Ibanez AW 70 NT: až ohně zaplanou

Léto je tu a s ním i doba prázdnin, čundrů, skautských táborů a vandrování v přírodě. Na trampských osadách zaplanou ohně a do noci zazní kytary a zpěv. A i to může být důvod, proč své staré "pádlo" konečně jako dekoraci pověsit na zeď a pořídit si pořádnou kytaru. A proč ne třeba právě Ibanez AW70NT? Má k tomu všechny předpoklady...

Jak to vypadá?

Tvarově se jedná o klasický dreadnought a přestože cenově spadá stále ještě spíše do kategorie levných nástrojů, jde o kytaru polomasivní konstrukce. Zatímco zadní deska a luby jsou vyrobeny z vrstveného dřeva sapele (druh mahagonu), tak rezonanční deska je masivní smrk – sitka. Krk je ze dřeviny nato (tzv. východní mahagon) a na výrobu hmatníku a kobylky vsadil výrobce na odrůdu palisandru zvanou sonokeli.

Nultý a sedlový pražec je z umělé kosti Ivorex II. Žebrování kytary je klasicky do písmene X. Celá kytara je lakována tvrdým lesklým lakem, vyjma krku, který je v provedení satin a tudíž velice příjemný do ruky. Řemeslné zpracování je na slušné úrovni, nikde jsem nenašel vážnější nedostatky jak v zářezech nultého pražce, tak v usazení a začištění pražců a ani u sedlového pražce či v lepení kobylky.

Lak byl také v pořádku, spojení krku s tělem čisté a pevné. Výztuž krku funguje bez problémů a krk potřeboval seřídit opravdu jen mírně a to ještě jen proto, že mám u akustických kytar raději nižší dohmat.

Kytara celkem slušně ladí ve všech polohách i oktávách, uzavřené olejové mechaniky Ibanez Smooth Tuner chodí spolehlivě a drží ladění. Kytara je po celém obvodu, včetně hmatníku a hlavy opatřena elegantní lemovkou, rozeta okolo ozvučného otvoru je z umělé perleti a před poškrábáním od trsátka, chrání kytaru černý pickguard. Z továrny jsou na kytaře natažené struny D´Addario EXP o síle 0.12.

Jak to hraje?

Kytara hraje příjemně hlasitě, jak se na dreadnought sluší a zvuku nechybí patřičný kovový atak. Díky polomasivní konstrukci má kytara poměrně barevný a vyrovnaný zvuk a nejvíce ji sluší akordová hra, díky čemuž je přímo předurčena pro hraní folku, country či bluegrassu. Co více si můžeme večer u táboráku přát...

Ale nevěšte hlavu, pokud se budete chtít přeci jen před děvčaty z osady blýsknout nějakým tím sólíčkem, kytara vám ochotně vyjde vstříc i zde. Jen pozor na absenci cutawaye – do vyšších poloh se u této kytary dostává opravdu nesnadno. Jinak se na kytaru hraje velice příjemně a masivní smrková deska se určitě ještě s léty více rozehraje, což by mohlo zvuku jen prospět. Možná vám pak nikdo ani neuvěří, že hrajete na kytaru jen za "pět a půl".

Závěr

Pokud sháníte kytaru pro v úvodu uvedené účely a stále věříte, že procítěně zahraná "Dajána" či "Rosa na kolejích" platí na děvčata víc než hromada svalů či naditá portmonka, neváhejte a zkuste tuhle "ibáňu". A pokud na ni náhodou nikoho nesbalíte, zůstane vám alespoň ona a ta díky svému slušnému zpracování a tvrdému lakování lecos vydrží a bude vám určitě věrná hezkou řádku let...