Ibanez AS-63-TLO: Babička Kytara

Na dutou Ibanezku mě stejně jako na jinou zhůvěřilost, Tele s aktivy-humbuckery, navedl Jim Root. Kdysi jsem ho v klipu k Inhale od Stone Sour zahlédl pózovat s lubovkou. Konkrétní typ jsem sice googlil marně, ale narazil jsem přitom na variantu AG-75, která mě tehdy vyloženě uchvátila. Od novinky AS-63-TLO jsem tudíž očekával možná až příliš.

„He sits and waits for something better / He'll never find it here“ (Stone Sour, Inhale)

Základní stavební kameny dekoru – perleťový pickguard, logo, světla lemovka, chromované kolíky i kobylka – Ibanezka sdílí s Gretschem. Avšak na rozdíl od něj si nehraje na dražší kytaru. Cenu pod deset tisíc napovídají také uměle vybledlá rumělková štuka, krk ze dřeva nyatoh a fíkový hmatník.

Vytržení z úzké menzury (628 mm) a plochého dvanáctipalcového rádiusu o mnoho nepřežije první kontakt s tlustším krkem a důslednou retro modelací těla. Ani obstarožní rozmístění volume a clony a přepínače uprostřed nejde dynamické hře moc na ruku. Všestranná kytara pro kotlíkáře, jazzmany i pravověrné rockery? Z hlediska hratelnosti spíš sedativum, a to i kvůli použitým konstrukčním materiálům. Dřevu sapele, z něhož v továrně vyřezali luby i přední a zadní desku, se mahagon z Afriky věru nepřezdívá náhodou. Zkrátka AS-63 je poměrně rozměrná i hmotná.

Na druhou stranu, dvojité pasivní cívky s keramickým jádrem Infinity R mají z čeho brát. Vůbec zvuk je stěžejní argument pro nákup této lubovky. Stráví docela dost zkreslení a taky víc řeže. Aspoň středy jsou ostřejší a vyšší než nadýchané a nižší. Tady teprve už dává smysl významné pomrkávání na rockery. Zejména ty, kteří si jako Down Phila Anselma potrpí na výživné mojo vyjeté lampového preampu. AS-63 ho ještě zdůrazní, ale pouze do určité míry, protože barevný nátěr. Pokud tedy jdete vyloženě po zvuku, skousnete, že na nástroj napodobující kytary z 50. let se opravdu tak hraje a hledíte víc na rozpočet než krásu, AS-63 je naprosto ideální stroj. V opačném případě doporučuji si připlatit za Gretsche.