Infinity: Jedinej dárek
Příběh písně Jedinej dárek začal Štědrým dnem roku 2016, kdy mě napadl její refrén. Ten se mi slokami podařilo doplnit až přesně o rok později. Mezitím jsem složil hodně jiných věcí, ale torzo Jediného dárku jako by čekalo se svým dokončením zase až na Vánoce. Hlavní riff, to jediné, co vzniklo jindy než 24. 12., se zrodil při nahodilém letním „brnkání“. Zkuste se společně s námi naposled ohlédnout za posledními Vánocemi.
Tahle píseň pojednává z velké části o tom, co by o těchto svátcích většina z nás asi chtěla, ale přesto nám to chybí. Zřejmě první textová inspirace vznikla při tehdejším pohledu z okna („Přál bych si, aby jednou na Vánoce napad sníh“). Slova „přál bych si, aby na ně zavřel každej obchoďák“ – podle našeho kytaristy Toma antikapitalistický verš – se z perspektivy posledních dvou covidových let jeví skoro až prorocky. Z toho jasně plyne, že i ty nejneuvěřitelnější přání se můžou splnit. Až na sníh o Vánocích samozřejmě.
Pár let ještě trvalo, než jsme se s kapelou Infinity po různých personálních změnách ustálili v aktuální sestavě (Jan Kundrát – zpěv, kytara, Tomáš Šulc – kytara, Michal Lipert – baskytara a Josef Kovařík – bicí) a došli k názoru, že na Jedinej dárek nastal čas. Před několika lety jsem navštívil klášter v Teplé, kde jsem se dozvěděl, že se v objektu nachází nové nahrávací studio. Když jsme s kapelou diskutovali, kam pojedeme nahrávat tentokrát, vzpomněl jsem si na něj a kluci s návrhem souhlasili; představa nahrávání v klášteře nás lákala a shodli jsme se, že k vánoční písničce se to i hodí. Jelikož se Klášter Teplá nachází u Mariánských Lázní, rozhodli jsme se jakožto pražská kapela, že zde strávíme víkend a nahrajeme ještě jeden singl, v době psaní tohoto článku ještě nezveřejněný. Studio totiž nabízelo možnost ubytování, taktéž přímo v klášteře. Jet do studia někam daleko od města a soustředit se pouze na proces nahrávání má určitě smysl, ať už jedete do kláštera v Teplé anebo na farmu v Rockfieldu (teda aspoň si to myslím, zatím jsme tam nenahrávali).
Inspirativní atmosféra historického a duchovního místa obklopeného přírodou se podle mě do nahrávek otiskla. S Jiřím Chaloupkem, který nám obstaral produkci, mix i master, bylo nahrávání velice pohodové, z jeho podnětu jsme poprvé zkusili nahrávat společné základy. Po dobrodružné noci v klášteře jsme nahrávali kytary a zpěvy. Při závěrečné tvorbě detailů jsme zjistili, že nahrát skupinové tleskání (rozumějte chtít po dvou kytaristech a jednom basákovi, aby tleskli pokaždé přesně a stejně silně) není až taková hračka. O to pyšnější ale na svůj tleskací výkon jsme.
Nahrávku jsme se rozhodli opatřit videoklipem, který je v pořadí naším teprve druhým. Podobně jako u skladby, chtěl jsem se i u videa vyhnout častým klišé vánočních písní a klipů, a tak padlo rozhodnutí vytvořit klip ze záběrů nás o Vánocích, když jsme byli malí. Tím dostala prostor autenticita, opravdovost a zároveň jsme zůstali v centru dění my a ústředním tématem zůstaly Vánoce. Prohledali jsme tedy rodinné archivy z dob našich dětství a zdigitalizovali a sestříhali staré záběry, které točili naši rodiče. Z těchto záběrů jsem se pokusil vytvořit náš společný obrázek Vánoc, na které asi každý vzpomíná nejraději. Jak vypadáme dnes, můžete vidět v jedné koncertní scéně ke konci klipu.
Na streamovacích službách a hudebních obchodech najdete singl s obalem, který pomocí minimalistického designu kloubí název kapely i název písně. Naživo sice hrajeme Jedinej dárek na koncertech v období okolo Vánoc, ale nevylučujeme, že ho od nás letos uslyšíte, i když se na nás přijdete podívat třeba uprostřed léta, v 30° C. Pro ochlazení.
Kde a s jakým záměrem jste svůj videoklip, singl nebo desku natáčeli vy? Podělte se s námi a napište nám na redakce@frontman.cz.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
