Jak se stát profesionálním hudebníkem

Možná jste si tuto otázku po zhlédnutí úžasného koncertu ve Wembley nebo po rozhovoru s vaším oblíbeným frontmanem po návratu z celosvětového turné už položili. Pokud hrajete na kytaru, basu, klávesy či bubny, dřív nebo později vás napadne založit si kapelu a začít mít OČEKÁVÁNÍ. To je něco, co zažívají nastávající maminky, jenom s tím rozdílem, že jejich očekávání skončí po devíti měsících. U ambiciózních hudebníků ale může trvat léta a v těch nejtragičtějších případech také nikdy neskončit.

Pokud chcete být profesionálem, tj. hudbou se živit, promyslete si před tímto velkým krokem pár věcí. Pokusím se vám zde nastínit pár otázek a témat, která byste si měli náležitě ujasnit, než se vydáte vstříc vysněnému povolání (nebo poslání?).

Čím víc budu cvičit, tím víc budu „profi“

Jedno z nejčastějších zavádějících předsevzetí. Cvičit na nástroj je potřeba, ale musíte vědět, jaký je váš cíl. Chcete být nejrychlejším kytaristou na světě? Chcete být jazzovým virtuózem? Chcete hrát pekelné běhy z flamenca? Chcete hrát divné rytmické postupy a složité harmonie? Kolik je hráčů, tolik je možných cílů vašeho snažení. Zamyslete se nad přívlastky s „nej“ na začátku. Ty jsou velice nebezpečné, pokud je nedokážete hned zkraje zkrotit. Pokud chcete být v něčem „nej“, tak začněte vaší ulicí. Buďte „nej“ ve vašem sousedství, městské části, kraji, republice, atd. Vyberte si jednu specifickou oblast, kde budete naprostým pánem. Pokud jste metalový kytarista a chcete hrát zběsile rychlé arpeggia a sóla, vyberte si jeden váš idol a dokonale ho zkopírujte. Naučte se všechny jeho triky a fígle a až poté začněte experimentovat a hledat svojí vlastní identitu.

Nejdřív potřebujete dokonale zvládnout řemeslo – techniku. A to, přátelé, trvá roky. Neexistuje žádná zkratka. Být mistrem ve svém oboru je opravdu oněch pověstných 10.000 hodin strávených u nástroje. Nenechte se tím ale odradit. Ty tisíce hodin vás budou bavit, pokud budete mít jasný cíl – čeho chcete dosáhnout. Další příklad. Chcete hrát jazz, funky, soul nebo r´n´b? Vyberte si jeden žánr – ano, pouze jeden, a ten důkladně prostudujte. Jazzový kytarista nebo baskytarista musí mít skvělou znalost hudební teorie a not. Bez toho (pokud nejste George Benson nebo Django Reinhart) to prostě nejde. Jazz, stejně jako každý hudební žánr, má svá specifická pravidla, která je potřeba ctít. Nechci zde ale zabíhat do debaty o hudebních stylech a škatulkování hudby.

Samozřejmě, velká umělecká díla vždy překračují kategorie a pokusy o zařazení, ale FAKTEM je, že existují hudební styly, které vyžadují určité dovednosti a techniky od instrumentalistů a zpěváků. Operní zpěváci musí znát techniku, kterou se zpívají slavné árie. Funky kytarista musí umět zahrát akordy a doprovody tak, aby prostě zněly „funky“. Takže cesta k dokonalosti vede přes omezení výběru a stanovení si jasného, jednoduchého cíle. Do týdne se naučím zahrát Jasnou zprávu, do měsíce Wonderwall od Oasis, do roka Enter the Sandman (i se sólem) od Metallicy. Bum, rovnou k věci. Žádné brnkání, drnkání, čekání na inspiraci a podobné romantické představy. Zvládnout řemeslo je prostě práce, která vyžaduje pravidelnost, kázeň a odhodlání.

Past virtuózů

Pokud jste postoupili až sem, tak ještě nejste virtuóz, ale určitě již ovládáte svůj nástroj natolik, že očekáváte honorář za své vystoupení. Ale ta O2 aréna pořád nepřišla. Jak je to možné? Hodně vynikajících instrumentalistů se zasekne na řešení technických záležitostí, jako můžou být stupnice, sweeping, slap, tapping, shredding, atd. Jedná se vlastně o mechanickou činnost, kdy se učíte hrát rychleji a rychleji specifické techniky. V dnešní době, kdy máte příručku a dokonalá instruktážní videa na všechno, se v podstatě kdokoli může dostat na vysokou technickou úroveň hraní. Ovšem být virtuózním hráčem vyžaduje ještě další stupeň odhodlání, píle a talentu, takže proto svět není zahlcen Malmsteeny, Vaii a Wooteny.

Zamysleli jste se někdy nad tím, proč potřebujete všechny tyto technické dovednosti? Jasně, protože chcete hrát bebop, moderní jazz, experimentální metal, progresívní rock, djent, technický death metal, instrumentální crossover. Hm, a teď se zamyslete znovu? Nejedná se o alternativní styly, které zajímají velice omezenou skupinu obecenstva. Na koncertech totiž zjistíte, že těch pár lidí, kteří vás poslouchají, jsou také hudebníci a dělají něco podobného jako vy. Takže si CD ani tričko nekoupí, protože to by z nich dělalo fanoušky a oni jsou přeci kolegové, partneři ve zbrani.

Hudba orientovaná na technickou stránku věci a instrumentální dovednosti hráčů bude vždy trpět nedostatkem opravdových fanoušků – tj. lidí, kteří vlastně hudbě nerozumí, ale pouze ji konzumují. Fanoušci svoje vyvolené milují a udělají cokoli, aby se dostali na jejich koncert a projevili jim svojí bezmeznou podporu. A hlavně, fanoušci si kupují CD, trička, placky, dávají LIKE na Facebooku, či YouTube a co je nejdůležitější, chodí v hojném počtu na vaše koncerty. Bez nich nejste nic, s nimi - bohové. Takže buď se smiřte s tím, že hrajete skvělou hudbu pro náročné obecenstvo nebo musíte změnit přístup a zkusit to jinak. Špičkoví instrumentalisté jsou vždy vítáni jako studioví hráči nebo jako posila do slavné kapely (např. Chris Broderick v Megadeth).

Myslím to opravdu vážně?

Na závěr si položíme tuto otázku. Myslíte to s hudbou doopravdy vážně? Zvládnete finanční nejistotu, dlouhé odloučení od přátel a rodiny na turné, nekonečné cestování a pasti alkoholu a drog? Jak se říká, odvážnému štěstí přeje a stejné je to i ve světě hudby. Pokud se rozhodnete a vytrváte, věřte, že vaše sny (ať jsou jakékoli) se vyplní a vy budete žít život, který jste vždy chtěli. Svět hudby je nádherným nekonečným vesmírem, ve kterém je vše možné a platí pouze taková pravidla, jaká si sami nastavíte. Věřte mi, sám jsem již profesionálním hudebníkem více než deset let. A moje láska k hudbě roste každým rokem.