Jak se připravit na nahrávání ve studiu III

V minulých dílech jsme si zrekapitulovali na co se zaměřit, než vyrazíte do studia. Dnešní díl jsem pracovně nazval: triky (nejen) na elektriky. A ty je dobré si vyzkoušet nejlépe na více místech.

Vůbec totiž není na škodu při výběru vašeho nahrávacího místa navštívit i několik studií. Jen tak patrně spolehlivě zjistíte, které vám bude opravdu vyhovovat. Není na škodu, když s sebou vezmete i nějakého kamaráda, který má již nějaké zkušenosti nebo dáte na jeho rady jen z toho důvodu, že se vám jeho CD líbí. Pokuste se v rámci svých finančních možností každopádně vybrat studio, které má letitou praxi a dobré reference. Technické vybavení studia je velmi důležité, protože jeho kvalita slibuje dokonalý zvuk, stejně jako záleží na dovednosti zvukového mistra.

Při natáčení (a budeme řešit digitální studio) je důležité, aby studio bylo vybavené standardními nástrojovými mikrofony, mikrofony na zpěv, dobrou zvukovou kartou a co nekvalitnějšími převodníky. Samozřejmostí jsou dále kvalitní odposlechové monitory. Jestli už nyní máte toto všechno za sebou a otvíráte dveře do studia, gratuluji, a pojďme řešit, jak se pokusit dobře natočit vysněné CD.

Jakmile máte všechny své nástroje, aparatury, kabely a efekty ve studiu, co nejdříve postavte bicí, aktivuje Marshally a vybalte nástroje z futrálů. Vše se krásně aklimatizuje. V případě lampových aparatur ŽHAVTE 30-60 MIN. PŘEDEM. Dokonale si vše nalaďte a ještě jednou překontrolujte, zda se na nástrojích něco neporouchalo při převozu.

Bicí soupravu si postavte, jak jste zvyklí. Dejte pozor, aby vám umístěné mikrofony nijak nevadily v pohodlném hraní. Je-li zvukař zkušený, nechejte si klidně soupravu doladit! Jestli to zvládáte a styl hudby a skladby to dovolí, HRAJTE S KLIKEM. V režii vám do sluchátek zvukař dokáže dát různé, přijatelně znějící zvuky kliků. Můžete si tam nastavit např. zvuk hi-het, otevřený i zavřený, cowbell, zvonky, pípání nebo ťukání. S použitím kliku se dají songy následně případně lépe kvantizovat. Vždy hrajte na NOVÉ PALIČKY. Jakkoli poškozené, prasklé, nalomené značně ovlivní kvalitu vašeho počínání.

Mezi jedno z nejrespektovanějších českých studií patří Jámor Ondřeje Ježka...

Basu je výhodné nahrávat buď mikrofonem + linkou, případně jen linkou, přes kvalitní studiový preamp. Jestli váš zesilovač umožňuje linkový výstup nebo použití bez zapojené reprobedny, můžete pohodlně točit v režii. U tvrdších stylů se nebojte, že váš tón zvukař úmyslně nakreslí – například distor. I když se vám to může zdát třeba divné, basa získá na průraznosti a lépe se v nahrávce prosadí.

Zvažte také dobře techniku hry. Hra trsátkem, na rozdíl od hry prsty, bude čitelnější a tóny průraznější. LAĎTE. V odposlechu (sluchátcích) dobře naslouchejte kopáku a dodržujte co nejpřesněji souhru s bubeníkem. V rytmech CTĚTE PRVNÍ DOBU. Jestli se trochu orientujete v harmonii, budujte basovou linku (je-li to možné) proti melodii. Zjednodušeně, nehrajte stejně vysoko – a když jde melodie vzhůru, snažte se hrát stejné tony, ale směrem dolů. Výsledně píseň bude znít barevněji, než když papouškovsky budete kopírovat kytarové riffy. V případě aktivní basy si nástroj osaďte NOVOU BATERIÍ.

U kytar (elektrických)
, když budete točit všichni najednou, hrajte nejlépe základní (nosný) part. Poslech řešte tak, abyste dobře slyšeli sebe i všechny ostatní hráče. Z bicích si nechte do sluchátek pustit hlavně kopák. Jestli budete nahrávat postupně nastroj po nástroji, zvažte, jestli chcete hrát přímo v nahrávací místnosti, kde budete několik hodin v nadměrném hluku, nebo budete točit v klidu a pohodlí režie. Oba způsoby jsou správné, jen vyberte ten, který vám bude vyhovovat lépe.

Jestli máte jasno, které efekty v nahrávce použijte, a jsou kvalitní, nahrávejte je rovnou. Jestli si nejste na 100 % jistí, natočte kytaru přes nějakou simulaci nebo bez přídavných efektů a nechte její úpravu až na finální mix.

Pokud možno v rámci zkreslených zvuků použijte MENŠÍ ZKRESLENÍ! Veliké metalové pily a bzučáky se v nahrávce ztrácejí a znějí jako bzukot vytočeného čmeláka v krabičce od sirek. ČASTO LAĎTE! Nesnažte se vrstvit padesát stejných zvuků kytar na sebe. Použijte třeba také jinou kytaru, efekt, reprobednu nebo aparát. Nehrajte ZVUKOVĚ STEJNĚ stejné party, použijte obraty akordů, nechte si poradit s aranží. Při nahrávání akustické kytary si dejte pozor na nechtěné ruchy. Podupávání, funění, vrzání židle, všechno budete mít v spolu s kytarou v nahrávce.

U nahrávání vokálů se zdá, že není moc věcí, co se může pokazit, ale opak je pravdou. Nestačí jen čistě intonovat. Dejte si pozor na výslovnost neznělých samohlásek. Musí ale být nazpívané přirozeně a zřetelně, žádné přehnané vypichování. Klidně mějte na stojanu vytištěný text, nechtěné totální okno je opravdu sviňa. Pracujte s hlasem kreativně, pokuste se mít svůj styl, osobitý podpis. Zde platí obzvlášť nemít moc hlasitý odposlech, brzy se vám unaví uši a také se rychle vyřvete. Také vám nedokonalý poslech stíží hlasovou intonaci.

Pokud to bude možné, zkuste více druhů mikrofonů. Každý z nich váš hlas ztvární jinak. Před vlastním točením buďte dobře rozezpívaní, hlas zbytečně v pauzách nebo při čekání nenamáhejte a točte v době nejlepší kondice.

Přeji dílu zdar a příště (v posledním díle o studiu) si shrneme pár poznatků o mixáži a případném masteringu.

Tagy: