Jak si vybrat struny na akustickou kytaru

V první části povídání o výběru strun pro kytaru jsme se zaměřili na kytaru klasickou, k níž neodmyslitelně patří struny nylonové. Dnes si povíme něco o strunách určených na kytary typu dreadnought, jumbo apod. Tedy na kytary akustické, ke kterým se vztahují naopak struny kovové. Co vlastně jsou tyto struny zač a jak je správně vybírat?

Kovové struny na akustickou kytaru

Kovové struny se poprvé objevily na akustických kytarách okolo roku 1900. Od této doby se používají prakticky v nezměněné podobě a změnila se pouze technologie jejich výroby. Zpravidla se skládají z ocelového jádra a vinutí. Vinutí bývá vždy z měkčího materiálu než jádro (nejčastěji z bronzu či fosforbronzu), které může být buď kruhového nebo šestihranného profilu.

Někteří výrobci tvrdí, že šestihranné jádro více a déle vydrží, případně že jádro kulaté dává tónu ten pravý „vintage“ zvuk. Skutečnost je ale spíše taková, že struny vydrží zhruba stejně a jejich životnost je víceméně odvislá od toho, jak o ně pečujeme a taky podle toho, jak moc do toho „řežeme“. Určitý rozdíl tu ale samozřejmě je.

Výroba strun s kulatým jádrem je daleko nákladnější neboť se často vinou pěkně „postaru“ ručně, tudíž muzikant, který si takové struny pořídí, může mít pocit že i „staře“ zní. Naopak struny s šestihranným jádrem se vyrábí pomocí moderních technologií a vinutí těchto strun je mnohem stabilnější, neboť hrany jádra se „zakusují“ do ovinutí z měkčích materiálů. Tím vzniká pevné spojení a struna díky tomu lépe drží intonaci. Samozřejmě, že šestihranné jádro mají jen struny vinuté. Struny e a h jsou bez výjimky kulaté.

Vinutí strun se dělí na tři základní kategorie – a to vinutí kulaté (Round Wound), které je nejčastější, dále se můžeme setkat s vinutím půlkulatým (Half Round Wound) a s vinutím plochým (Flat Wound). Round Wound vinutí disponuje čistým a průrazným zvukem, Half Rond Wound mívá teplejší zvuk a omezuje někdy nežádoucí pazvuky, vznikající při přecházení z polohy do polohy na strunách. Flat Wound vinutí je velmi oblíbené na akustických kytarách hráčů věnujících se blues či jazzu. Jejich zvuk je temnější a evokuje „vintage“ zvuk z 50. a 60. let.

Specifickou skupinou kovových strun na akustickou kytaru jsou struny potahované. Jedná se o struny, které jsou opatřené ochranným povlakem, který má zamezovat jejich znečišťování a tím i zkracování jejich životnosti. Typickým představitelem takovéto ochrany je technologie PolyWeb či NanoWeb používaná firmou Elixir. Podobný systém ochrany strun ale používá i několik dalších výrobců (např. Martin či DR Strings).

Povlak těchto strun můžeme přirovnat k jakési „bužírce“, ovšem silné jen několik málo mikronů. Tato vrstva nijak neomezuje rozkmit struny a nemá ani výrazný vliv na její zvukové vlastnosti. Navíc tato vrstva opět snižuje výskyt pazvuků při změně polohy ruky a struna si přitom víceméně zachovává svoji přirozenou kluzkost. Takovéto struny mají sice vyšší pořizovací cenu, ovšem jejich životnost je oproti běžným strunám až několikanásobná.

Výběr typu strun

V první řadě je třeba vybírat podle typu kytary. Obecně platí, že kytary typu dreadnought a jumbo mají silnější rezonanční desku, která tudíž snese větší tah a zároveň potřebuje o trochu více energie ke svému rozezvučení. Tudíž je na místě používat struny nejméně o síle .011 až .013. Kytary s menším tělem typu GC, GO, GC, GS, folk či parlor mívají naopak tenčí rezonanční desku, slabší vnitřní žebrování a často i kratší menzuru. Nejvhodnější struny pro tyto typy kytar jsou o síle .010 až .011, případně se ujistit na stránkách výrobce, nebo přímým dotazem na něj, zda je vhodné na váš konkrétní model použít silnější struny. Při použití strun o větší síle je také vždy vhodné myslet i na správné předpětí krku, a to i v případě použití tzv. alternativního ladění.

Dále platí, že čím silnější struny zvolíme, tím hutnější a hlasitější zvuk dostaneme, struny budou lépe držet ladění, ovšem na druhou stranu za cenu obtížnější hry. Rovněž platí, že silné struny nejsou tak úplně vhodné pro prstovou či technicky náročnější hru. Slabší struny (.009 či .010) jsou naopak vhodné zejména pro začátečníky, ale pouze na omezenou dobu, než si prsty přivyknou, neboť tenké struny nemají dostatečnou hmotu a energii k rozezvučení vrchní desky a zvuk je ve výsledku nevýrazný, zavřený s převahou výšek a tlumenými basy.

Někteří výrobci přistupují při označování síly strun místo tradičního značení .009, .010, .011 atd. ke slovnímu označení. Pojďme si alespoň orientačně uvést, o co se jedná:

Super Light – odpovídá síle .009

Extra Light – odpovídá síle .010

Custom Light – odpovídá síle .011

Light – odpovídá síle .012

Medium – odpovídá síle .013

Při výběru strun není rovněž vhodné vybírat sílu pouze podle nejtenčí struny v sadě, neboť každý výrobce může používat různě silné ostatní struny a někdy tak můžete narazit na sady strun začínající shodně .012, ale končící strunou .053, .054 ale třeba i .056.

Údržba

Stejně jako v případě nylonových strun platí i zde zásada čistých a osušených rukou a po každém hraní očištění strun buď vhodným přípravkem (GHS Fast Fret, Dunlop, Ernie Ball) či alespoň hadříkem a to každou strunu jednotlivě. Při použití přípravku je třeba opatrnosti, aby se nenanesl i na hmatník, neboť tomu čistič strun určitě nesvědčí.