Ibanez ART 200FM VLS: vkusné spojení klasiky a současnosti

Ibanez je v současné době asi nejvíce spojován s oblíbenými kytarami řady RG, S, RGD a signature modely známých jmen, jako jsou Joe Satriani, Andy Timmons, Mick Thompson, Steve Vai, Herman Li, Tosin Abasi nebo Paul Gilbert. Nabídka firmy ale rozhodně nestojí pouze na nástrojích postavených na konceptu Super Strat. Ibanez má velkou tradici a zkušenosti také v oblasti výroby akustických a pololubových kytar. Na nástroje této značky hrají i jazzoví velikáni Pat Metheny, John Scofield nebo George Benson. V posledním desetiletí se razantně zvýšila poptávka po kytarách v klasickém designu a tak není divu, že Ibanez v nových katalozích nabízí i nástroje ovlivněné touto vlnou.

Na jednoho z novějších zástupců tzv. vintage řady Artcore, kytaru Ibanez ART 200 FM v úpravě VLS, jsem měl možnost si zahrát a zkusím se s vámi podělit o několik názorů na tento, dle mého pohledu, velmi povedený nástroj.

Tvar kytary vychází z nestárnoucího Gibsona Les Paula, korpus v elegantním transparentním laku Violin Sunburst je vyroben z mahagonu s hezkým javorovým topem a přední hrana je lemována jednoduchou bílou intarzií. Zadní strana korpusu má na rozdíl od Les Paula frézování, takže komfort především při dlouhodobějším cvičení v sedě je vyšší než je tomu u předlohy.

Na rozdíl od moderněji orientovaných sérií RG nebo Sabre má mahagonový krk ART 200 FM plnější profil, jenž se svým tvarem blíží subtilnějším typům krků 1960 na kytarách Gibson a většina hráčů si na něj nebude muset nijak dlouho zvykat. Krk je pokryt lesklým lakem a k tělu je spojen lepením.

Design hlavy s jednoduchou intarzií je opět ve stylu Gibson, palisandrový hmatník s radiusem 305 mm a obdélníkovými značkami nese 22 středně silných pražců a menzura činí 24.75 palce. Celkové zpracování krku a začištění pražců je bezchybné. Ladící mechanika sestává z kvalitních chromovaných strojků ala Grover v uspořádání 3+3.

Skvěle navržená kobylka Gibraltar III je skutečně masivním kusem kovu, oktávy máte naladěny během chvilky, stejně jako výšku dohmatu a dobrou vychytávkou jsou zaoblené kameny, což oceníte při hraní např. palm mutingu, kdy se malíková hrana pravé ruky opírá o kobylku.

Struník Quick Change II nenese svůj název zbytečně - díky chytře vyřešeným drážkám nemusíte novou strunu provlékat celou skrz tělo struníku, ale stačí ji pouze zaháknout do otvoru, výměna potahu je tak opět o něco rychlejší a jednodušší. Celý systém (kobylka + struník + ladící kolíky) je velmi stabilní, nikde nic nerezonuje, což příznivě ovlivňuje barvu zvuku, sustain a především ladění a rezonanci nástroje.

Ibanez ART je osazen dvojicí keramických humbuckerů ACH1-S u krku a ACH2-S u kobylky se stříbrnými rámečky. K ovládání snímačů slouží třípolohový přepínač se společnou tónovou clonou a dvojicí hlasitostí pro každý humbucker. Potenciometry mají černé poloprůsvitné knoby, podobné můžeme najít třeba na Gibsonu LP Custom. Jako celek působí Ibanez designově velmi zdařilým a nadčasovým dojmem.


Ibanez ART 200 FM jsem zprvu testoval na aparátu Marshall JCM 800 2204 s bednou Marshall 2x12 1936 a reproduktory Celestion Vintage 30. Musím říct, že s touto sestavou si kytara výborně rozuměla - snímače nejsou nijak přehnaně silné, řadil bych je charakterem spíše někam mezi modernější variace modelů PAF a klasiku v podobě Seymour Duncan SH4, ale zase dávají plně vyniknout akustickým vlastnostem materiálu.

Mahagonový korpus dodává soundu poctivé a plné nižší středy a mahagonový krk s palisandrem nedovolí zvuku přesáhnout tu správnou a pro ucho příjemnou porci výšek. Marshallský crunch této kytaře vyloženě svědčí a i po vytočení gainu na maximum a předřazenému nakopávadlu Seymour Duncan Pickup Booster je zvuk pořád signifikantní.

Po zapojení do high gain hlavy Peavey 5150 je z kytary možno vymáčknout řádně zkreslený a hutný zvuk, kde prim hrají průbojné a dravé středy, jenž svým charakterem nezapřou inspiraci Les Paulem. Zdálo by se, že pro vyznavače skutečně extrémního zkreslení tento nástroj možná nebude to pravé, ale po zapojení krabičky na bázi Tube Screameru si Ibanez zjednal s přehledem respekt i v tomto teritoriu.

Humbuckery ACH jasně dominují v celé paletě zkreslených zvuků, ale upozaděny nezůstávají ani čisté zvuky. Po nastartování starého a asi půl tuny vážícího Voxe AC 30 s repry Celestion Gold Alnico s modifikovaným kompresorem Boss CS-3, se jasně ukázalo, že vývojáři Ibanezu nemysleli při navrhování této kytary pouze na design, ale dali si práci i se správným výběrem snímačů.

Ve spojení s Voxem byl zvuk také díky daným snímačům pregnantní, zbavený nekonkrétního balastu a akordy zněly vyrovnaně ve všech polohách i bez použití kompresoru. Funkční a zcela použitelné byly všechny tři kombinace humbuckerů. Prostě čistý zvuk vhodný do blues, popu, funku i rocku.

Pro některé ortodoxní "ultra hajgejnisty", které zaujaly klasické tvary tohoto Ibaneze, možná přece jen nemusí být síla snímačů dostačující, ale většinou postačí přidat gain na aparátu nebo na boosteru. Navíc s vyšším výstupem jde většinou ruku v ruce určitá ztráta čitelnosti a to především při rychlejších, rytmicky členitých beglajtech.

Pokud opravdu toužíte po hodně silných snímačích, tak Ibanez vyrábí designově velmi podobný model ARZ 300 s aktivními humbuckery LZ1-N a LZ1-B, které by mohly splňovat vaše nároky. Mně osobně síla ACH humbuckerů zcela vyhovuje, ale co člověk, to názor, takže vyzkoušejte a udělejte si obrázek sami.

Hlavním plusem ART 200 je zvuk, typický pro nástroje typu LP, výborně zpracovaný a pohodlný krk, masivní a kvalitní mechanika, poměrně variabilní snímače pokrývající spektrum od kulatějšího čistého zvuku, přes barevný crunch až po hodně zkreslený sound a velmi solidní cena. Prodává se ve dvou barevných modifikacích: první je testovaný typ VLS v průhledném přírodním laku, kde hezky vystoupí kresba dřeva a druhou černá transparentní varianta TK...

Tagy: