Přejít k hlavnímu obsahu
Zdeněk Neusar - Čt, 26.09.2019 - 08:00

Iva Jonášová: Nejdřív jsme museli udělat záchody a teprve pak se mohli bavit o rádiu

Prošla světem klasické hudby, alternativy, elektroniky, rapu, world music, hardcoru, metalu a nachází si cestu k popu. S Ivou Jonášovou jsme se bavili o jejím vztahu k hudbě, zkušenostech z televizního pořadu Paskvil, komunitního rádia StreetCulture i Českého rozhlasu. A zejména o Radiu Wave, které pod jejím vedením i díky úspěšným podcastovým formátům začíná bodovat u nového publika. Probrali jsme podporu začínajících hudebníků, jak se do rádia dostává nová hudba, sérii právě spuštěných nových dokumentů i plánované změny mezi hudebními pořady.

Ivo, na Facebooku máš jako místo svého původu Tbilisi, to mě trochu zmátlo.

Gruzie patří k místům, kam se ráda vracím. A po jednom takovém návratu mě v nadšení napadlo uvést Tbilisi jako místo mého narození. Nepřikládala jsem tomu moc význam. Překvapilo mě, kolik lidí se na to chytlo a ptalo se mě na to. Teď už si to tam nechávám, abych měla představu, nakolik se takové informace na sociálních sítích berou vážně.

Letos o prázdninách jsi byla v Estonsku a Lotyšsku. Jezdíš právě východním směrem nejčastěji?

Cestuju, kam se dá. Cesty jsou pro mě zásadní a jsem za tu možnost vděčná. Shodnu se na tom docela i se svým partnerem a oběma dětmi, které s námi vyrážejí už od chvíle, kdy byly úplně malé. Minulý rok jsme byli na nádherné, ale i dost náročné cestě v Keni a ten předchozí v Číně, holky konečně chtěly na nějakou „normální relaxační“ dovolenou. A na severu to bylo nakonec skvělé.

Od studií pracuješ prakticky nepřetržitě a termín „aktivní matka“ ve tvém podání dostává až heroický rozměr. Kde na to bereš energii?

Děti posilují moji pracovní energii a práce zase posiluje moji energii ve vztahu k dětem. Takhle jsem spokojená a naštěstí dobře obnovuju zásoby, odkud čerpat. Tři týdny po porodu jsem šla vždycky do práce, vysílat do rádia. Hodně jsem se těšila a mohla jsem tomu věnovat čas, který jsem chtěla. Jiné by to ale asi bylo, kdybych tehdy z nějakého důvodu musela.


K rádiu jsi směřovala už od dětství?

Hrála jsem na klavír, zpívala ve sboru, recitovala, hrála závodně tenis a lyžovala a přitom si představovala, že jednou budu moderátorkou v rádiu nebo televizi. (smích) To se stalo poměrně brzy. Delší dobu jsem ale měla sen založit vlastní rádio. V době, kdy jsem během studií na vysoké škole začínala jako elévka v rozhlase, to nebylo vůbec možné. Později jsem prošla řadou stanic a pozic, které se v rozhlase dají dělat, a během toho jsem ještě utíkala do televize. Vlastní rádio StreetCulture jsme s partnerem založili ve chvíli, kdy jsme oba měli deset let zkušeností v médiích.

V čem se práce v tomto komunitním rádiu oproti dnešnímu vedení Radia Wave lišila?

Až do založení StreetCulture jsem byla zvyklá na to, že dostávám nějaký rozpočet, se kterým můžu nakládat a díky němuž můžu vytvářet program, kterému se pak plně věnuju. Jenže na StreetCulture jsme nejdřív museli sehnat peníze, udělat podlahu a záchody, vymalovat, natahat kabely a teprve pak se začít bavit o tom, co bychom vlastně chtěli vysílat. A v první řadě jsme si taky museli říct, že nekoupíme byt, ale peníze, které se nám nikdy nevrátí, dáme do StreetCulture. V roce 2011 jsme po tomto rozhodnutí rozjeli neobvyklý koncept „vysílání z baru“ neboli „rádia, do kterého je vidět“. Moderátoři, hosté vysílání, kapely i posluchači se potkávali na jednom místě, v baru s vysílacím studiem a koncertním prostorem. Byla to pro mě zatím asi nejpestřejší pracovní zkušenost. Všichni moderátoři a autoři pořadů fungovali na bázi dobrovolnictví bez nároku na honorář, platili jsme jen barmany. Často si říkám, jak je to teď luxusní, zejména když se mi na Wavu podaří obhájit rozpočet. Můžeme dělat výborné věci.

Obojí se udržet nedalo?

Formálně mi končila rodičovská u druhé dcery a do rozhlasu, kde jsem během rodičovské pracovala externě, jsem nastoupila na pozici dramaturgyně nových formátů. Bylo to místo, kde se začínaly vyvíjet nové projekty, a tam třeba vznikl i hudebně-exportní projekt Czeching, který dneska běží na Radiu Wave. Po roce vyvíjení nových formátů jsem dostala nabídku na pozici šéfredaktorky Radia Wave. Odešla jsem z vedení rádia StreetCulture, souběžně bych to nezvládla. Nějakou dobu jsme ale zkoušeli rádio udržet a předat jej lidem, s nimiž jsme StreetCulture dělali. Několik měsíců vysílalo StreetCulture z žižkovské Kliniky a po posledním neúspěšném pokusu o návrat k vysílání z prostor Nákladového nádraží Žižkov StreetCulture momentálně hibernuje.


Jakou roli ve tvém životě hraje hudba a jak se tvůj vztah k ní vyvíjel?

Když jsem byla malá, hodně se u nás zpívalo a hrálo. Vyrostla jsem na klasice, díky klavíru na Mozartovi, Myslivečkovi, Schubertovi, Dvořákovi nebo Mendelssohnovi. Jako teenager jsem měla undergroundové období od Psích vojáků až po Masomlejn, později, když jsem moderovala a připravovala televizní pořad Paskvil, jsme jeli v elektronice typu Radiohead, Chemical Brothers nebo Groove Armada, dost jsem sledovala i ranou českou rapovou scénu, WWW, PSH, Indyho a Wiche, slovenské Trosky a Vece, potom to, co dělali James Cole a Hugo Toxxx. A k metalu a hardcoru jsem se dostala díky svému partnerovi a potom ve StreetCulture, kde měly tyhle žánry silné zázemí.

Pestrá škála...

To teda, teď mi to zní až komicky. A to jsem ještě nevzpomněla začátky festivalu Colours of Ostrava a moji fázi world music, Salif Keita, Tinariwen, Fanfare Ciocarlia… potom taky songwritery s kytarou jako Chuck Ragan, až jsem se dostala k tomu, v čem žiju teď – co vysíláme na Radiu Wave. Zároveň zažívám určité porozumění popu. V době, kdy jsem na hudbě vyrůstala, pro mě byly mainstream a pop neslučitelné s alternativou a undergroundem – a já jsem vždycky patřila víc do té druhé skupiny. Pamatuju si, že byla i doba, kdy mi mainstream a pop zněly skoro jako sprostá slova. Dneska je pro mě uvolňující, že to můžu velmi jednoduše střídat.

Je pro Radio Wave správnou cestou, že se otevírá mainstreamu?

Jedna věc je můj osobní hudební vývoj, jiná věc hudební směřování Radia Wave jako stanice pro mladé publikum. Tam se snažíme propojit více žánrů, hrajeme hlavně elektroniku, kytary a a pak hip hop a rap, přibližně 20 % tvoří skladby českých a slovenských interpretů, od mainstreamu po alternativu. Playlist denního proudového vysílání On Air mezi 8. a 18. hodinou jsme letos s nástupem nového hudebního dramaturga Kuby Kaifosze upravili. Udělal krok i k písničkám, na kterých naši (ti o něco starší) posluchači začínali, ranní vysílání je energičtější, kromě objevování nové hudby se zaměřuje taky na aktuální hity a popové skladby. A potom máme speciální hudební pořady, které poslouchají specifická, leckdy i minoritní publika.

Nevyvolává tento přístup i odmítavou protireakci?

Jsme pořád dost jinde než jiné stanice a přímé negativní reakce jsem od posluchačů nezaznamenala. Nepřišel žádný mejl ani stížnost a zajímá mě, jak budou reagovat v průzkumech, v nichž každý rok hodnotí vysílání a program Radia Wave. Někteří si právě v průzkumech říkali o více popu a známých nenovinkových skladeb, aby si ve vysílání našli i to, co opravdu rádi poslouchají, co je v dobrém smyslu návykové. Navíc prostor pro alternativní hudbu je ve vysílání pořád dost velký i ve večerních hudebních pořadech, nejedná se o žádný obrat o 180 %.

Jakým způsobem se do Radia Wave dostává nová hudba?

Co se týče denního playlistu, jedná se o práci hudebního dramaturga. Na výběru hudebních novinek se ale podílí taky Karel Veselý, Judita Císařová a Jiří Špičák, aby se do finální podoby promítly různé přístupy i hudební vkus. Do playlistu zařazují nové skladby a každý týden ho občerstvují. Kuba pak vytvořil taky tzv. Jukebox, díky němuž se do vysílání dostává v menší míře i starší klasika různých žánrů. A vedle toho máme téměř dvacet hudebních pořadů, kde si hudební dramaturgii vytvářejí přímo jejich autoři a moderátoři. Celkově se tak na tom, jaká hudba zní na Radiu Wave, podílí na čtyřicet lidí.


Co všechno Radio Wave aktuálně dělá pro začínající kapely?

Jednak máme talentscoutingový projekt a pořad Startér, což je hitparáda pro zatím neobjevené kapely. Pokud máte kapelu, o které ještě nikdo neví, začínáte hrát a chcete, aby se o vás vědělo, můžete se přihlásit. Skladby hodnotí a přímo ve vysílání dává zpětnou vazbu tříčlenná porota, pro finalisty hlasují fanoušci, vítěz získá možnost natočit singl a videoklip a jeho hudba má prostor ve vysílání stanice. Vítěz taky vystupuje na eventech Radia Wave pro veřejnost, dostane se na české festivaly.

Kapely ze Startéru, Hello Marcel a P/\ST, jsem viděl v Tasově, v obou případech dobrá trefa...

Spolupracujeme i s festivaly, a to nejen v případě Startéru, ale i dalšího projektu zaměřeného na podporu českých kapel, Czechingu. Jeho prostřednictvím chceme pomoci kapelám a muzikantům, kteří mají šanci prorazit v zahraničí. Vítěz aktuálního ročníku získává opravdu velkou podporu. Díky Radiu Wave vystupuje na největším evropském showcaseovém festivalu Eurosonic Noorderslag v Groningenu i na dalších zahraničních showcaseových festivalech, natočí singl a videoklip. V porotě Czechingu je více než dvacet zahraničních porotců z různých rozhlasových stanic pro mladé v Evropě. Kapely nominované v Czechingu dostávají zpětnou vazbu od porotců a našim cílem je, aby se skladby czechingových kapel dostaly do vysílání zahraničních rádií, s nimiž spolupracujeme.

Pomohla účast v Czechingu některé z domácích kapel opravdu tak zásadně, aby v dlouhodobém měřítku nastartovala jejich kariéru?

V posledních letech ano. Na začátku jsme ještě úplně nedokázali rozlišit, jestli kapela uspěla na základě Czechingu, nebo toho, že se paralelně snažila dostat k zahraničnímu publiku vlastními aktivitami a silami. Vítězka letošního ročníku Viah se na cestu k zahraničnímu publiku právě připravuje, ale u loňské vítězky Hellwany je podíl Czechingu na jejím úspěchu, řekla bych, znatelný. Mimo jiné odehrála koncerty v zahraničí, např. v Pittsburghu, ve Washingtonu, Tel Avivu, kde její koncert vidělo pět tisíc lidí, a na dalších místech.


Na české scéně se najdou i hlasy, který význam showcasů snižují...

Prostředí speciálně na Eurosonicu je náročné, z Evropy tam jezdí spousta kapel, které chtějí prorazit a chtějí, aby si jich organizátoři festivalů, lidé z médií i hudební branže v té velké konkurenci všimli. Kapela tam nemá svoje domácí publikum a fanoušky, na které je zvyklá. A je to taky dost o schopnosti, jak se kapela dokáže přizpůsobit danému prostoru, jestli dokáže včas zareagovat na nějaký kontakt, ale i o štěstí, koho osloví, kdo na ni zareaguje. Takže my se snažíme vítěznou kapelu Czechingu na Eurosonic v tomto smyslu připravit, podpoříme ji finančně i propagačně, ale dál už je to na kapele samotné. Ale rozhodně si myslím, že pro czechingové kapely účast na Eurosonicu má význam.

Co nejpodstatnějšího bys v prezentaci na takové akci doporučila?

Na nějakém desateru se většinou všichni shodnou: být na takové vystoupení dobře připravení, včetně toho, že umíte dodržet čas a domluvu, neměníte své požadavky a rozmyslíte si dobře, co chcete předvést a jak se vlastně prezentovat. Showcasové vystoupení je kratší, není možné ho postavit tak jako běžný koncert, vzít prvních šest skladeb a čekat, co se stane. Musí to mít silný začátek a vygradovaný konec, potřebná je komunikace s publikem. A pak doufat, že vám sedne venue, protože se hraje v klubech, ale i kostelech či divadle a výběr lokace může kapela málokdy ovlivnit. Přistupovat k tomu tak, „že to nějak dopadne“, se moc nevyplácí. A důležité je mít to pořešené i organizačně nebo chcete-li manažersky, tzn. ve chvíli, kdy si vás někdo všimne, mít připravené materiály, hudbu, presskit, vizuální prezentaci. Nechat to na dobu, až se z akce vrátím, někdy bývá pozdě.

Jakým dalším způsobem se domácí kapely na Radiu Wave ještě můžou zviditelnit?

Např. při živých vystoupeních ve vysílacím studiu, kterým říkáme Radio Wave Studio Sessions. Z nich má kapela nahrávku i videozáznam na Youtube. Tato vystoupení taky živě streamujeme ve videu na Facebooku. Originální je série Paternoster Session, v níž v těsném prostoru historického páternosteru v budově Českého rozhlasu na Vinohradské 12 vybrané kapely nebo muzikanti natočí videoklip, a to za nepřetržitého provozu, tzn. že se zvučí, nastavují kamery i nastupuje a vyskakuje bez zastavení. Aktuálně je série Paternoster Session nominována v sekci Online video v anketě Křišťálová lupa. To nás hodně těší a doufám, že fanoušci klipů z páternosteru budou hlasovat.


Co aktuálního se letos změnilo v hudebních pořadech?

Na začátku loňského roku jsme spustili novou rapovou show Scéna s Opakem Dissu, která se brzy po startu stala nejposlouchanějším hudebním pořadem Radia Wave, a taky hudebně-kritický pořad Komplex. Hodně zajímavý je taky netradiční několikaminutový formát Karla Veselého Fenomem, který provází digitální džunglí memů a virálů. Letos jsme se zaměřili na změny v playlistu denního proudu a před námi jsou nové hudební formáty a pořady, které posluchačům představíme příští rok. To je velká výzva. Inspirujeme se taky tím, jak se proměňují hudební pořady nejenom v zahraničních rádiích, ale taky v online prostoru. Hledáme cestu, jak obsahem, který se dotýká hudby, oslovit posluchače taky ve třetích stranách prostřednictvím podcastů. K novému publiku jsme se tam dostali s nehudebními podcasty, lidé si je tam vyhledávají, aniž by třeba nutně předtím poslouchali Radio Wave. Z toho mám velkou radost. Zábavný girltalk Buchty Ivany Veselkové a Zuzany Fuksové je např. prvním pořadem, který je v současnosti ve Spotify poslouchanější než na webu Radia Wave.

Přináší to už nějaké hmatatelnější výsledky ve zvýšení poslechovosti?

Z digitálních stanic Českého rozhlasu máme nejvyšší poslechovost, podle Radioprojektu si nás poslechne 34 tisíc posluchačů týdně. To jsou nejvyšší čísla od roku 2008, tedy od doby, kdy bylo Radio Wave ještě na FM vlnách. Náš web má letos měsíčně až 500 tisíc návštěv. Hlavně se teď soustředíme na slovesné pořady a série a na poslech on demand, tedy na možnost, že si zpětně poslechnete na našem webu cokoli z vysílání, kdy se vám to hodí. U více než 30 slovesných podcastů, které nabízíme přes třetí strany, jako Spotify, Apple a další podcastové čtečky, platí, že si je můžete poslechnout nejen kdykoli a kdekoli, ale taky offline. A pravidelně se vám stahují do mobilu.

Sám na Wave poslouchám hlavně podcasty, na prázdniny jsem si například nastahoval většinu dílů pořadu Balanc. Narůstají čísla i v této oblasti?

Že nabízíme možnost poslouchat audio v online podobě na webu nebo ve třetích stranách, nejenom přes digitální rádia, považuju za zásadní. Moje dlouhodobá snaha byla, abychom lidi dostali na web právě proto, že si tam budou chtít poslechnout audio. A myslím, že dnešní doba podcastového boomu nám velmi nahrává. Audio je vyhledávanější, má nadšené pravidelné posluchače a fanoušky, vznikají nové podcasty. Od konce minulého roku, kdy jsme s našimi pořady vstoupili do prostředí Spotify, nám tam výrazně narůstá poslechovost a oslovujeme tam mladší publikum, o což se snažíme.


Který pořad je nejúspěšnější?

Zábavný girltalk o všem a o ničem Buchty, magazín o seberozvoji Petra Boušky Balanc a Mikrovlnky, což je nový formát komentovaných zpráv od „buchtího dua“ Ivana Veselková a Zuzana Fuksová. Tyto podcasty patří dokonce mezi deset nejposlouchanějších pořadů Českého rozhlasu ve třetích stranách. Ten jich tam pro představu nabízí kolem dvou set.

Na Wave tedy lidé začínají chodit i za zábavou?

Určitě. Už dříve tam chodili za skvělou filmovou show Čelisti nebo za popkulturním Kompotem. To se děje i teď, ale je pravda, že na zábavné formáty jsme se v poslední době zaměřili. Jsem přesvědčená, že jako stanice pro mladé se nemůžeme zaměřovat jenom na úzce zaměřenou skupinu posluchačů. Naopak se teď snažíme oslovovat různé skupiny mladých lidí různými formáty, od informací přes vzdělávání až po zábavu, od reportáží až po audiodokumenty nebo talkshow, od krátkých několikaminutových formátů až po hodinové a více. Dlouho jsme na Radiu Wave třeba neměli sportovní magazín, loni na podzim jsme jej začali vysílat pod názvem Tribuna. Spustili jsme taky úspěšné hodinové Rozhovory Veroniky Ruppert a Martina Minhy, kteří si zvou do studia výrazné osobnosti různého věku, zaměření i životních osudů. Posluchačky a posluchače si velmi rychle našel nový magazín o mateřství, rodičovství a dětech Houpačky, který vysíláme od dubna.

Je něco, co se Wavu vyloženě nepovedlo?

Pokud se ptáš na nové pořady nebo formáty, určitě ne všechny splnily očekávání. To ale nepovažuju za nezdar. Je normální počítat s tím, že při tom množství experimentů a nových formátů, s nimiž přicházíme, zjistíme, že si nenašly publikum, které by je pravidelně chtělo poslouchat. No a tak se pustíme do jiných. To je podle mě zdravý přístup. Mimochodem „příliv šesti nových pořadů“, doprovázených výraznější kampaní, se loni podařilo rozjet právě proto, že se nám původně nepodařilo obhájit hodinové vysílání On Air Radia Wave na Vltavě, kdy v minulých letech dostával Wave prostor k vysílání na kulturní stanici Českého rozhlasu. A to se nakonec ukázalo jako jednoznačná výhoda. Jinak bychom dneska možná neměli Buchty… (smích)

Dlouhodobá práce v onlajnu se začíná zúročovat...

Když jsme v roce 2017 dělali na Radiu Wave podcastovou kampaň, která provázela spuštění podcastové série o sexu, vztazích a intimitě Zhasni!, byli jsme téměř osamocení. Tehdy ještě lidé nebyli zvyklí poslouchat audio online v takové míře jako dneska. K Českému rozhlasu se přidala konkurenční média – i ta, která audio nikdy předtím nevytvářela, a freelanceři – autoři podcastů. Oproti ostatním máme tu výhodu, že se audiu věnujeme dlouhodobě, podstatná je pro nás kvalita a veřejnoprávnost. Troufnu si odhadnout, že díky onlinu a podcastovému prostředí jsme našli pro Radio Wave cestu.


Teď od září jste rozjeli novou podcastovou sérii. Můžeš ji představit?

Od začátku září nabízíme časosběrnou dokumentární sérii o svatbách, svatebních šatech a nevěstách s názvem Svatebky. Nevěsty vybrala autorka série Veronika Ruppert v castingu a sledovala a natáčela všechny přípravy, odhalovala, jaká očekávání, tradice i komplikace nesou „příběhy zašité ve svatebních šatech“. Svatebky lze poslouchat průběžně na webu nebo si je stáhnout a poslechnout klidně i ve chvíli, kdy budou zveřejněny všechny díly. Momentálně je to mezi posluchači a zejména posluchačkami vůbec nejvyhledávanější obsah Radia Wave.

Překvapila tato série něčím i tebe samotnou?

Zaujalo mě, jak různé jsou představy nevěst o svatbách a jak do svateb zasahují rodiče. Zajímalo mě, zda se svatba dělá v první řadě pro nevěstu a ženicha, nebo spíše pro svatebčany, i to, podle čeho nevěsty vybírají svatební šaty, a jak v nich vnímají svoje tělo. Ale těch otázek je celá řada a Veronika to výborně zachytila v jednotlivých epizodách. 16. října proběhne v Praze pro fanoušky tohoto podcastu setkání s autorkou série, nevěstami – aktérkami Svatebek, premiérovým pouštěním epizody o svatbách i debatou o body positivity.

A další novinky?

Blíží se výročí 30 let od sametové revoluce. Řada našich posluchačů rok 1989 buď nezažila vůbec nebo polistopadové události vnímali dětskýma očima. V sérii Po sametu proto chceme tu dobu mladým posluchačům přiblížit nejen skrze archivy, ale taky prostřednictvím lidí, kteří tehdy byli mladí a dnes za sebou mají kariéru a zkušenosti, se vší euforií, emocemi i iluzemi. Série je k poslechu na webu nebo ke stažení jako podcast na wave.cz/podcasty.

Bavili jsme se teď hlavně o slovesných pořadech. Jenže s hudbou je to v podcastech přece jen složitější.

Podcasty, které fungují na principu stažení, u hudebních pořadů nabízet nemůžeme, nemáme na to autorská práva. Pracujeme ale na tom, abychom hudební podcasty přece jen vytvořili. Budou postavené na hudebních tématech, hostech. Víme o podobných formátech v zahraničí, ale v českém prostředí prozatím v podstatě neexistují. Doufám, že čekají na nás...

Tagy Osobnost týdne Radio Wave Iva Jonášová Streetculture Startér czeching
Muziku miluju. Aktivně se kolem ní pohybuju už od druhé poloviny devadesátých let, kdy jsem začal organizovat první koncerty a vydávat fanzin. Frontman a jeho vedení pro mě byla a je výzva. Cesta dál. Znát mě můžete i z Radia 1 nebo festivalu Beseda u Bigbítu. Motto: "Nemusím...
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY