Je plastová trubička nástroj a každý z nás bubeník?

Můj mail a inbox na Facebooku – to je radost pohledět. Každou chvilku jsou plné dotazů a žádostí o radu, nebo takový nějaký návod, jak vlastně funguje to, co je dnes považováno za vrchol teambuildingové aktivity, nebo na co chodí školy do vyprodaných sálů. Co je DrumCircle a proč je tak populární?

Samozřejmě, cílem této aktivity úplně není udělat Bonhama z každého, kdo na místo dorazí. Ono to ani nejde. Buben se používá jako nástroj komunikace už od dávných dob, má schopnost naladit vědomí a šoupnout mozek tak trochu na úplně jinou hladinu, než mají lidi bez bubnu (rozuměj nástroje, nenarážíme na jakékoliv fyzické dispozice). Proto se někdy může zdát, že bubeníci jsou divní. Oni si zas nejspíš myslí, že divní jste vy. Každý kdo se těmto nástrojům věnuje nějakou dobu, je po čase tak nějak "zpracovaný".

Proto projekt DrumCircle využívají firmy nebo školy, aby facilitátor (lektor, respektive já) naladil účastníky na co nejvíc podobnou hladinu vnímání a oni potom mohli začít meeting, nebo se jít učit. Mimo to, že budou vyklidnění jak ovečky, z mozku se vyplavují endorfiny a dopaminy, hormony štěstí. Dá se říct, že nějaká doba konstantního bubnování má stejný efekt jako LSD. No nekup to. Navíc – při této aktivitě působím spíš jako moderátor a průvodce, než učitel hudby, tím se dostáváme k tomu, že ne vždy je cílem symfonie. "Bubeníci" by se měli po svém vyjádřit v rámci minimálních mantinelů, jako je stejné tempo, přibližná dynamika, atd., ale na místě je nic neučíme. Respektive neprobíráme techniku úderu, necvičíme víry, dvojky a další záležitosti.

Zajímavostí totiž je, že pokud člověk bubnuje spontánně a je zahlcený dostatkem informací a instrukcí, nemá čas analyzovat situaci. Jakmile začne mozek cokoliv řešit, nebo pracovat modelem "proč to dělám a jak to mám dělat správně" – zapojí se jen levá mozková hemisféra. To nechceme, musíme je "donutit", aby se tohle nedělo. Aby naplno jel mozek celý – teprve potom se dobereme tam, kam je potřeba.

Každým rokem s námi tímto způsobem bubnuje tisíce lidí a máme radost z toho, že je můžeme seznamovat s nástroji jako takovými, obecně drobné perkuse a třeba i trubičky Boomwhackers začínají být velmi populární. Na ty se poslední dobou hodně zaměřujeme a momentálně pracujeme na několika videích, které by mohly inspirovat další a nové "perkusisty". Osobně mám obrovskou radost, když mi přijde zpráva jako dnes: "Dobrý den, naše dcera na vás byla se školou a už nechce nic jiného než být slavná bubenice, dodnes jí skoro nic nebavilo. Trubičky má objednané a malý bubínek taktéž, snad jí to vydrží…"
Je mi až líto pak napsat, že trubky si užijete, když vás je o malinko víc, jako tady:


A případně i jako tady. Což je mimochodem náš rekord v české knize rekordů a nejvíc bubnujících osob.



Na svět se teprve chystáme, ale všechno bude. A jde to přesně proto, že díky jasným signálům a naučeným technikám se dá opravdu pracovat s davem. Tak trochu jsem si tím splnil sen, kdy jsem z perkusisty udělal frontmana. Jen je to tedy jiná pozice a musí se to opravdu trénovat. Osobně jsem certifikovaný Arthurem Hullem, člověkem a mentorem, který vymyslel moderní metodu DrumCircle a většinu funkčních systémů, nicméně momentálně máme zájem náš tým rozšířit, takže pokud by ses na to cítil, nebo cítila a bavilo tě podobným způsobem pracovat s lidmi a sbírat zkušenosti, dej mi na Facebook do zprávy, nebo i formulářem na mých oficiálních stránkách www.tokhi.cz.