Isama Zing předkládá na desce plné hostů postmoderní Babylon

Talent Jonatána Pastirčáka byl zřejmý od jeho prvních kroků. Už v jedenácti letech zaujal jako polovina akustické komety Tucan, která se plynule přeměnila v elektronickou dvojici Pjoni & Ink Midget. Jejich společné bezejmenné album z nich před deseti roky udělalo exportní slovenskou senzaci, která si zcela přirozeně podmanila vlivy experimentální elektroniky, urban vlivů i tehdy populárního trip-hopu. Pjoni se během následujících let etabloval jako DJ, skladatel hudby pro divadelní představení a film (V síti, Čiary, Špina ad.), před pěti roky začal vedle své stávající přezdívky používat i jméno Isama Zing. „Pjoni je elektroakustičtější, víc improvizovaný a konceptuální,” objasnil už před lety Jonatán existenci dvou alter eg v jednom rozhovoru. „Isama Zing naopak klubovější a do velké míry postavený na beatech a rytmice.” Abychom ve výčtu byli úplní, nesmíme zapomenout důležitou roli Pastirčáka coby spolupracovníka Katarzie, a také producenta (např. posledních alb Zrní či Zvířete jménem Podzim).

Na rozdíl od čistě sólového, instrumentálního debutového EP z roku 2017, člen kolektivu Mäss a platformy SHAPE letošní novinku Blurry AF z velké části věnoval spolupracím. Mezi spolupracovníky najdeme samozřejmě spřízněné producenty jako Aid Kida nebo Olivera Torra, prim hrají ale tentokrát vokalisté. Jmenovat můžeme hostujícího kanadsko-slovenského písničkáře Milana André Boronella, zpěvačku Elu Tolstovou (Tolstoys), herečku a manželku Táňu Pauhofovou nebo výtvarnici a hudebnici Johanu Belišovou. Ona je spojnicí mezi živými hosty a vokály Ireny Pokutové a Béli Pokuty, které v rámci etnomuzikologické práce shromáždila a následně Jonatánovi nabídla Johanina matka Jana Belišová. „Obohacuje ma spolupráca s ľuďmi, ktorí hudbu vidia inak a inak k nej pristupujú. Preto som sa rozhodol ísť cestou kolaborácií a ten proces bol naozaj veľmi inšpiratívny,“ přiznal v promo materiálech autor. Právě hosté mu dali možnost přesahu. Co se týče vokálů tradiční romské hudby, tento přesah měl dokonce až angažované konotace upozorňující na zesilující se extremistické nálady ve společnosti.  

Co na desce jako hudebníci oceníte?

I přes výrazné vokální vstupy, v sólové Pastirčákově tvorbě bude samotná hudba hrát vždy hlavní úlohu. A její hlavní rys, pohlcující neskutečné množství často i velmi vzdálených impulzů, se stále nemění. Ba co víc, díky vokálům se Isama Zing dostává do oblastí, kde ho často neslýcháme. A to nemluvím pouze o niterné baladě Sacred Cow s vokálem Johany Belišové, ale i o závěrečné Interlude, která má díky účasti vizuální umělkyně a varhanní experimentátorky 3C 273 až minimalistický, Terry Rileyovský feeling. Deska má sice jen necelých 35 minut, ale takovou jízdu na horské dráze, kterou prožijeme, je potřeba absolvovat pro absorbování alespoň části vložených vjemů hned několikrát. Tiché pasáže střídají razantní elektronické ataky, elektroniku doplňují exotické akustické linky strunných nástrojů (např. cimbál v Euphoric AF nebo pokroucený sitár v Addicted to the Fiction), nebo industriální samply. Sonické bombardování má ale stále únosnou mez. Posluchač se necítí zavalen impulzy, ale spíše v rychlosti prochází labyrintem, do kterého se do dalších neprobádaných končin rád vrací.

„Do veľkej miery robím hudbu pre seba a jediné, kedy mám pocit, že má zmysel ju vytvárať, je vtedy, keď prekvapuje mňa, keď je to niečo, čo som predtým nepočul, alebo je to, to počuté, pretransformované do zvláštnej, možno až bizarnej kombináte,“ znovu si beru k ruce další vzkaz posluchači od samotného autora. Tato hra je úspěšná, protože není samolibá, ale i přes potřebu nacházet nové konfigurace a hudební prostory, zůstává srozumitelná i na té nejbazálnější úrovni. Blurry AF nabízí pop pro poučené posluchače světových parametrů. To je potřeba podtrhnout.

Isama Zing – Blurry AF

Mäss/Full Moon Forum, 2021, 34:27

95 %