Ibanez JBM10FX: rohatý andílek podle Jacka Bowena

Jméno kytaristy Jacka Bowena z amerických Periphery již dávno překročilo hranice daného žánru a firma Ibanez na to přirozeně zareagovala nabídkou signovaného modelu. Z této spolupráce se vyloupl sněhobílý andílek jménem Ibanez JBM10FX-PWM, který má ovšem patřičně nabroušené rohy a stejně tak i zvuk.

Jak to vypadá?

Ibanez JBM10FX nijak výrazně nevybočuje z tvaru superstratů na jaké jsme u značky Ibanez již léta zvyklí. Ostré rohy jsou zde sice ještě více „přiostřené“ vybráním, které zejména u dolního rohu napomáhá i pohodlnější hře v nejvyšších polohách hmatníku. Na reverzně obrácenou hlavu už jsme také mohli narazit u mnoha modelů této značky a tudíž zřejmě také nikoho příliš nepřekvapí. Co se materiálů týče, tělo kytary je vyrobeno z exotického dřeva nyato (tvrdá dřevina z deštných pralesů jihovýchodní Asie, vlastnostmi i strukturou podobná třešňovému dřevu) a z javorového topu. Krk typu Wizard III, je javorový a nese hmatník z jatoby (brazilské třešně). Čtyřiadvacet pražců je pečlivě zasazeno, zabroušeno a vyleštěno. Kromě stylizovaného srpku měsíce na dvanáctém pražci nejsou na hmatníku žádné polohové značky. Ty nalezneme ve formě miniaturních teček pouze na vrchní hraně hmatníku. Mechaniky Gotoh jsou uzamykatelné a kromě nich se o stabilitu ladění stará i pevná kobylka Gibraltar Standard II. Svádění k blbnutí s tremolem zde tedy odpadá a vše je podřízeno jednoduchosti a maximální účelnosti. Struny procházejí skrze tělo, což napomáhá lepší rezonanci a o přenos zvuku se stará dvojice humbuckerů DiMarzio Titan, které se pomocí pětipolohového přepínače dají rozpojit a získat tak zvuk single coilových snímačů. Jediný potenciometr pak slouží k ovládání hlasitosti a víc toho na kytaře nehledejte.

Jak to hraje?

Po prohrábnutí strun na sucho je na rezonancích znát, že struny procházejí skrz tělo. Jinak je suchý zvuk poměrně nevýrazný a do barevnosti kupříkladu Fenderů má hodně daleko. To vše je ovšem rázem zapomenuto po zapojení do zesilovače. Dvojice pasivních snímačů DP258 Titan a DP259 Titan je přímo stvořená pro tvrdé žánry a podle toho se také chová. Čistý zvuk je krystalicky průzračný, čitelný, s dominancí ve středních pásmech a vyváženým zvukem na všech strunách. Jemně (dá-li se o jemnosti v souvislosti s touto kytarou vůbec mluvit) nakreslený crunch zněl přirozeně mnohem lépe při rozepnutých cívkách a díky tomu kytara nabízí mnohem širší využití, než by mohlo být na první zdání patrné. Stěžejní pro tuto kytaru jsou ale bezesporu zvuky zkreslené, nejlépe s gainem protočeným dvakrát dokola. A přesně to jsem také udělal. A musím se přiznat, že zvuk mi trochu vyrazil dech. Žádná nepřehledná zvuková koule, ale výjimečně čitelný a nepřehulený zvuk, který ovšem nepostrádá hutnost a při zasekávaných riffech kouše jak vzteklá doga. Umělé flažolety „pískají“ s naprostou samozřejmostí a zpod prstů lezou prakticky bez námahy. Velká variabilita snímačů v ničem neomezuje vaši kreativitu a naopak podněcuje fantazii při hře. Samotná hra je díky rychlému krku velmi pohodlná, kytara skvěle sedí v rukou i na těle a je příjemně lehká.

Závěr

Přestože se jedná o podpisový model kytaristy, věnujícího se převážně tvrdému, djentovému hraní, kytara zase tak úplně vyhraněná není a směle si jí tak může pořídit a hlavně využít i muzikant z „jemnějších“ žánrů. Cena se pohybuje lehce pod hranicí 24 000,- korun českých, což je za podobný nástroj částka více než přijatelná.