Jak se připravit na nahrávání ve studiu II.

Stejné rady a poznatky jste už možná slyšeli nebo četli. Zmiňují se pořád dokola, což ale taky může znamenat, že je dobré je opravdu zvážit a pokud možno se jich držet. Připraveným totiž, jak se říká, štěstí přeje. Dnes navážu na předchozí článek: začnu přípravou nádobíčka.

Připravit si veškeré nástroje před vlastním nahráváním je totiž nutnost. Nejen, že vám ušetří spoustu času a peněz, ale budete se pak moci plně soustředit na svou práci. Před odjezdem do nahrávacího studia si proto seřiďte (nebo si nechejte seřídit) všechny své nástroje. Na každé z kytar mějte NOVÉ STRUNY, které si natáhněte asi týden předem. Struny se musí ohrát, sednout si. Použijte vždy stejný typ i sílu strun, na které normálně hrajete. Toto je nezbytné, aby nástroj byl v dobré kondici a nemuseli jste následně seřizovat pnutí krku a dohmat. Hlavně se vám ale bude hrát stejně pohodlně: tak, jak jste zvyklí. Takto připravené struny nebudou znít kovovou novotou, ale budou pěkně držet ladění – a to je faktor opravdu důležitý.

Ubezpečuji vás, že veškeré nepřesnosti v ladění se ve studiu se důsledkem detailního snímání projeví a násobí! Půjčte si nebo rovnou kupte kvalitní ladičku! Mnou ozkoušené a preferované ladičky, pro svou přesnost a celkovou kvalitu, jsou nástrojové ladičky Boss, Korg. Ne klipovou, ale podlahovou – výhodou je True bypass. Dobré je každopádně mít minimálně jednu opravdu kvalitní ladičku na všechny nástroje. Vyhnete se tak případným odchylkám v ladění.

Na kytaře zkontrolujte potenciometry, jestli nechrastí, nevynechávají a také jak je na tom jacková zdířka. V případě, že si od kamaráda půjčíte lepší, kvalitnější nástroj, mějte dost času si na něj zvyknout, prostě dostaňte ho do ruky. Toto všechno platí pro všechny druhy strunných nástrojů – elektrických, elektroakustických, akustických. Ono je to jedno: kytara, basa, banjo, ukulele nebo harfa, každý z nástrojů musí ladit. Nějakým větším zásahům pak předejdete běžnou údržbou a skladováním. Ve studiu laďte průběžně často, a laďte v polohách. Těch pár chvilek s ladičkou bude znát v nahrávce a také se vyhnete opakované výzvě: NALAĎ SI TO!

U bicích nástrojů je důležité, aby vám nikde nic nedrnčelo, nechrastilo (tedy to, co právě nemá). Odstraňte případné vrzání pedálů a všechny nechtěné pazvuky a nepodceňte kvalitu stoličky! Všechno bude slyšet. I zde se vyplatí mít vše v pořádku. Hratelné, nepoškozené blány, dobře naladěné. Pro méně zdatné doporučuji i ladičku na bicí – je to šikovná věcička, která pomůže a neuškodí. Taky se častokrát hodí, aby bubeník dokázal hrát i metronomem.

Mějte také dostatek paliček! Ani se nedá věřit, kolikrát se mi stalo, že uprostřed natáčení bubeník (kytarista struny, baterka) zjistí, že právě zlámal poslední pár paliček. Jistě to není žádná tragedie, ale studio je např. mimo město a hodiny ukazují půl deváté večer. Já osobně mám ve studiu pár náhradních nezbytností, ale to není pravidlem – a hlavně nelze mít zásobu několika typů a druhů.

Aby zpěvák byl stejně dobře připraven a dobře naladěn, je také velmi důležité. Nepotřebuje k tomu však pájku a ani sadu šroubováků, ale dodržet pár „maličkostí“. Mějte na zřeteli, že hlas, respektive celé hlasové ústrojí je velmi jemný a přesný nástroj. Jedinečný a nevyměnitelný! Před vlastním natáčením se vyvarujte hlasové námaze. Není dobré zpívat hned po večerním koncertě nebo po dvoudenní pařbě. Dostatečně spěte a nepijte ledové nebo přeslazené nápoje. Dobré pivko před akcí není na škodu, výborná je Vincentka. Ve studiu pak mějte nějaký nápoj vždy na dosah. Jestli není nutné strávit celý víkend čekáním ve studiu, než na vás přijde řada, buďte raději mimo dlouhotrvající hluk. Buďte rozezpívaní, nenatáčejte v ranních hodinách, ale ani pozdě večer.

Pár rad pro všechny:

- vypněte si mobilní telefony, nechte je třeba v šatně. Nejenže vyrušují, ale i RUŠÍ svým signálem (hledáním signálu dochází k nechtěným pazvukům, což můžete mít, jako památku, v parádní baladě o věčné lásce na opuštěném ostrově);
- sundejte si cinkavé šperky (všechny ty metrové kříže visíce na kotevních řetězech);
- nepodupávejte si nebo si sundejte boty (zejména zpěv, akustická kytara)
- vyvarujte se nadměrné hlasitosti (sluchátka)
- dejte si občas „bubínkovou pauzu“ (dejte cigaretku nebo skočte na jedno);
- většinou dobře míněné rady obsluhy studia vám pomohou (pochybuji, že by vás někdo chtěl neúčelně kritizovat nebo znevažovat vaše výkony)
- na nahrávání mějte optimálně opravdu DOST VOLNÉHO ČASU (jestli ještě v den natáčení odlétáte někam na dovolenou, zvažte jiný termín).

Možná to všechno zní strojeně, jako nějaký výukový manuál. Je to ale mých pár poznatků z praxe, které je dobré zohledňovat. Pokud se vám tyto věci opravdu vryjí pod kůžu, dostanete se na úroveň lidí, kteří to s hudbou myslí vážně. Třeba nedopadnete tak, jako kdysi naše kapela. Nahrávali jsme v Českém rozhlase a uprostřed natáčení jsme už dlouho čekali na našeho druhého kytaristu. Nahrávání vázlo a i nálada nebyla nejlepší. Nakonec, když s velkým zpožděním dorazil, bez pozdravu nebo omluvy vytáhl kytaru z igelitového futrálu, zastrčil do ní pokroucenou a zauzlovanou šňůru a hodlal hned hrát. Na (pro něj) trapnou otázku, jestli vůbec ladí, odsekl, že určitě jo, že kytaru přeci ladil včera na zkoušce.

Dnes se tomu jen směju, ale jeho jsme vyhodili a já jsem se musel přímo na místě naučit a hned i natočit jeho divný part – a to zdržení cca čtyř hodin nás stálo spoustu nervů a peněz, které jsme neměli. Nakonec vše dobře dopadlo a písničky vládly hitparádě. Dodnes se ale hudbou neživím a stále závidím rockovým hvězdám. Čekám, že třeba jednou…

Příště se těšte na triky na elektriky…