Jak mě Kozáctvo naučilo brát hudbu smrtelně vážně
Před třiatřiceti lety, 24. srpna 1991, Ukrajina získala nezávislost a už dva a půl roku o ni bojuje. Mám z první ruky, jak draho ji ten boj vyjde. Proto jsem rozšířil triptych apokalyptických válů, Fresku Posledního soudu, o další tři a spojil digitální release se sbírkou na podporu ZSU.
Vrátím se na chvíli v čase do 23. února 2022. V Lucerně proběhlo slavnostní vyhlášení cen Vinyla. Při té příležitosti jsem taky učinil prohlášení, že v redakci Frontmana končím. Předtím jsem čtyři roky v kuse chrlil texty, a když ne, tak jsem o nich přinejmenším přemýšlel. Výsledek se dostavil: už jsem nemohl ani vidět prázdný list papíru.
Nevzpomenu si, kdo co toho večera dostal, jen že dalšího ráno si řekl svoje taky jeden skrček v Kremlu a dodnes tím ničí životy stovek milionů lidí. Puťkovi natruc jsem se rozhodl dvěma až pěti Ukrajinkám a Ukrajincům ulehčit život aspoň pocitově bezplatnými lekcemi češtiny. Nečekal jsem, že se taky něčemu přiučím nebo snad vrátím k muzice, a přece jsem se o zaporižském Kozáctvu dozvěděl víc, než co jsem kdy byl schopný vyčíst z celého Ohněm a Mečem. Díky muzikoložce Teťaně jsem pochopil, že pro zaporižské Kozáctvo je hudba víc otázkou bytí a nebytí než pouhým povyražením. Nebýt písní tradovaných napříč staletími, Moskva by už dávno vymazala ukrajinský jazyk a kulturu. Tolik to na mě zapůsobilo, že jsem poprvé napsal ohlasovou poezii.
Improvizoval jsem na prefabrikované basa/bicí/syntetika z YouTubu. Kytarová linka byla dílem chvíle, jenže tempo 70 BPM mi časem přišlo až moc uloudané. Bez ohledu na drolící se beat a neladící basu jsem zrychlil na sto dvacet, a k původní stopě přilepil ještě kousek thrashového paternu. Když to pak Petr „Pecan“ Houdek z 3bees studia slyšel, hned pochopil, že tohle ryto bude na víc než čtyři hodiny. Nové bicí naprogramoval a já dohrál basu kopírující kytaru. Naštěstí s dalšími dvěma kousky už tolik problémů nebylo. Blackový Vagabund dokonce ani žádnou basu nepotřeboval.
Karma mě dohnala až při tvorbě klipu. Vysnil jsem si performance uprostřed pole slunečnice a nic z ní nebylo. Autorstvo staršího videa Sudetskej drtivej styl bylo beznadějně zasekané, a tak jsem vzal věci do svých rukou. Text písně jsem vyryl do lina, místo dlouhého i použil ukrajinské [ji] (i se dvěma koulema), vytiskl to, vyfotil, bílé pozadí zprůhlednil a invertoval barvy. V Clipchampu jsem si z animovaných filmů Volodymyra Dachna Jak si kozáci užili svatbu (1984) a Jak Kozáci kupovali sůl (1975) vyrobil rozostřený kaleidoskopický podklad, do kterého jsem následně vysázel připravené titulky. Druhý kaleidoskop pro Vagabunda vznikl ze zdeformovaných domácích videí. Jistěže jsem mohl lyrics video udělat jednodušeji a hezčí, jenže pak by byla moje celková nasranost stěží poznat.
A abych na bývalého agenta KGB nedělal jenom divoké grimasy, veškerý výnos z prodeje EP Freska Posledního Soudu, pt. 2 a doprovodných grafik dám na třaskavý Dárek pro Putina. Vybrat si můžete na Bandcampu nebo Facebooku. Proč to všechno? Protože jsem přesvědčený, že dělat smysluplnou hudbu je věcí života a smrti.
Jaký je příběh vašeho klipu? Podělte se s námi a napište na redakce@frontman.cz.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
