým úkrokem Sajlenti potvrdili vysokou úroveň své tvorby a i v akustičtější podobě si vykračují pomalu vpřed po vlastní, zajímavé cestě.

Silent Stream Of Godless Elegy – Jiná

Osamělí rec.; 50:35, 2024

80 %