Itamar Borochov: Z ulic Tel Avivu do Carnegie Hall

Není pochyb, že izraelští muzikanti jsou dosti výraznou složkou světové jazzové scény. Své ví Itamar Borochov, nadaný trumpetista, který dovedně kombinuje newyorský jazz s východními rytmy. Předpoklady pro úspěšnou hudební dráhu měl dány už do vínku, jeho otec Yisrael Borochov je skladatelem a multiinstrumentalistou, jenž se může pyšnit spoluprací s Laurie Anderson nebo Lakshminarayanem Shankarem. Itamar vystupuje často také se svým bratrem, kontrabasistou Avrim, působícím třeba v projektech Alaev Family a Uriel Herman Quartet. Kdysi si vysnil, že bude žít v New Yorku, na což si vydělával i buskingem v ulicích Tel Avivu. Dnes NY považuje za svůj druhý domov a chystá koncert v Carnegie Hall. Itamar je důkazem, že když se chce, všechno jde. Oba bratry můžete slyšet naživo již 2. května v pražské Nuselské radnici.

Do Prahy letos přivážíš své druhé album Boomerang, které obdrželo více než kladné recenze hudebních kritiků. Byl jsi zájmem překvapen?

Samozřejmě jsem byl za všechny ty dobré recenze moc rád. V dnešní době sociálních sítích dostávám navíc přímé ohlasy od posluchačů, kteří píší, že album milují, že jim pomáhá v těžkých časech, nebo je nutí k zamyšlení nad tím či oním, což je pro mě jednou z nejvyšších forem komplimentu - slyšet, že muzika někomu svým způsobem pomáhá, je vlastně důvod, proč hudba existuje. Když to čtu a poslouchám, bývám silou hudby překvapen.

Mnoho jazzmanů vydává svá alba ve Francii, ty nejsi výjimkou a to i přesto, že přebýváš již mnoho let v New Yorku. Proč ses tak rozhodl?

Líbí se mi katalog Laborie Jazz a směr, jakým se toto vydavatelství vydává. Když jsme spolu začali komunikovat, vydávali tou dobou desku amerického bubeníka Nasheeta Waitse, o které si myslím, že je fantastická. Navíc, ať už jsem se chtěl hudebně zaměřit jakkoliv, nemluvili mi do toho - naopak mě podpořili jak nejvíce mohli, což je v dnešní době přeci jen neobvyklé.

Vidíš ty sám rozdíl mezi tvým debutem a druhým albem?

Myslím, že aktuální album je rozvinutím prvního, stejně jako následující, bude opět dále ve vývoji, než Boomerang (smích).

Tento víkend trávíš na prestižní hudební konferenci a showcase Jazzahead v Brémách, myslíš si, že showcase může hudebníkům pomoci?

To záleží na situaci, ale na dobrou kapelu může mít kvalitní showcase opravdu pozitivní dopad.

Loni jsi mluvil o tom, že bys rád transformoval svou trumpetu, aby lépe vyhovovala tvému mísení východní hudby a jazzu, jak jsi daleko?

Pořád hraju na tu samou trubku, Blackburn, ale stále pracujeme na vyvíjení designu nového nástroje.

Najdeš si v současnosti čas na vedlejší projekty? Třeba s tvým bratrem Avrim a otcem?

Ano, pořád mě nové projekty baví. Máme s tátou a bráchou kapelu, která se poprvé vydá na evropské turné na jaře příštího roku. Právě jsem také dokončil hudební doprovod ke krátkému filmu, což mě velmi bavilo, a kromě toho začínám psát koncert pro trumpetu pro Chamber Music of New York, který spolu se Shananem Estreicherem uvedeme příští sezónu v Carnegie Hall.