Inekafe se baví vzpomínkami na dětství
V roce 2006 ohlásili konec kapely, ale už o čtyři roky později přišel velký comeback. Inekafe od té doby vydalo dvě řadová alba Právo na šťastie (2010) a Nevhodný typ (2015). Před dvěma lety oslavili pětadvacet let existence a nyní si jako opožděný dárek nadělují vysněné album Made In Czechoslovakia.
Deska je pro kapelu vysněná proto, že ji tvoří deset cover verzí známých českých a slovenských písní, které trojici Vratko Rohoň, Jozef „Dodo“ Praženec a Vlado Bis doprovázely v dětském období, a které už delší dobu toužili po svém natočit.
Jak se sama kapela nechala slyšet, bylo pro ni výzvou předělat a přizpůsobit si skladby, které mnohdy s rockem neměly vůbec nic společného. Některým jejich pop punkový styl doslova sedl, jiným moc ne – a pak jsou tady takové, které už nezachrání žádné zpracování, jelikož jsou prostě a jednoduše špatné. Tímto třetím případem je hlavně píseň Holky z naší školky. Člověk by si spíš přál, aby tento provařený normalizační hit už raději nikdy neslyšel, než aby jej našel na desce pop punkové kapely. To už kapela rovnou mohla zařadit třeba Nonstop od Michala Davida. Pochválit ale můžeme Vratka za jeho obstojně podanou češtinu, s níž to zvládá i v ostatních českých písních.
Lepší volbou každopádně byla Na lásku nám stačí mono od pop rockových AC+, které Inekafe dodali parádní drajv. V ní hraje důležitou roli výrazná Bisova basa, přičemž navíc od druhé sloky nasadí bubeník Dodo pekelnou rychlost. Do svého stylu s přehledem převedli i Chráň svoje bláznovstvá Petera Nagye. Ta v koncertních setlistech v klidu zapadne mezi autorské skladby kapely. Podobně bezprostředně působí i Vymyslená (Elán) a ZRPŠ (Pavol Hammel a skupina Prúdy).
Vydařila se i Mama, kúp mi röntgen (YPS). Skladbě, která se původně houpala v jakémsi bílém reggae rytmu, sluší i pop punkový kabát. Naopak písni Severní vítr moderní rocková úprava spíše uškodila a její text v kytarách a hřmotných bicích zaniká a ztrácí své kouzlo. No a závěrečná Vč(i)elka Mája? Ta je tady opravdu celkem zbytečná.
Co na desce oceníte jako muzikanti?
Chalani si s písničkami poradili dobře, z nahrávky je cítit uvolněnost, kapela se baví, jede si svoje a nepodléhá žádnému vnějšímu tlaku. Muzikanti drží své nástroje pevně v rukou a vědí, jak na to. Inekafe si za více než pětadvacet let působení našlo svůj způsob hry, který na vybrané písničky přirozeně aplikovalo. Album je však spíše jednorázovou záležitostí, ke které se posluchač asi moc vracet nebude a raději zvolí některé z klasických řadových alb kapely.
Inekafe – Made In Czechoslovakia
Opus, 25 min.
60 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
