JAF 34: Každý z nás nosí společenské masky

Svět kryptoměn a nezaměnitelných tokenů začíná pomalu prosakovat i do hudebního světa. Kanadský zpěvák The Weeknd nedávno vydražil na online tržišti digitální unikátní merchandise včetně exkluzivní skladby jako NFT (non-fungible token). Úspěšní účastníci aukce těchto děl jsou díky technologii blockchain zapsáni přímo u kusu umění jako majitelé těchto jedinečných reliktů. Na vlnu inovativního průkopnického prostředí NFT naskočil i český hudebník, malíř a grafik vystupující pod maskou a jménem JAF 34. Ve spolupráci s fotografem Tomášem Vranou svůj hudební debut Empty vypustil do vod streamingových platforem spolu s virtuálními promo fotografiemi právě na blockchainové tržiště coby NFT. Jaké další využití může nová technologie přinést hudebnímu světu? Jak náročné bylo nahrávat album s deseti hosty z různých kapel (Manon Meurt, Houpací Koně nebo Nikitin) v době pandemie? Jak psychicky náročné je vést dva životy, svůj a alter ega JAF 34?

Na jaké překážky jsi produkčně narážel nejčastěji, když jsi se rozhodl vytvořit album doslova nacpané hudebními hosty?

Ten proces byl hodně organický, ale produkčně hodně náročný vzhledem k několika důležitým faktorům – čas, místo a osobnost každého člověka. Tím, že každý bydlel jinde a měl jiný časový možnosti, tak jsem musel život hodně přizpůsobovat dané situaci. Například když jsme nahrávali s Jirkou Bendlem z Manon Meurt v Rakovníku jeho part bicích pro song Now, tak jsem si ve zkušebně normálně rozestlal spacák a spal jsem s hlavou u jeho kopáku. Nebo například Viktorie Marksová z Houpacích koní bydlí v Ústí nad Labem, takže ta frekvence a možnost stálejšího kontaktu při konzultacích zpěvů do Inhale Exhale taky nebyla stoprocentní a hodně to vydání alba protahovalo. Navíc každý člověk potřebuje svůj podíl času na vymýšlení nápadu. Někdo vymyslel svůj part během jednoho sezení a rovnou jsme ho nahráli, někdo nad tím přemýšlel déle a zkoušel různé varianty. Nicméně věřím, že se vše v životě děje z nějakého důvodu. Třeba byl osud, aby se to album vydalo zrovna v době kulminace koronavirové pandemie, kdy prožíváme za dlouhou dobu skutečně těžkou mentální změnu a samotu.

Jedná se o debut, který vznikal během několika let, sám jsi navíc album produkoval. Udělal bys dnes něco jinak? 

Asi ne. Dost jsem se za ty roky naučil a člověk se nic nenaučí, dokud do té řeky skutečně nevkročí a nezačne plavat. Nicméně buďme upřímní, deska zní pořád DIY a hodně lo-fi. Je jasný, že kdyby to vyšlo u nějakého labelu, tak by hudebně doznala výrazných změn. Na to, co kolem desky vytvářím, stejně žádný label dneska nemá koule, takže je dobře, že to proběhlo se všemi pozitivy i negativy. Život není dokonalý, stejně jako tohle album.

Co bys poradil hudebníkovi, který stejně jako ty začíná, věci si teprve zkouší?

Tady nejde radit nic moc konkrétního. Každý člověk je jiný a má jiný styl vnímání hudby. Jediná obecná rada by snad mohla být, aby každý šel za svým nápadem a posouval ho nejdál, co dokáže. A je jedno, jestli natočí co nejvíc lo-fi desku na mobil v pokoji nebo naopak myslí co nejvíc koncepčně a velkoryse. Obě cesty jsou správné, když se dotáhnou do konce, který hudebník zamýšlí.   

Když jsi spolupracoval s poměrně vysokým počtem hostů, byl jsi vždy JAF 34 se zrcadlovou maskou? Nebo jsi ji ve studiu odkládal?

Samozřejmě, do takových extrémů by ani nebylo vhodné s konceptem zacházet. Bylo by to kontraproduktivní. S každým hudebníkem jsme pracovali na bázi přátelství a to si nevytvoříte, pokud máte na hlavě masku. 

Fyzické album Empty předáváš jako prázdný plastový obal na CD s vytištěným bookletem. Chápu, že deska vyšla digitálně, ale není tohle tím spíše nadbytečný plast?

Nemyslím si, protože takhle bysme mohli mluvit o každém uměleckém artefaktu. Tohle CD je v limitované edici a jedná se skutečně o sběratelskou věc. Je to ale správný dotaz. Naopak můžou tyhle otázky právě vzbudit nějaké širší uvědomění, že CD jsou skutečně mrtvé a nedává sebemenší smysl je pořád lisovat, když tu máme tolik variant, jak přehrávat nebo kupovat hudbu. Pro milovníky kvalitního zvuku jsou tu vinyly, naopak pro digitální děti Spotify nebo Bandcamp a pro ty nejprogresivnější sběratele je tu NFTs. 

Zmiňuješ fenomén NFT. Jaké využití NFT vidíš v hudebním světě? Nejen co se týče digitálních výtvarných děl, jako v případě artworků doprovázejících tvé album, ale hlavně hudebních záznamů.

Tohle je strašně zajímavý odvětví, které se v krypto světě vytvořilo. My totiž díky blockchainu, na kterém pracuje každá kryptoměna, můžeme skutečně vytvořit dlouhodobě finančně udržitelné prostředí pro umělce a je jedno, jestli se jedná o hudebníka nebo digitálního umělce. Jak jsem zmínil v předchozí otázce, NFT může hudebník využít právě například při vydání alba a je jedno, jestli ho použije jenom jako doprovodnou aktivitu, jako já v současné době nebo stěžejní nástroj pro prodej alb. Pokud se vrátíme k těm mrtvým CDs, tak tohle je přesně ona cesta, která je může v budoucnosti nahradit. Místo, aby člověk vydal 1000 cédéček, tak vydá 1000 NFTs a díky tomu bude mít každý album jedinečný zápis vlastnictví v onom blockchainu. Je to jako byste dostali CD s podpisem a certifikátem pravosti o daném kusu z edice, který je navíc dále obchodovatelný právě narozdíl od klasického CD. 

Stejný princip ale platí i v nedigitálním světě, kdy je původní nahrávka množena stejně jako jsou vytvářeny kopie uměleckých děl. Je jen jeden originál a ten je šířen na nosičích. Neznehodnocuje pak princip NFT, jednoho originálního reliktu, jehož vlastnictví je zapsáno do blockchainu, všechny ostatní kopie nebo dílo samotné? Oprav mne, pokud jsem se do toho zamotal.

Tak samozřejmě master The dark side of the moon od Pink Floyd je taky jenom jeden a je někde v šuplíku nebo muzeu, ale to není ten skutečný problém. Problém je, kolik se jich daný umělec rozhodne vypustit do světa, ten omezený počet kusů vytváří onu jedinečnost pro sběratele. Například jako když Hugo Toxxx vydal album 1000, tak všichni věděli, že to album bude stát litr a bude jich jenom tisíc kusů a ten kdo ho dnes má je luckyboy, protože žádný jiný už nikdy nebudou, to znamená, že má doma skutečně originální kousek, který bude časem čím dál víc hodnotnější. To stejné platí u NFTs, kdy každý nahraný kus audia má svůj originální a nezaměnitelný zápis. Master je jenom jeden, ale vydaných NFT alb jenom pár. Logicky čím míň kusů, tím větší sběratelská hodnota. například do budoucna je samozřejmě také možné, že nějaká velká kapela nebo hudebník například The Weeknd vydá nový a jenom jedno jediný album na NFT. Žádný CDs, vinyly, Bandcamp, jenom NFTs. Zaručuji vám, že cena a poptávka po tomhle jediným albu by byla šílená, protože žádný jiný by nikde nebylo k dostání. 

Inspirací pro Empty byla osobní tragédie. Jaké bylo pracovat s takto temnou múzou? Neustále se vracet k traumatickému zážitku úmrtí v rodině?

Nechci říkat, že to byla tragédie, protože tohle je život. Bohužel nebo bohudík tu všichni máme vyměřený čas, který je neměnný a hlavně konečný. Z mého pohledu to byla během skládání samozřejmě velká forma mentální rehabilitace a celkového duševního smíření. Díky tomu všemu jsem se začal zajímat o život celkově v širším kontextu a i z jiných, řekněme úhlů pohledu, než jsou standardní. Pokud si člověk začne klást duchovní otázky o tom, co je život, jak vznikl a jak zaniká, tak se časem dostane k tomu, že například to jak zpívá Moby „We are all made of stars“ je čistě vědecky 100% pravda. Všechno to, co kolem sebe vidíme, já, ty, stůl, chodník na ulici, slunce v centru naší sluneční soustavy nebo hvězdná mlhovina v daleké části vesmíru, jsou zformované z atomů a částic, které jsou miliardy a miliardy let staré, což je neuvěřitelná představa. Například atomy uhlíku, které mám nyní v sobě se mohli dřív vyskytovat v úplně jiné formě, v jiné galaxii a na jiné planetě. Samozřejmě ale to, co nás dělá jedinečnými, nejsou jenom formy seskupení atomů, ale právě vnuknuté vědomí, které je tak výjimečné a které tolik postrádáme, když někdo umře.  

Je pro tebe náročné žít svůj život a život alter ega JAF 34? Liší se od sebe nějak výrazně?

Necítím v tom žádný rozpor. Naopak je to pěkná synergie, která mě baví. Když mě například  nebaví jeden život, jdu dělat druhý, protože každý se od sebe diametrálně odlišuje a naplňuje mě zcela jiným způsobem. 

Nebojíš se rozpolcenosti, kterou s sebou může dvojí identita přinést?

Každý z nás nosí společenské „masky“ i v normálním životě, já jsem si ji jenom skutečně nasadil. S trochou nadsázky bych mohl říct, že každý z nás má minimálně 3 masky – pro rodinu, kolegy v práci a svůj osobní život. Pokud by mě ale jedna stránka začala skutečně měnit a ovlivňovat směrem, který by nebyl v pořádku, tak věřím, že bych se od ní dokázal rychle odstřihnout. 

Jsi navíc vizuálním umělcem, čerpáš někde inspiraci v oblasti umění či designu?

Extrémně mě baví nejenom vizuálně, ale i ideově futurismus. Pohyb, dynamika a technický vývoj vpřed je něco, co mě neuvěřitelně baví. Je paradox, že po více jak sto letech, kdy se futurismus v ČR nikdy vlastně pořádně neuchytil, se ho snažím vzkřísit z mrtvých v současné době já. Holt do Česka přijde vždycky všechno tak nějak se zpožděním. 

Odráží se tvůj smysl pro výtvarné umění třeba i ve výběru nástrojů? Potrpíš si na designové kousky nebo to neřešíš?

V tomhle ohledu jsem spíše konzervativec. Samozřejmě mám rád zvukově originální kousky jako například Moogy nebo Fendry. Vizuálně ale v tomhle ohledu neřeším, jak věc vypadá, protože její primární náplň je právě ta zvuková. 

V tuto chvíli pracuješ na ustálení koncertní kapely, můžeš prozradit nějaká jména?

Ano, přemýšlím nad současnou tragickou koncertní situací, jak ji uchopit trochu jinak. S kapelou zkoušíme nový songy a chci, aby celý proces byl co nejvíce organický. Je možné, že vše nakonec skončí úplně jinak, než si všichni myslí. Dokonce i já.