Přejít k hlavnímu obsahu
Imodium byli vždycky žánrově neukotvení, nyní však svému výrazu dodali uvěřitelné „já“. | Foto: Martin Linhart
Imodium byli vždycky žánrově neukotvení, nyní však svému výrazu dodali uvěřitelné „já“. | Foto: Martin Linhart
Martin Hošna -

Imodium neztratili nic ze své kytarové energie

Na desce Horizont, vydané po sedmi letech, dokazuje stálice klubové scény Imodium, že devadesátkový rock má v jejich podání moderní šmrnc.

Návrat Imodium je určitě dobrou zprávou. Jejich rozverný styl, kombinující crossoverové metalové běsnění s rockovou melodičností a chytlavými refrény, ani na Horizontu nechybí, byť je citelně znát – a to v dobrém slova smyslu –, že rodáci z Broumova zestárli a mají chuť psát písničky, které neroztančí první kulturák na jejich tour, ale prvotřídní rockový klub.

Není divu, že otvírák Les má ten správný drive, v rychlém tempu nabídne sekané riffy v duchu Foo Fighters, a to ne naposledy. Nadupané Severnské mosty si udržují glanc americké produkce s tuzemskou lidovou taškařicí – na rozdíl od pravděpodobně nejtvrdší skladby kolekce Tuláci, v níž Imodium vsadili na kontrast drsné kytarové hry a radostně melodického refrénu.

Ostatně, emotivní hlas zpěváka Thoma Frödeho stále šikovně táhne písně dopředu, pohrává si s jejich konjunkturou a je živelně přítomný v drsných i jemných polohách, jako je tomu v ponuré Někdo se dívá anebo v jazzově laděné 60 minut. V OK kluk Imodium punkově drnčí, k tomu umí ale i funkově tančit v Padal jsem dlouho. Balada Přístav se nejvíce ohlíží do minulosti – do té, v níž to dýmá bombastickými halekačkovými refrény, podtržené gradující intenzitou.

Imodium byli vždycky žánrově neukotvení. Nyní však svému výrazu dodali uvěřitelné „já“ a je fuk, jestli na nás v té či oné písničce dýchne hard core, post grunge, rap, funk či český bigbítový rytmus.

Co oceníte na desce jako muzikanti?

Po čtvrt století v tuzemském hudebním byznysu mají Imodium svoje mantinely jasně vytyčené. I přes jemné experimentální polohy je album Horizont postavené na čistokrevném kytarovém základu, který je pro ně typický. Písně jsou to energické, přitom však emotivně naléhavé a místy melancholické. Jedním z hlavních rysů alba je na rozdíl od předešlé tvorby jeho osobní a přemýšlivý charakter.

Texty reflektují témata jako vnitřní hledání, vztahy, bolest i naděje, což z něj činí dílo, které oslovuje všechny věkové kategorie, jež hledají v hudbě hlubší poselství. Produkce skladeb je čistá a dynamická, což podtrhuje technickou vyspělost kapely a zlepšený zvuk oproti předchozím albům.

Imodium – obal alba Horizont

Imodium – Horizont

Supraphon, 00:37:54

rock

70 %

Tagy Imodium Recenze alb

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Martin Hošna
Hudba mě provází celý můj život, snad proto, že ji beru jako „univerzální řeč“ všech. Miluju jakoukoli, která útočí na solar, a je jedno, jestli je to lidovka, hard rock, grind core nebo jazz. minulost: • v zajetí klasické hudby až do dospělého vysokoškolského věku, houslové…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY