Jak improvizovat: místo generických stupnic nabídněte příběh

Improvizace je celoživotní cesta nejen s kytarou. Je to rukopis každého muzikanta, takže stejně jako neexistuje správný podpis, neexistuje ani jedna jediná cesta improvizací. Mohu tedy nabídnout jen to, co jsem na své cestě kytary posbíral já. A mně samotnému se osvědčily zejména následující tři věci. Všechny jsou inspirované analogií mezi hudbou a hovorem.

1. Improvizujte v rámci skladby

Velmi prostou improvizační technikou je využití již daného motivu skladby. Je možno jej rytmicky či tónově variovat, domýšlet noty tam, kde jsou pauzy a vlastně takto komentovat hlavní téma hudebního hovoru, kterým skladba podaná partou muzikantů je.

Na starých jazzových nahrávkách je to častá technika, přinejmenším pro první část sóla. A téměř vždycky je lepší zahrát melodii, než vypálit generické stupnice. V následujícím videu Robben Ford moc pěkně ukazuje, že stejně jako jiné činy, i vaše improvizování by mělo mít motiv.

2. Využívejte konverzačních příležitostí

Dobrou technikou je také prostřídat se s ostatními. Možná je pro vás představa pětiminutové improvizace moc děsivá (i když, jak říká Rene Trossmann, pokud vám nestačí tři chorusy, tak asi nemáte co říci). Jde to zkrátit – čtyři takty já, čtyři takty druhá kytara a tak dále. Můžete si s kapelou dát kolečko. A hlavně, můžete reagovat na to, co hrají ostatní.

Reagovat pak můžete různě: třeba předchozí motiv zopakovat, mírně pozměnit. Nebo jít proti – na rychlý běh odpovědět pomalým, s podobným rytmickým či melodickým motivem. Jako když plyne živý rozhovor, každý chvilku mluví a postupně se rýsují témata rozpravy. Dá se to taky pěkně divácky prodat. Tady třeba rozmlouvají jazzman Scofield a bluesman Mayer.

3. Poslouchejte spoluhráče

Nemusíte zrovna jet kolečko čtyři na čtyři, i tak lze najít motivy ve hře spoluhráčů. Rytmika v okamžik vašeho sóla možná mírně ustoupí a vytvoří vám prostor (vy přece taky nebudete hrát rytmice do sóla). Ale i oni mají nápady, sem tam – zvlášť, když jim i ve svém sólu dáte prostor (pauzy hrají), mohou přispět nějakým motivem, který pak můžete rozvést. Poněkud svéráznou verzi obsahující kuře (neživé) najdete v supertriu The Aristocrats.

Příště si povíme, jak vybírat materiál pro improvizaci, a někdy později si také řekneme, jak to udělat zajímavé (i bez kuřete), když máte pocit, že už máte hmatník prošlapaný tam i zpět.

Chcete se pocvičit? Zadejte do google „backing tracks“ a jděte do toho. Jak říká můj učitel Tomislav Zvardoň: „Klid, to se nedá naučit za týden, to je na celý život.“ Tak keep calm and improvize.

P. S.: Tady jsem se s jedním motivem pokusil poprat sám. A už vidím, že je tam moc not a jak bych to udělal líp.

Tento text vyšel u příležitosti letošních 10. narozenin Frontmana, kdy se ohlížíme za úspěšnými články celé dekády. Poprvé byl zveřejněn 20. ledna 2017.