Přejít k hlavnímu obsahu
Jan Hamerský -

Ibanez RGDIM6FM: forma v souladu s obsahem

Nádherná kresba dřeva. Snímače připomínající kousky replikátora z Hvězdné brány, kombinovaná menzura. Ibanez RGDIM6FM zaujme na první pohled. Však taky byla o Festiwallu málokdy vidět ve stojanu. Jaké ale je ve skutečnosti?

Heslo Metal to the Core v tomto případě rozhodně není prázdný slogan. Připomínat zrovna u Ibanezek sportovně laděné krky je nošení dříví do lesa. Jediné, co by na něm shreddera mohlo zpomalit, je hmatník s paprskovitě rozvrženými pražci, pokud na něj není zvyklý a má rozptylky s pěti a více dioptriemi, ale opravdu jen na chvilku. Na lepší se zvyká snáz než na horší. Ergonomie hmatníku je přímo ukázková. A jak bonus fosforeskující tečky podél jeho hrany, což jednomu může v egyptské tmě na pódiu zachránit život.

Kytara je osazena jen tím nejnutnějším a nejodolnějším. Volume, pevná kobyla, třípolohový switch. Kromě chromovaného přepínače, u kterého je předpoklad, že s ním nikdo dlouho cloumat nebude (hlasitost je pro oba snímače společná), jsou všechny mechanické části potažené nekorodujícím černým nátěrem. Ani tělo s překrásným finišem seskládané ze tří desek (mahagon, jasan, fládrovaný javor) není žádnej požírač gainu. RGDIM6FM je možná lehká jako pírko, ale leze z ní zvuk tvrdej jak dračí šupiny.

Už kvůli zkoseným aktivním snímačům Fishman Fluence, které se chovají o dost jinak než u takovýchto kytar běžně používané EMG 81 nebo Seymour-Duncan Black Winter. Zvuk je mnohem jasnější a lze je přepínat z aktivního do pasivního módu. Stačí povytáhnout poťák volume. Pasivní čistý zvuk má sice proti standardním AlNiCo snímačům pořád určité rezervy, ale takhle dobrý u metalový kytary hned tak neuslyšíte. Vůbec takhle kvalitní kytaru na metal aby jeden pohledal. Ibanez RGDIM6FM je vzácným příkladem úchvatného vzhledu v dokonalém souladu s obsahem.

Tagy Ibanez Ibanez RGDIM6FM Music Festiwall

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Jan Hamerský
/*1988/ Když se v patnácti rozhodoval, co dál dělat, psaní byla jasná volba. V devatenácti si to rozmyslel. Přišlo mu, že to dějiny píšou příběhy. Pak zjistil, že to jsou vítězové a dal se k poraženým. Historii i tak vystudoval a tři roky ho živila, než od ní zběhl. Stalo se t…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY