Ida Nielsen, foto: webové stránky Idy Nielsen

Ida Nielsen alias Bassida: Moje poslání je udržet funk naživu

Kdo měl to štěstí a zavítal první listopadový den do Jazz Docku, určitě si užil vystoupení fenomenální Idy Nielsen, které se neřekne jinak než Bassida. Dánská baskytaristka a zpěvačka ráda míchá funk, hip hop a reggae, přitom je ale věrná zvuku 70. let. Na koncertě slapovala přes dvě hodiny, poté zodpověděla i několik otázek pro Frontman.cz. Zavzpomínala i na legendárního Prince, s nímž hrála šest let v jeho kapele New Power Generation.

Koncert v Jazz Docku byl zcela vyprodaný a hodně lidí si ho užilo. Utkvěl ti nějak v paměti?

Ano, byl to úžasný koncert. Lidé v Praze opravdu milují funk, takže jsme jim naložili pořádnou porci zábavy. Plus město je tak krásné – těšíme se, že se vrátíme!

Hráli jste s kapelou přes dvě hodiny. Jedete v podobném duchu celé turné?

My víceméně hrajeme stejný setlist na každém turné. Ale samozřejmě, sóla můžou mít jiný průběh a liší se délkou trvání. Miluju hudbu a snažím se svoji radost předat i ostatním a navodit tu nejlepší atmosféru. Vždy se snažím optimalizovat set, takže dělám spoustu malých změn během turné. Ale nepřeháním to, protože chci, aby byla skupina co nejvíc v pohodě. Pokud ale lidé nevynechají naše jarní turné, zažijou zase něco jiného...

Cvičíš vůbec na baskytaru doma, nebo ti stačí jamovat během vystoupení?

Ano, cvičím. Ne ale tolik na turné, jen v přestávkách se snažím trochu zkoušet.


Máš vlastní signature basové kytary Sandberg, na koncertě jsi s ní vypadal opravdu noblesně. Můžeš ji blíž představit?

Chtěla jsem vytvořit basu, která by zněla dobře pro 3rdeyegirl. Tak jsem jela do sandbergské dílny v Německu a vyzkoušela různé kombinace ladění, dokud jsem nenašla to, co jsem hledala. Opravdu miluji funky hudbu 70. let, takže jsem chtěla obnovit tuhle „starou školu“ funky zvuku, jako ji měl například Larry Graham. To je taky důvod, proč mám v přední části jazzový basový snímač. Další snímač má polohu, jako ji měl Jaco Pastorius. Jedná se o dva velmi odlišné zvuky, které oba miluji, a jejich kombinace nabízí v spektru zvuku velkou rozmanitost. A můžete mít moderní a hladký zvuk zároveň. Líbí se mi mixovat oba dva, mají vlastní černé zabarvení. A basa je černá a zlatá, je opravdu krásná! Čtyřstrunné ladění umožní skutečně rychle změnit tóninu pod E. V současné době pracujeme na pětistrunné verzi.

Kdy vydáš novou desku? V jaké je zrovna fázi?

Vlastně jsem dokončila své čtvrté sólové album Time 2 stop worrying. Bylo na prodej na výstavách jako exkluzivní věc, ale oficiálně nebude k dostání před novým rokem.

Proslula jsi jako baskytaristka v kapele legendárního Prince. Jak vypadal tvůj konkurz?

Na podzim 2010 mi volal manažer Prince, který říkal, že viděl mé stránky Myspace a Prince by chtěl se mnou jamovat. Pozval mě do Minnesoty na tři dny. Hned první den jsme spolu hráli asi 20 minut a on hned chtěl, abych se připojila k jeho skupině. Měsíc poté jsme už byli na turné...


Mluví k tobě jeho hlas, i když pracuješ už jen na svých věcech?

Ano, celou dobu! Naučila jsem se toho tolik během spolupráce s ním. A teď pokaždé, když se rozhoduju, co dál se svoji kariérou, přemýšlím, co by na mém místě udělal on. Byl to skvělý hudebník, ale i obchodník. Jsem samozřejmě velmi pyšná, že jsem s ním mohla pracovat skoro 6 let. Byl to můj idol, takže to pro mě znamenalo úplně nejvíc, abych s ním mohla hrát. A cítím se tak šťastná, že jsem měla možnost sledovat, jak pracuje zblízka a být součástí procesu. Naučila jsem se strašně moc a stále má vliv na moji práci...

Vzpomeneš si, kdy jsi vzala baskytaru poprvé do ruky? Jaké byly tvoje začátky?

Chodila jsem na jednu malou školu na venkově v Dánsku. Učil tam velmi nadšený učitel hudby a jednoho dne přinesl na hodinu bicí soupravu a basovou kytaru. Každý, kdo chtěl nástroje zkusit, měl možnost, a já se dlouho nezdráhala. Když mi bylo šestnáct, kamarádka ve školním sboru se mě jednou zeptala, jestli se nechci připojit ke kapele, která měla vystupovat na besídce, protože jejich baskytarista zrovna odešel. Řekla jsem si „proč ne“ – i když jsem znala jen název strun. Nepřišlo mi to nejdřív nijak zábavné, ale na koncertě vystupovala taky skupina mladých kluků, kteří hráli vlastní hudbu, a baskytarista předváděl psí kusy. Byla jsem z něho úplně paf, šla jsem domů s plánem, že budu hrát stejně. Tak to asi začalo.

Pocházíš z Dánska. Jak moc je funky styl populární u vás?

V Dánsku to není zrovna populární styl, ale stejně jako všude jinde je hodně lidí, kteří funky hudbu milují! A vidím to jako moje poslání, udržet funk naživu. Měla jsem snad nejlepší učitele na světě, takže budu dál hrát funk a nechám na lidech, aby kouzlo téhle hudby objevovali se mnou.