Ibanez GRG 150 DXB Gio: je libo žihadlo?

Tento trochu podivný podtitulek vám bude hned jasnější při pohledu na obrázky kytary Ibanez GRG 150 DBX Gio. Její nezvyklé barevné provedení totiž trochu evokuje zbarvení právě onoho užitečného a přesto ne všemi oblíbeného hmyzu. Ale tahle kytara se rozhodně o svou popularitu bát nemusí. Ba naopak, ať už kvůli svému netradičnímu vzhledu, nebo kvůli svému zvuku. O obojím si teď trochu povíme...

Když pomineme onu netradiční černožlutou barevnou kombinaci, je kytara typický superstrat jak ho od firmy Ibanez známe (a máme rádi). Spadá do série RG Gio a pro ty, co se už stejně jako já (ač velký fanda této značky) trochu ve všech těch sériích a podsériích, co Ibanez poslední dobou nabízí, trochu ztrácí. Jen vysvětlím, že série RG je odvozena od drahých signature modelů JEM Steve Vai a podsérie Gio byla vytvořena aby přinášela kvalitní nástroje za nízké ceny. A zřejmě nejsem sám, kdo už má v těch sériích a řadách zmatek, neboť firma sama nedávno ohlásila, že chystá výrazné zjednodušení a zpřehlednění řad jejích nástrojů. Ufff!!!

Ale pojďme zpátky ke kytaře. Tělo vyvedené v černém matu je vyrobeno z masivní lípy a nabízí všechna osvědčená vybrání pro hráčovo pohodlí, včetně lehce zkoseného (šroubovaného) spoje těla s krkem, pro pohodlný přístup do nejvyšších poloh na hmatníku. Rohy na těle kytary jsou vyostřeny až tak, že si člověk při manipulaci musí dávat trochu majzla, aby kytarou sobě či spoluhráčům nezpůsobil nějakou fyzickou újmu. Kytara je osazena třemi pasivními keramickými snímači (krk - humbucker Ibanez PSND1, střed - singl Ibanez PSNDS, kobylka - humbucker PSND2), jejichž ovládání je klasické - potenciometry Volume a Tone a pětipolohovým přepínačem. Tremolo je jednozvratné, model FAT 10, a z továrny je osazeno pouze dvěmi pružinami - třetí je ovšem přiložena v krabici. Její použití je nicméně nezbytné, neboť se dvěma pružinami v tremolu se sice s pákou "páčí" velmi snadno i pouhým dotekem malíčku, ale strávíte víc času dolaďováním, než hraním.

Tremolo lze částečně nastavit i jako dvouzvratné, ovšem při absenci zámků na krku je pak opět nutné dolaďovat prakticky po každém trochu brutálnějším pohybu s pákou. Při nastavení tremola do jednozvratného režimu a seřízení pružin do většího tahu, drží kytara ladění velmi dobře. Tvar hlavy je typický pro Ibanez a najdeme zde jednořadou die-cast mechaniku značky Ibanez. Ta je stejně jako veškerý hardware kytary v černé barvě, chodí lehce a plynule..., no problem. Dvouoktávový krk s palisandrovým hmatníkem je vyroben z javoru a hlava je k němu přilepena mezi prvním a třetím pražcem. Pražce jsou typu Medium a možná by snesli ještě trochu více péče při začištění, ale jinak je krk velice dobře zpracovaný a má profil mělkého C. Jeho tloušťka je na prvním pražci 19,5mm a na dvanáctém pražci pak 21,5mm. Šířka hmatníku je na ořechu 43mm a na posledním pražci 58mm. Díky svým rozměrům je krk velmi pohodlný i pro menší ruce a přímo svádí k hraní rychlých běhů. Menzura činí 648mm a orientační značky na hmatníku jsou ve tvaru žraločích zubů rovněž v netradiční žluté barvě. Na zadní straně těla pak najdeme už jen krycí destičku mechanismu tremola s typickými výřezy nejen pro snadnou a rychlou výměnu strun, ale i pro pohodlné nastavení tremola, bez nutnosti pokaždé odšroubovávat celou destičku.

Jak to hraje?

Kytara hraje i nasucho slušně hlasitě a rezonance se pěkně přenáší i do krku. Po zapojení do lampového komba Kustom Defender 50 se okamžitě projevil charakteristický zvuk kytar Ibanez. Přestože je tento model osazen levnějšími firemními snímači, tak lipový masív a neodfláknutá konstruktérská práce se na zvuku příznivě projevuje. Nelze jej samozřejmě srovnávat se zvukem luxusních řad typu Prestige, nebo signature modely páně Satrianiho či Vaie, ale rozhodně se nejedná o zvuk co by vám při každém hrábnutí do strun obracel žaludek. Navíc..., snímače se dají vždy vyměnit za kvalitnější. Jako zvukově nejslabší se mi jeví humbucker u kobylky, singl i humbucker u krku mají naopak barvu velmi příjemnou a hezky se spolu v mezipolohách pojí. Právě v mezipoloze kdy hraje singl spolu se vzdálenější cívkou humbuckeru se zvuk dostává až do téměř stratocasterovských dimenzí, což rozhodně není na škodu. Samotný humbucker u krku hraje hezky hutně, se slyšitelnými středy a pevnými basy. Humbucker u kobylky je jak už jsem uvedl trochu zvukově nudnější a hraje naopak s jakoby ořezanými basy a nevýraznými středy na úkor velmi výrazných výšek, které se těžko krotí a občas dost nepříjemně prolézají nad kapelu. Tomuto snímači by asi výměna za kvalitnější prospěla nejvíc.

Kytara zní hezky i při mírně nakresleném crunchi, kde se mi nejvíce líbí zvuk samotného singlu a jeho kombinace s cívkou některého z humbuckerů. Nejvíce ale téhle "ibáně" sluší plnokrevné zkreslení, kdy se kobylkový snímač (i přes uvedené výhrady) postará o nadupané riffy a krkový snímač (díky dlouhému sustainu, kterým kytara disponuje) krásně vyzpívá vaše procítěná sóla. Napískávané flažolety se na této kytaře tvoří tak snadno, až je to skoro návykové. Potenciometry Volume a Tone fungují bezproblémově a díky rozmanitosti snímačů lze ve spolupráci s nimi nalézt dostatečné množství zajímavých barev zvuku. Kytara se dá s úspěchem použít v nejrozmanitějších hudebních žánrech a stylech od popíkových ploch až po metalové maso. A přirozeně svádí i k technickému a instrumentálnímu hraní ala Steve Vai apod. Dokonce se mi z ní podařilo vyloudit i zvuk za který by se nemusel stydět nejeden countrymen..., jen nevím co by mu na to řekli spoluhráči se stetsony na hlavách, kdyby se na pódiu objevil s tímhle černožlutým sršněm. A do jazzových či bluesových klubů bych tenhle "nebezpečný hmyz" asi taky netahal, přestože i bluesové licky zní na této kytaře zajímavě.

Závěr

S touhle kytarou se rozhodně na pódiu neztratíte, minimálně už kvůli jejímu vzhledu, ale ani její zvuk rozhodně není k zahození. A když uvážíme všechny tyhle klady a odečteme od nich zmíněné nedostatky, pořád nám vychází velice slušný nástroj za sakramentsky příznivou cenu (cca 6 a půl tisíce), který ač vyroben v Indonésii, nese některé atributy svých dražších japonských sestřiček, od kterých je leckdy jen o chlup horší. A jedna zajímavost na závěr... Dostal se mi do ruky i téměř totožný model kytary, akorát že byl vyrobený v Číně a tudíž cenově ještě o fous nižší. Bohužel s kvalitou dřeva, zpracování a následně i zvuku to bylo níž hned o několik tříd. Holt jak se zdá, není Asie jako Asie...

Takto zní sestřička Ibanez GrG 150 Limited Edition...