Jak nahrávat doma II: zvukařská kámasútra

V minulém díle jsme si k nahrávání připravili prostředí a teď směle do díla: hledejme vhodnou polohu mikrofonů a rekordéru a vžijme se do role prvotních nahrávacích techniků s jedním mikrofonem, kterým se o stereu nezdálo ani v těch nejdivočejších snech.

Dříve se živelně experimentovalo se vzdáleností nástrojů od mikrofonu a tlumením hlasitých nástrojů. Třeba zpěvák swingového orchestru stál často blízko u mikrofonu, zatímco bubeník s dechovou sekcí byli ve vedlejší místnosti. Během nahrávání domorodých hudebníků naopak všichni hledali, kam mikrofon umístit, aby zpěv nezanikl v tónech nástroje.

A dnes? Studenti zvukařských škol dostávají běžně úkoly, které vycházejí z těchto počátků nahrávací techniky. Například mají jedním mikrofonem s rekordérem nahrát ve zkušebně celou kapelu, nebo vyváženě zaznamenat kompletní bicí soupravu. My teď v podstatě budeme řešit podobnou situaci. Můžete si to vyzkoušet na vlastní kůži.

Ještě než začnete přemýšlet nad vhodnou polohou rekordéru nebo mikrofonu, měli byste mít jasnou představu, čeho chcete dosáhnout. Budete záznam nějak upravovat, nebo to bude finální výstup? Pokud chceme mít v rekordéru "hotový" záznam, určitě zvolíme základní polohu rekordéru, tedy tu, při níž snímají mikrofony více méně reálný stereo obraz toho, co slyšíme. V tom případě bude v obou mikrofonech přibližně stejně hlasu jako kytary a poměr "nastavujeme" polohou a vzdáleností od jednotlivých zdrojů zvuku. Odhadnout správnou polohu rekordéru není na poprvé snadné. Nenechte se tedy odradit počátečním neúspěchem.

Tip první: zapojte představivost a představte si zvuk jako proud vody

Odkud zvuk vyvěrá? V jakém směru teče? Je to spíš tenký pramínek, nebo proud jako z hydrantu? Tato představa vám značně usnadní rozhodování, kam mikrofon umístit. Než nahrajete celou píseň, zaznamenejte jen její část, a tu si pro kontrolu poslechněte. Soustřeďte se hlavně na vyváženost nahrávky v souvislosti s vlastním záměrem.

Pokud je pro vás nejdůležitější sdělení textu a zpěv, klidně lehce potlačte kytaru tím, že rekordér umístíte blíže k hlavě. Potřebujete-li naopak nahrát hlavně kytaru a zpěv je jen jako orientační hlasová linka (například pro textaře nebo zpěvačku), zaměřte se na zvuk kytary. Hlas do záznamu vždy proleze. Z počátku bude hledání ideální polohy spíše připomínat systém pokus/omyl, ale to je poměrně běžná praxe i v profesionálních studiích. Umění hledat je zkrátka základní dovedností každého zvukaře. Po pár pokusech získáte na zkušenosti a správné nastavení vám už tolik času nezabere.

Jiná situace nastává v případě, kdy chcete později upravovat zvlášť hlas a zvlášť kytaru. V tom případě použijeme rekordér otočený o 90 stupňů. Jeden mikrofon bude směřovat k hlavě, druhý k nástroji. Nikdy samozřejmě nedosáhnete toho, aby byl v jenom mikrofonu jen zpěv a ve druhém jen kytara. V případě, kdy muzikant nahrává zároveň kytaru a hlas, budou vždy v obou stopách přeslechy. A to i při použití dvou samostatných mikrofonů (dynamické mikrofony mohou být vhodnou volbou, ovšem musí být hodně kvalitní, aby se svým podáním přiblížily kondenzátorovým). Ale zpět k naší situaci. Natočením rekordéru o 90 stupňů budete schopni lépe měnit poměr pravého a levého kanálu v závislosti na vzdálenosti a poloze rekordéru.

Tip druhý: čím blíže je mikrofon zdroji zvuku, tím je zvuk konkrétnější

Ano, pro polohu a vzdálenost mikrofonu platí toto jednoduché pravidlo. Do mikrofonu se dostane méně odražený zvuk, neboť je přehlušen přímým zvukem. Pokud dáte rekordér dále od nástroje nebo hlasu, je výsledná nahrávka měkčí, vetšinou i přirozenější a je v ní znát více prostor místnosti.

Nedá se říci, že je jeden přístup lepší, než druhý. Vždy záleží na daných podmínkách a záměru. Vhodným umístěním mikrofonu lze například pomoci slabšímu hlasu, nebo naopak zjemnit jedovatý "ječák". Stejně je možné u horšího nastroje do nahrávky dostat například hlubší tóny, které při běžném poslechu skoro nevnímáme. Více si o těchto principech povíme v příštím díle.

Tip třetí: je lepší nahrát slabší záznam, který můžete následně vytáhnout

V našem případě dosáhneme většího oddělení hlasu a kytary tím, že dáme rekordér co nejblíže. Současně musíme hodně stáhnout vstupní úroveň mikrofonů a sledovat jestli nedochází ke zkreslení. Raději nahrajte slabší záznam, který můžete následně vytáhnout, normalizovat nebo prohnat kompresorem, než se pak snažit vyčistit nahrávku od "lupanců".

Ve všech případech hledání vhodné polohy nastavení rekordéru jsou skvělým pomocníkem sluchátka. Sáhněte po uzavřených, která vás lépe oddělí od okolního světa a umožní vám rozpoznat, co jde do záznamu přes mikrofony a co se nám dostává do uší přímo. Neopakuji se? :-) Ale i kdyby, tak opakování je prabába pramoudrosti. Dalším pomocníkem je dobrý mikrofonní stojan nebo fotografický stativ.

Tip poslední: užijte mikrofonní držák

Přes doplňkové příslušenství můžete rekordér nebo i kameru umístit i do mikrofoního držáku, dokonce do odpruženého. A máte-li po ruce pomocníka, který vám pomůže s nastavením stojanu, ušetříte spoustu času. Obzvlášť bude-li asistent občas kontrolovat i zvuk ve sluchátkách. Vaše uši si mohou snadno zvyknout i na rušivé pazvuky, které neunavené uši asistenta odhalí. Rozdvojka vám pak umožní zapojení dvojích sluchátek. Dalším výtečným pomocníkem je i pop filtr, či protivětrná ochrana mikrofonů – zabrání vniknutí přefuků do nahrávky a tím i její degradaci. A navíc si ho můžete snadno sami vyrobit.